HryProDivky.cz
Zima -Psychopříběh 8
- Proč vždycky, vždycky, když se konečně začnou dít normální věci, přijde někdo nenormální, jako já a všechno pokazí?
Seděla jsem u Gríši doma na sedačce a podezíravě pozorovala panáka před sebou. ,, Eh, já přece pít nesmím" Omluvně jsem se usmála. ,, No jasně, promin, já úplně zapomněl." Zapomněl, že čekám jeho dítě? No to snad nemyslí vážně! Ach jo. Ti chlapi jsou všude stejní. A- jen tak mezi námi děvčaty, mají místo mozku oříšek.
Gríša měl na sobě bílou teplákovku a vlasy asi jako já po fénu. On se z toho snad ještě nevzpamatoval. Tak já jí zabiju tak šetrně, aby netrpěla a ono mu to nestačí. Už jsem se srovnala s tím, že jsem vrah. koneckonců když je někdo vyvolen vesmírem, proč by nemohl být vrah žejo? Zajímavá teorie...
,, Nechceš si odložit?" Zeptal se mě jemně, ale já prudce zavrtěla hlavou. Byl sice teprve říjen, ale už byla taková zima, že jsem byla přesvědčená, že ten kabát snad nikdy nesundám. Jsem zvědavá, co tady budu nosit v zimě... Nesnášela jsem i tu zimu u nás, co teprve zima v Rusku! Asi budu muset chodit ve skafandru....Taky si mě kvůli tomu dobíral. Ale pak mi vzal zmrzlé ruce do svých dlaní a začal mi je zahřívat. Šimrání v podbřišku jsem svedla na těhotenství...
,, Tak co budem dělat?" Začala jsem konverzaci, kvůli které jsem přišla. ,, V kolikátým měsící jsi?" ,, Ve třetím." ,, A.... je to kluk nebo holka?" ,, nevím, chci se nechat překvapit. Spíš chci vědět, co s tím uděláme." Tohle byl opravdu problém, ani šéfové nezařídí všechno ( tehdy jsem tomu naivně věřila, ale ti šílení chlapi snad umí kouzlit)
,, Máš dost peněz? Můžeš se o něj postarat?" Ptal se. ,, Jestli ne tak já všechno zařídím." Juuu ten je milej. Už chápu, proč jsem do něj od 14ti byla blázen. Jenže tehdy jsem byla jenom hloupá fanynka, teď jsem vesmírem vyvolená.
,, Peníze mám, to není problém. Ale... Přítelovi jsem řekla, že je to jeho. Co s tím uděláme.?" ,, No to je tvoje věc, jestli mu nebudeš chtít říct pravdu, neříkej. Nechci aby se ti rozpadl vztah, jako mě. Doufám, že toho hajzla co jí zabil brzo chytí a pošlou do ,čeroevo volka' ( pozn. autora: nejhorší ruská věznice). No to nepošlou, to se neboj, oni mě chrání vlastním životem a přestaň zpochybňovat mojí práci, víš kolik mě to stálo úsilí? Řekla jsem zase v duchu a dál udržovala soucitný a neštastný výraz. Cvičili mě i v herectví. Tohle byly ty chvíle, kdy jsem byla šéfům vděčná. Byla jsem směšná, prokouknutelná. Oni mě naučili klamat, hrát a pracovat s lidskou myslí. Dali mi motivaci naučit se rusky a teď jsem díky nim ve vatě. Kdyby mi takhle platili za každý děcko, klidně bych jim jich odnosila několik...
,, Neřeknu mu to, ale co ty? Budeš ho chtít přece vídat ne? A nevadí ti, že ho bude vychovávat někdo jiný? Že bude vyrůstat v jiné rodině?" ,, Samozřejmě že ho budu chtít vídat. Ale at bydlí s tebou, aspoň bude mít úplnou rodinu. Navíc je to moje chyba, nechápu, co to do mě vjelo." Zase se mi začal omlouvat a ujištovat se, že mi nezničil život. Snad poprvé mě trošku hlodly výčitky svědomí, dyt to bylo celé narafičené, celé to byla moje práce.Ale tak co, je dobře, že má tenhle přístup. A je opravdu moc roztomilej. Co to děláš Karo! Pleskla jsem se v duchu. Jsi tady pracovně, nejsi na rande! Nestačí ti, že s ním máš dítě, musíš ještě flirtovat?! Vzpamatuj se trochu! To ty těhotenský hormony... Dořeš to a vypadni! Běž za tím svým kam patříš. Tady jsi jenom pracovně! Nadávala jsem si v duchu. Já už se opravdu definitivně zbláznila...
