Dvojí život (2)

Omlouvám se,pokud bude tenhle díl slabší,ale jsem hrozně nachcípaná,takže..snad to nebude vadit.

Každý lednový den byl stejný. Vlkodlačí období byl podzim,takže Laura trávila v lidském životě víc času. Vlastně jsem byla celkem ráda. Kdo by ne,Laura byla moje jediná a nejlepší kamarádka,nikoho jiného jsem neměla,maximálně její sestru Zoey. Ony jediné chodily na mé narozeninové oslavy,ony mě utěšovaly,když jsem narazila na nějakou zprávu,že chytli někoho ,,jiného". Ačkoli měli k jiným bližší vztah než já,vždycky mě to vzalo. Většinou jsem chycení a tajné informace zjišťovala na webu Lovců. Forestovi-Lauřiny a Zoeyiny rodiče nám poskytli heslo,které získal jistý Olivier Sammon. Dvojitý agent,dvojitý život. Upír.

Sklouzla jsem opřená o stěnu na zem. Můj vyklizený pokoj vypadal mnohem větší. Škoda,že jsem si zapomněla nechat ve skříni pantofle,takhle to hrozně klouže. A nahoru se mi nechce.,,Nancy,jestli chceš,můžeme jet nakupovat už dneska,ale-" ,,Myslím,že chci počkat na Lauru." Přerušila jsem mámu. Ta polkla a se smutným úsměvem odpověděla:,,Jak chceš,Nancylotto." Usmála jsem se úsměvem,kterému říkám ,,pětiletá holčička." Laura mě několikrát upozornila,že to vypadá spíš jako ,,psychopat,co právě zabil veverku." Neptala jsem se jí,co to znamená,přece jenom...je to vlkodlak.

Zoey jí na to řekla,že je to barbarské,že to mohla slyšet nějaká veverka,nebo psychopat a můžou se urazit. Načež se Laura rozhlédla a řekla,že ve škole zatím neviděla psychopata,(až na některé učitele) ani veverku. Zvedla jsem se ze země a zdvihla do vzduchu krabici s knihami do školy. Můj pokoj měl být tátova nová pracovna,jelikož stará vyhořela. Chápete,Silvestr a oslavy...Já se tedy stěhovala do pokoje na půdě,kde budu mít více soukromí. A pojedeme nakupovat nový nábytek,na což se hrozně těším! Vezmu s sebou Lauru z toho důvodu,že ona pozná kvalitní dřevo. Já ráda kvalitní dřevo. Zoey se mě několikrát snažila zeptat,jestli nemůžu být třeba lesní víla,jedna z ,,lepších jiných". Jedna víla prý byla dokonce starostka našeho město,přibližně před 50ti lety. Co teď? Hrozně se nudím. A všechny věci jsou nahoře. Jsem až moc líná,abych šla nahoru...Moc líná. Najednou se mi v kapse rozdrnčel mobil s písničkou ,,Try" od P!ink. Laura,co zase může chtít? Nadechla jsem se a přiložila ho k uchu. ,,Lauri." Myslela jsem,že mě Laura začne bombardovat otázkami,úkoly a tak,ale ona jen opáčila:,,Tak? Máš už přestěhovanej pokoj?" ,,Ano. Ano,mám. Proč?" Laura udělala takový ten pazvuk,jakože :,,Bleeuch!" ,,Jede se nakupovat!" ,,Lauri,až zítra." ,,Sakra." Laura si nepamatuje datumy,nebo dny v týdnu. Je to normální holka,až na ty vlkodlačí...schopnosti?

,,Takže se dnes nikam nejede?" ,,Bohu-" Mohla bych jí říct,že mi to máma nabídla,ale já chtěla natočit to video! ,,Promiň,Lauro!" Zasmála jsem se a zavěsila. Došla jsem si pro kameru,postavila ji před sebe,zapla a začala. ,,Ahoj,moji milí!" Udělala jsem prazvláštní gesto jiných. Třeba mě sledují někteří jiní! Zoey to ocenila,Laura už moc ne. Prý je to nebezpečné. Ale tohle gesto znají jen jiní,ne? Co kdyby na to přišli Lovci? Počkat-to je fakt! Začala jsem předělávat videa,stříhat,nahrávat znovu. Musím být opatrnější. Jsem jiná,sice nevím jaká,ale- ,,Tobiasi!" Slyšela jsem ránu a mámin výkřik. Co se proboha- Ale ne. Nezmohla jsem se na nic jiného než:,,Tati!" Ani nádherný západ slunce mě nemohl probudit z šoku. Co se vůbec divím?