Šílenosti slečny Š

Prokletá dvanáctka - 5. Mike

Hm. Tak a-hoj. 

_____________________________________________________________________________________

     Pořád sedím na Zlatém kameni, když uslyším známé kroky. Haleluja!  Už jsem si myslela, že to je jen z dalších vtípků, na kterých jsem se nachytala. ,, Konečně! Kde jsi byl?" pozdravila jsem příchozího. ,,Promiň, omlouval se Mike, ,,měl jsem hodinu kytary.",, Ty hraješ na kytaru?" ,, Jo, už od čtyr let." řekl a pak jakoby si na něco vzpomněl a odvrátil hlavu. Už se neusmíval. Panebože, hrklo ve mě, neřekla jsem něco špatně?Ne myslím, že ne. Nedalo mi to:,,Co se děje Miku? Snad jsem neřekla něco blbě?",, Ne ne to nic.... já jen..., víš tenkrát jsem ještě žil se svými rodiči v Regensburku. Žil jsem tam od narození, měl tam kamarády a ... proto jsem nechápal, když mi máma jednoho dne řekla, že se budem stěhovat. Babička Marie tady z Kulhavce byla nemocná a táta se o ni měl postarat. To bylo loni. Táta si našel práci v jedné továrně nedaleko. Moje máma je doktorka - na očním. Měli jsme se dobře. Jenže táta začal pít se svými kumpány. S mojí mámou už snad nikdy nepromluvili v dobrém. Proto bývám často venku. A aby toho nebylo moc - mám mladší sestru Helgu. Je příšerná, ale to ty dobře víš.  Ty jsi mi taky řekla svůj příběh, tak já sem ho pověděl tobě." Mike se na mě otočil. Já pořád strnule se na něj dívala. Nevěděla jsem, že si toho tolik prostál. Proto ten cizí přízvuk. vůbec to na něm není znát. Zavrtěla jsem hlavou a rázem jsem se vrátila do reality. Byla jsem v rozpacích. Co říct?

Tak jsem se vrátila k původnímu tématu:

,,Musíš mi někdy něco zahrát. Já hraju na klávesy. Zrovna zítra mám zkoušku." 

,Takže zítra nepřijdeš?"       

,,Ne, promiň."

Chvíli jsme si ještě povídali. Podívala jsem se na hodinky. Bylo 17:56. 

,,Do háje, mám být v šest doma! Tak čau." rozloučila jsem se s Mikem.

,,Čau ... a Lenko?" , zastavil mě, ,, dík, že jsi mě vyslechla. Víš nikomu jsem to neřekl. Už je můj Německý původ ze mě dělá ... no, jak se to říká.... neoblíbence?"

Začervenala jsem se nad tou chválou. ,, Ale to nic nebylo. Ráda pomůžu, kde můžu. Tak já letím - čau!"

Ten Mike je milejší čím dál víc. :-)

______________________________________________________________________________________

Pokud jste dočetli až sem - podívejte se na článek Hele, holky , který vyjde velmi brzy. Určete budoucnost mého blogu!

švestička003

+1

Příběhy a povídky

Autor: švestička003   |   Publikováno: 19.08.2017   |   Zobrazeno: 590x