,, Všiml si, že jsem se nějak zamyslela a zasmušila a vzal mě znovu za ruce. ,, Neboj se, všechno bude v pořádku." cestoval konečky prstů po mé paži směrem nahoru. ,, já vím." odvětila jsem. ,, Nejsme přece první ani poslední, komu se tohle povedlo." Tiše jsem se zasmála. Pak jsem si dala ruku na břicho. ,, Ale už ted ho mám ráda." Byla to pravda, začínalo mi na tom dítěti doopravdy záležet. Nikdy jsem nebyla mateřský typ, všechny děti jsem vždycky nejradši viděla oběšené nebo zakopané, ale na tomhle mi začínalo záležet jen tak. Ne kvůli penězům, ne kvůli vesmíru, ale prostě jen tak. Ano, opravdu jsem se zbláznila. Patřím do blázince.
,, Kope?" Zeptal se. ,, Ne, ještě nemá nohy." Ted jsme se smáli oba. Kdyby mi před pár lety někdo řekl, že budu sedět doma u Gríšy Radugy na gauči a že se budem smát takovýmhle věcem, asi bych mu řekla že je ten nejprolhanější věštec, kterého jsem kdy poznala. A že jsem poznala hodně věštců. Sama jsem měla skleněnou kouli a učila se s ní zacházet, ale jednu jsem ztratila, druhou rozbila a třetí jsem se bála vzít do ruky, aby jí nepotkal stejný osud.
Když jsem se vrátila domů, přítel na mě čekal se založenýma rukama. ,, Kde jsi byla?" Ptal se hned. ,, Byla jsem řešit rozmary vesmíru, kterých jsem nebyla ušetřena a nevím, jestli mám být ráda nebo ne. " Řekla jsem popravdě. Znal mě už 6 let, takže tenhle způsob mluvy chápal. ,, Aha. No dobře, že už jsi tady. někdo k nám volal, ale víš že moc neumím rusky." ,, Ale to už by ses měl naučit, budeš tu ještě rok" Řekla jsem trochu otráveně. ,, Od zítřka ti začíná škola, budu tě učit." ,, Aleee.." ,, ne, žádný ale, jak chceš fungovat, když se sám nedomluvíš? Nemůžu ti dělat tlumočníka pořád." Já se biflovala celý roky, ted je řada na tobě." Nechtěla jsem být tak tvrdá, myslela jsem to dobře. Bude to mít mnohem snadší, když se to naučí. není to přece tak těžké a on je chytrý, brzo bude gavarit líp než já. Snědla jsem asi pět mandarinek a šla si dělat věci do školy. Docela mi to šlo a bavilo mě to. Neshody s bulharkou už přešly, ted jsme se zdvořile ignorovaly...
Nastala moje obávaná zima a já měla problém s tím vylézt z domu. Začala jsem s sebou všude tahat obří kožich, takže jsem vypadala jak yetty. Navíc už na mě bylo vidět, že jsem těhotná, takže Yetty jedna báseň. Přítel si ze mě dělal srandu, ale sám chodil podobně navalený. S Gríšou jsem byla pořád tajně v kontaktu, vlastně jsme si dobře rozuměli. Ale šéfové mě štvali. pořád měli něco proti mému miláčkovi, chtěli, abych ho nechala. O tom já nechtěla ani slyšet. Navíc chtěli, abych si Gríšu vzala. Jak ti jsou bezohlední! Před pár měsícema mu umřela manželka a oni by ho hned znova oženili? Ti jsou ale zlí, zlí bezohlední lidé! Navíc se mi smáli kvůli obřímu kožichu. No co, dyt mrzne. Mrzne! .full.1796362.jpg)
Je mínus 10 stupňů i míň. A to každej den. U nás nebyl ani pořádnej sníh pěkně dlouho a tady tohle. A to ještě nebyly Vánoce. Nojo, počkat, on tady jezdí děda Mráz! Já uvidím Mrazíka, jupí! Takže jsem měla novou zábavu... Jako každý rok, jsem se rozhodla vyvádět o Vánocích kousky, že se ze mě všichni mohli zbláznit. Ale to jsem prostě já, já musím mít vždycky něco extra....
Zajímá tě, co Kara vyvede o Vánocích? Tak plus a těš se na další díl
