Křišťálový les 6.part

Tento zámek byl dost zvláštní. Generoval své vlastní počasí. Venku bylo předtím slunečno a teplo,ale když jsem se podívala z okna...Pršelo a hřmělo. ,,Kde to jsme?" Zašeptala jsem opatrně. ,,V Zařině hradu. Moc lidí se sem nedostane. Jakože smrtelníků. Z vašeho světa. Pro nás je to přístupné. Zara to tu nechala pro veřejnost,jako památku. Jako dědička Čarodějné země má spoustu míst,kde bydlí. Často cestuje. Ale dnes...,"Povzdychla si. Vydali jsme se ke schodišti. Scarletta mlčela,a soustředěně se dívala na schody. Alison se koukala do rtu. Perry těkala očima sem a tam. To nikdy nedělala. Měla strach. Velký.

,,Perry!" Zavolala jsem na ni.,,No? Crystal,...?" ,,Ty se bojíš?"

Perry zastavila.,,Ne,ovšem,že ne. Nemám strach."

,,Ale ano."

,,Ne!"

,,Jo. Tékáš očima. Tos dělala jen jako mládě,když tvá matka odešla na lov."

Alison se do toho vložila. Nechápu,proč. To dělala zase ONA,když měla strach. Scarletta se uchechtla. Tak přece tato situace nebyla tak zlá. Johny klapal kopyty a ani nemrkl. Došli jsme do nejvyššího patra. Scarletta zastavila.,,No,...tady to je. Její komnata," zaklepala na mohutné dveře,posyté diamanty. ,,Dále." Ozval se monotónní hlas. Byl ostrý a silný. Scarletta si dala prst na ústa. Kývla hlavou ke stěně a já,Perry,Johny a Alison se přikrčili.

Vešla dovnitř a nechala trochu otevřené dveře.

,,Má paní,"slyšela jsem Scarlettin hlas. Byl stažený strachem. ,,Ach,Scarletto. Ráda tě vidím...Trochu..." Zařin hlas mi byl dost povědomý. To se mi zdá. ,,Kdo je tu s tebou?!" Ozval se zvuk vrzající židle a prudké postavení. ,,Nikdo Zariette." Scarletta mluvila klidně a věcně. ,,Neříkej mi tak. Vyrostly jsme spolu,to neznamená,že mi můžeš říkat hloupou přezdívkou." Uslyšela jsem kroky. Rychlé kroky. Na podpatku. Ani jsem nedýchala. Zara vyšla ze dveří ,máchla rukou a uviděla naši pravou tvář. ,,Crystal Cheryl Dreamsová....Já věděla,že přijdeš...," usmála se zle. Mávla prstem ke mně a já ztratila vědomí. Vnímala jsem jen křik,smích,vodu,pálivý mráz a bolest.

Komentáře