HryProDivky.cz
Říše divů
Elena's journey (4)
Domů jsem dorazila celá naštvaná a můj vztek ještě zvýšila skutečnost,že u nás je Rochelle. ,,Ahoj," prohodila jsem,když jsem vstoupila do dveří kuchyně. Rochelle s Joanne tam jedly nějaké křupky a hlasitě se smály. Ale nebyl to milý smích rozkošných malých kamarádek. Byl to smích hodný nějaké...ošklivé....šílené...star...ježibaby. Nebo Bellatrix Lestrange. Jo,to se hodí víc. Vlastně ji v Joanne vidím. Černé vlasy,dlouhé černé šaty,podivní přátelé.. Ta podoba mě děsila,protože jedna byla postava z příběhu a to druhé moje sestra.Neskutečné. Joanne mě očividně ignorovala,tak jsem si sundala botu a mrskla jí po ní.,,Hej! Joanne,já na tebe mluvím! To mi nemůžeš říct ani ahoj?!" Joanne se naštvaně zvedla. ,,Nech mě na pokoji,Eleno!" Mrskla po mě botu zpátky. Nevím,co mě to napadlo. Ale prostě jsem po ní hodila vázou. Ta se rozbila o ní. Přímo o její pas. ,,Ty..seš..magor!" Zaječela na mě Joanne.,,Ale...Joanne,já...nechtěla..!" Zašeptala jsem a udělala krok zpátky. Táta nebude rád až uvidí v kuchyni střepy a hlínu,ale mě teď zajímala spíš má sestra. Naštvaná vraždící sestra z hororu.,,Rochelle,chyť ji!" Trhla hlavou Joanne.,,Ne..." Co mi může Rochelle udělat? Jasně,trochu se jí děsím,ale hlavně-je jí 16,je něčí dcera a jsem si jistá,že jejím rodičům by se nelíbilo,kdyby mě zabila. A mému tátovi by se nelíbilo,že ji na mě poštvala Joanne. No,sice jsem po ní hodila botou,vázou a mám lepší život než ona,ale já jsem jí neporadila ať si od sebe odežene všechny dobré kamaráky. Život si zkazila sama. Sakra,bude mi 14 a jsem rozumější než ona. Rochelle se naštěstí nějak k mému chycení nehrnula. V klidu si slezla ze židle. ,,Joanne,nemyslíš,že bude lepší,když se budu jen dívat? Probíraly jsme to milionkrát,měla bys to zvládnout sama,"usmála se ďábelsky.
...Dobře,teď jsem už trochu strach měla. Co? Co probíraly? Joanne si povzdychla.,,Já nevím,Rochelle. Možná.." Vzala opatrně nůž. Ne,to neudělá.,,Ne, to neuděláš!" Ale najednou jsem si nebyla tak jistá. Znám vůbec Joanne ještě? Kdy se z ní stala psychopatka? Ona mě chce zabít....Ve strachu jsem si instinktivně lehla na zem k lince. Do malého rohu,i když jsem za sebou měla otevřené dveře a mohla jsem utéct.,,Ale,ale? Ellie se bojí? Já myslela,že se slečna Dokonalá ničeho nebojí,je krásná,všechno umí a táta ji má rád!" Zasmála se šíleně Joanne. ,,Prosím,Joanne.." Místo odpovědi jsem se schoulela do klubíčka.Počkat,táta!,,Kde je táta?" Joanne zvedla obočí.,,V obchodě. Jel ti pro sušenky. Škoda,že už si je nedáš." Přejela si nožem po nehtu. Lak se hned sloupl. Draly se ze mě vzlyky. Chtěla jsem křičet,ale strach mě moc svíral a stejně by mě nikdo neslyšel. Byla jsem sama.,,Ty jsi taková zrůda,Joanne.." Zakňučela jsem ještě,když jsem si schovala hlavu mezi kolena. ,,To ty taky! A nikdy ses mi nevyrovnala! Já umím hrát na housle,tím se uživím celý život! Ale ty a gymnastika? Ve čtyřiceti po tobě nikdo neštěkne." Na to jsem taky myslela. Mohla bych jít do centra za Isabellou. A Betsy. Joanne napřáhla nůž.,,Joanne..za svůj život si můžeš sama...Lydia-",,O tý holce už ani slovo! Lydie je strašná,hnusná,-" ,,Joanne?!" Táta! ,,Tati, pomoc,.." zašeptala jsem s pláčem. Rochelle se vypařila a Joanne utekla nahoru. Zamkla se v pokoji. Bůhví,jestli neutekla oknem. Bylo by jí to podobné.
,,Jak jsem si mohl myslet,že Joanne bude normální? Její třídní učitelka mi nabízela psychologa,ale já nechtěl. Ellie,ty jsi krásná,chytrá,talentovaná,máš budoucnost.. a co má Joanne? Nemá skutečné přátele,má trauma z matky. Je temná a děsivá." Táta se mnou seděl večer v kuchyni a už hodinu mi vyprávěl. O mně,o sobě o Joanne....O nás.. ,,Co teď? Policie,psychiatrie..?" Zeptala jsem se. ,,Ne!" Vrhnul po mně táta nenávistným pohledem.,,Ale půjdeš bydlet do centra. Vždy je tam alespoň hlídač a Bella je tam také často. Uvidíme se vždy o víkendu a v pátek,možná i pondělí...Ale tady v přítomnosti Joanne to není bezpečné. Ne,pro tebe." Něco jsem si slíbila...
Nesmím zapomenout kým chci být. Musím jít dál,pokračovat ve své cestě. Ať se děje cokoliv.
Komentáře
Daniell(Vondruškovci)
Dlouho jsem tu nebyla,
a zatím jsem prošvihla,
tenhle příběh tajuplný;
gymnastiky zcela plný!
Krev mi v žilách strachy tuhne,
tuhne hrůzou, hrůzou tuhne.
Bojím se o Ellie, bojím se moc,
na Prahu snáší se tajemná noc.