Psychopatíkův Blog :33

nebezpečí nedorozumění

Dneska mi je fakt zle. myslím psychicky. Ráno jsem vstala úplně otupělá, všechno dělala automaticky, kafe do sebe obrátila, aniž bych to vnímala, a pak se nějak dovlekla na autobus. Všechno, prostě všechno mě štvalo. lidi kolem. Měla jsem chuť začít všechny odstrkovat a křičet... Ne že by to něčemu pomohlo.

Když jsme přišla domů ze školy, padla jsem na postel a rozbrečela se. Potřebovala jsme to ze sebe dostat, ono to včera večer asi nestačilo...

Není to úplně bezdůvodně je to kvůli tomu, co se včera stalo, došlo k jednomu nedorozumění, pravděpodobně jsem udělala něco, co si někteří lidi špatně vyložili a já si to vůbec neuvědomila, protože jsem to tak nebrala, ale někdo to tak vzal a jak se to pak vyprávělo, určitě si to někdo ( i když věřím, že neúmyslně) trošku upravil nebo okořenil no a oheň byl na střeše.

Snad nejvíc mě mrzí, že se spolu se mnou kvůli tomu trápil i člověk, na kterým mi strašně moc záleží a kterýho mám ráda. Sice neměl žádnej důvod, ale chápu, že tomu nevěří. Copak dnes může mít člověk ještě v něco důvěru? Jasně, bolí mě, že mi nevěřil, ale zase to chápu, je těžké a nebezpečné věřit lidem, hlavně když vás tolik lidí před tím zklame, pak nevěříte, že to někdo neudělá.... jenže já nic neudělala! :¨( Nelhala bych, už vůbec ne někomu, koho si tolik vážím. Dělám spoustu špatných věcí... ale nelžu. A to mi nikdo nevezme.

Myslela jsem, že všechno skončilo, byl to pro mě konec světa, těch ztrát ted bylo moc a další bych už prostě neunesla. Člověk taky nemusí vydržet všechno a tolikrát si dolámat srdce za tak krátkou dobu? No můžu si za to sama nemám se co zabouchnout žejo, ale holt když su nepoučitelná...

Nakonec ještě došlo k docela upřímné debatě ohledně našich citů a toho, jak to vnímáme. Ono... to asi bylo potřeba. Tolik potlačovanýho citu! Vlastně jsme na tom oba stejně, máme se rádi, ale nechceme nic cítit, bojíme se zklamání. 

Ale jsem ráda, teda doufám, že mi nakonec uvěřil, že fakt šlo o nedorozumění a o to, že někdo něco špatně pochopil ( občas dělám věci, co si lidi můžou špatně vyložit a ani si to neuvědomuju, protože pro mě je to normální, jenže někdo to prostě vezme jinak...), protože ublížit někomu, kdo pro mě tolik udělal a kdo si zaslouží to nejlepší, by bylo ještě horší, než ho ztratit, protože to bych se trápila akorát já a s tím jsem tak nějak smířená, ale někdo jinej a kvůli mě? ( i když to nebyla vlastně moje vina) To ne!

No, čas ukáže, co se bude dít dál, ale obávám se, že válka s pocity se vyhrát nedá, on má teda na rodzíl ode mě víc rozumu a nepodlíhá tomu tolik jako já, protože já jsem prostě já, nepoučitelný tele co si koleduje...

A vzhledem k tomu, že jsem spala asi dvě hodiny, půjdu si dát dvacet, teda pokud budu moct usnout...

No nic, přeju vám krásnej víkend a at se máte líp než já :( 

+12

O mně

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 05.01.2018   |   Zobrazeno: 575x