Říše divů

Miluju svůj život! #noselflove

Upřímně řečeno nevím, jak jinak tento článek pojmenovat. Nevím, co jím chci říct, ale byla bych ráda, kdybyste se přidali a do komentářů mi napsali, jaký je váš život. Pozitiva i negativa.

Nejsem ničím zajímavá holka. Nemám ráda matiku, fyziku, sport, výtvarku, ani mi nejdou, většinou si připadám hloupá, ale jsem ambiciózní, škola je pro mě důležitá (tedy, hlavně obory, které chci studovat :D), chtěla bych mít dobrou práci a dobrý plat, co se týče rodiny, přála bych si hezkou svatbu, ale kvůli jedné věci bych strpěla i to, že bych byla samoživitelkou. V případě, kdy by to bylo zodpovědné. Já a větší dobro, to je dvojka!

Miluju čtení a psaní, od té doby, co jsem se naučila číst. Právě jsem místo "číst" napsala "žít"? No, možná je to dobře, protože bez psaní a čtení bych asi doopravdy nežila svůj život. Vždycky jsem chtěla napsat knihu, ale vážně pochybuji, že se mi to povede. :D

Opovrhuji těmi typy holek, které se snaží být zajímavé tím, že se řežou, nebo posílají svlíkací videa. Jednu takovou znám, chodí do ŠESTÉ třídy a je to hrozné, dokonce se pokusila zabít. Nevím, jaký měla důvod, protože když se o tom baví s mými spolužačkami, vypadá mimořádně v klidu.

Moje rodina? Jsem pyšná na práci svého otce, ano, občas se tím snažím být zajímavá, protože...vždycky jsem chtěla být důležitá, to je pravda. Ale je to cholerik, vím, že nás miluje, ale je to otravné a dokáže být opravdu zlý a krutý, zvlášť k mámě. Je ale příliš měkkej, zvládla bych ho.

Miluju svojí mamku, víc než kohokoli jiného, ale stejně jako zbytek mé rodiny dokážu být sarkastická a psychicky ublížit, pokud jsem naštvaná.

Můj bratr je...trochu agresivní, trochu mobilní závislák, občas se spolu hodně smějeme, jindy bijeme. Mlátí mě do hlavy, buší mě pěstmi, rukavicemi na box, kope mě, tahá za vlasy, ale mě to nevadí, vždycky ho vyprovokuju. Sice to bolí, ale je to zábava.

Jedna část rodiny (od táty) je trochu středověká. Nemám ty lidi (zvlášť dědu) ráda. Babička se musí podřizovat, vařit, uklízet, pracovat, on si jen užívá své koníčky. Tátův bratr doteď nepracuje a žije s nimi. Ještěže táta není troska jako on. Nenávidím je, děda mamku kdysi praštil, v té době mě čekala, řekl, že nás tam nechce vidět. Což babička samozřejmě omlouvá.

Co se týče mého třídního života a kamarádek, není to žádná sláva, ale nijak mě to netrápí. Jsem spokojená, že mě povětšinou nikdo neotravuje, ani nešikanuje, ale mrzí mě, že moje nejlepší kamarádka na mě občas (často) kašle, přestože se jinak baví jen s holkami, které se navzájem pořád nenávidí a pomlouvají atd. Nejsem extra hezká, oblíbená, ale já se spokojím sama se sebou, protože většinou se se sebou dobře bavím. Mám celkem pět kamarádek. Moje nejlepší kamarádka Kačka, ta se mnou chodí do třídy, znám ji asi 10 let a to jsem prvních 5 školních let chodila na jinou školu. Moje kamarádka Anička chodí na gympl, o rok výš než já, je to dcera od nejlepší kamarádky mé mamky. Znám ji zhruba 6 let, možná. Je skvělá, ale nevídám ji tak často. Mám ji i její mladší sestru moc ráda. Moji kamarádku Verču znám z tábora, kde jsem byla dvakrát i s Aničkou a její sestrou. Jezdí tam každý rok, společně s dalšími 99 procenty lidí. A moje spolužačka Marcela, ta bydlí vedle mě a nejvíc se bavíme, když jdeme spolu ráno do školy. Pak mám internetovou kamarádku Otys (zde Otakarka El. Petřínská), se kterou si sice nemůžeme psát každý den, ale stejně ji považuju za pravou kamarádku. Jsem se svým okruhem přátel spokojená a jsem ráda, že už tam nemám falešné přátele.

Co mám na sobě ráda? Nemusím se líbit jiným, ale sama se sebou jsem spokojená, jsem introvertní a soběstačná, to mám ráda. Jsem zodpovědná a ve škole mi to celkem jde, hlavně přírodovědné a humanitní obory. Jsem věrná a mám ráda své kamarády a rodinu. Dokážu se smířit s těžkými věcmi, kvůli většímu dobru, abych někomu neublížila. Například jsem s velkou bolestí v srdci usoudila, že bude lepší se "odmilovat", jelikož má mocná a dvouletá láska zničehonic zkrachovala. Byl to šok, ale člověk se smíří se vším, trápení je zbytečné.

Co mám ještě na sobě ráda? Můj smysl humoru je zvláštní a já jsem za něj ráda, vždycky se sama sebou bavím, směju se ve chvílích, které jiným nepřijdou vtipné, ale mně se to líbí. Nejsem extra chytrá, ale se svou inteligencí jsem také spokojená.

Řekla bych, že jsem ten typ holky, která je podobná Belle (Krásce - podobný vkus na šaty, láska ke knihám), ale zároveň jsem i ta unavená závislačka, která si ráda vezme mikinu a tepláky a vleze si do deky :D

Co na sobě nemám ráda? Často si stěžuji, jsem nedůvěřivá, neschopná, nešikovná, neumím se normálně ozvat, aniž bych nevypadala jako cvok, nedokážu jen tak na místě vymyslet stěr...:D

Přes to všechno špatné miluju svůj život, protože je toho i spoustu kamarádek. Nechtěla bych se proměnit v někoho jiného, kdo o má lepší. To se radši budu snažit změnit svůj život. A ne, nesnažím se propagovat selflove, protože tohle je něco, podle mě povrchního. Krásné bohaté youtuberky nám říkají:,,Mějte se rády, jste krásné!" A pak třeba mají samy plastiku, či někomu nadávají kvůli vzhledu. Viz. Týnuš Třešničková. Vzhled je něco, co se změní, vy se musíte smířit se svým vnitřním já. Protože vzhled se změní - někdo ztloustne, někdo zhubne, sejde, zkrásní, projde plastikou, zestárne...může se stát všechno. A kdo s vámi bude každý den, do konce vašeho života? Vy. Ne vaše tělo, protože to bude každý den jiné. Jinak oblečené, jinak vyspalé. Ale vaše vnitřní já? To bude aspoň z části, stejné.

+12

O mně

Autor: Locika11   |   Publikováno: 19.12.2017   |   Zobrazeno: 655x