HryProDivky.cz
Maturita... A co bude dál?
Sedím na židli, piju kafčo hledím jen tak do prázdna a v hlavě se mi odehrává film vzpomínek. Vzpomínek na měsíce, týdny a dny uplynulých čtyř let. Vybavuji si to špatné i dobré, co mě potkalo, co mě poučilo, co mi něco dalo. vzpomínám na první den, jak jsem se bála vejít do třídy XD
Vybavuji si detaily všech zážitků, které mi uvízly v paměti. Proboha, nikdy mě nenapadlo, že to opravdu tak rychle uteče a já budu stát na konci jedné cesty a nevědět kudy kam. Nikdy jsem si neuvědomila, jak ty léta byla krásná. Jak moc jsem tu školu milovala a že bych se tam hned vrátila. Až ted.
Na střední škole má sice člověk povinnosti, možná ztráty i zklamání. Ale na druhou stranu si toho tolik užije a pozná i opravdové přátele. Pomaličku dospívá a buduje si tu svoji správnou cestu. Mnoho věcí v těchto letech zažije poprvé. Sladká střední se neříká jen tak pro nic za nic.
Najednou se tak moc těžké se loučit.
Poznala jsem skvělé a zajímavé lidi, samozřejmě také ty zlé a falešné, ale každý z nich mi něco do života dal a nějak ovlivnil můj život. Když jsem poprvé v 15ti letech vkročila na půdu Kotlandy, byla jsem malá, vystrašená holka, možná jsem i brečela. Měla jsem pořádnou černou emo patku, tunu řetězů, roztrhaný kalhoty a pomalovaný boty XD
Život na knihovnické škole škole mě naučil se vzchopit, řešit problémy, nebát se o sebe postarat a být vidět. Taky spoustu nesmírně užitečných a nezbytných činností jako katalogizovat, obalovat knihy, umět nazpaměť pořadí popisných údajů a definici informace. Za ty čtyři roky roky jsem brečela tolikrát, ať už kvůli škole, samotě, stesku, lidem, kteří mi ubližovali, něšťastným láskám, rodičům. 3x skončila v blázinic a prošla si poruchou přijmu potravy.
Ale škola a učitelé mi budou chybět nejvíce. Vlastně už mi chybí teď. Naše úžasná třídní, která se o nás starala jako o vlastní naše první češtinářka, náš neuvěřitelně zábavnej a kreativní učitel INS, ostatní odborní, náš matikář, co nám dával předem vyplněné testy a za to, že jsem chodila k tabuli za mě vypočítal všecky testy, naše sluníčková a vždy usměvavá ruštinářka/dějepisářka, i Rohlík a jeho notebooky a hospodářství, průmysl a zemědělství. Ekonomikářka, které jsme nakecali, že nemáme angličtinu a ona nám to spolkla XD
A samozřejmě i pár lidí ze třídy. někteří toho pro mě udělali opravdu hodně, tolik jsem zažily. Slečna L. pro mě bude navždy symbolem štěstí, energie, dobra a víry, že lidi nejsou jenom zlí a že i holka může být k jiné holce hodná a myslet to dobře.. Slečna A. která se mnou seděla letos a tolerovala moje žvejkačky pod lavicema. Slečna V, se kterou jsem se za ty roky stihly 4x pohádat a zase skamarádit XD, Spolužák L, který byl vždycky upřímný, ochotný, zábavný a vlastně jeden z mála lidí, co znám, s takovým charakterem a dobrým srdcem.
D, který vždy zprovoznil PC jediným kliknutím, i když nikomu nejel, A, který se nikdy nenechal nikým zlomit a vždy si prosadil svou osobnost. A slečna A, která nám zařídila krásný stužkovák a navzrody prvnímu dojmu je to opravdu rozumná, milá a vyspělá slečna.
A náš ředitel... To je prostě, jak by řekl L, super týpek XD Nikdy nebyl důležitej a nejednou jsem s ním kecala na Vánočních besídkách, kde sjem každý rok vystoupila a totálně se znemožnila před celou školou XD
Za tyto roky jsem si uvědomila, jak moc je pro mě důležité vzdělání a každá znalost a dovednost, kterou jsem se naučila, i když už jí třeba nikdy nepoužiju.
Po různých známostech, s kterýma jsem se jen trápila a vlastně nevím, proč jsem s nimi trávila čas, jsem našla zřejmě i opravdovou lásku. I v téhle oblasti jsem musela dospět, tak jako všichni. Těch omylů a zkušeností bylo hodně. At už moje první prví láska, která skončila bitím, nevěrami a opravdu nehezkým obdobím, druhá, která mě nechala právě proto, čím jsem ve třeťáku onemocněla, tak teď, někdo, kdo mě má (snad) doopravdy rád takovou, jaká jsem. protože je to nejlepší, co jsem kdy měla a co mě mohlo potkat
Když to shrnu... Prvák, začátky, všechno nové, na všechno jsme koukali jak z raja, byli jsme ,,ti malí" na střední, ještě puberťáci, občasná rivalita s obchodkou... Druhák. Taneční. nejtěžší rok, vlastně dost peklo, co se týče učení, ale zase plný skvělých zážitků a asi období, kdy jsem na tom byla se sebevědomím úplně nejlépe. Třeťák. Dospělost, 18. narozeniny,moje nejlepší školní výsledky, ale bohužel se toho tehdy dost stalo, doma se začalo dít opravdové peklo a ještě jsem začala trpět tou poruchou... Kterou jsem si uhnala na základě zvrácených experimentů. A čtvrťák. Další léčení, příprava na maturitu, stužkovák, konec...
Když jsem do té školy chodila, tak byl můj život takový plný...nevím, možná právě ty povinnosti a starosti a práce,a za to jako odměna nějaká ten zážitek, dělají život životem. Jinak si to neumím vysvětlit, protože teď mám volno, dělám si to, co chci a jsem s těmi, které miluji, ale stejně cítím takové prázdno. Jako kdybych spadla do prostoru, kde se zastavil čas, přitom ten neustále tak rychle letí a nečeká na to, až já se rozhodnu. Asi je to tím, že mám strach z budoucnosti, protože si připadám stále moc mladá na to, abych si rozhodla o svém životě, o tom, co bych měla dělat, abych nelitovala.
No...u maturity jsem prospěla jsem s vyznamenáním...myslím, že na sebe můžu být pyšná. Vlastně každý, kdo tu maturu zvládl by na sebe měl být pyšný, každý má totiž jiný cíl. Já jsem chtěla být mezi nejlepšími, protože mi dělá neskutečně dobře, když moji snahu někdo ocení nebo mě pochválí. To mě povzbuzuje dál, nechci být úspěšná kvůli sobě, ale kvůli ocenění ostatních....vtipné. Ale něco na tom je.
Na vysokou mě nepřijali :( Kvůli TSP. Budu podávat odvolání a v nejhorším půjdu na VOŠku a za rok to zkusím na pajdák znova.
Ted jsou dveře dokořán...ani u jedné cesty nevidím konec, ale vím, že když se pořád budu držet za ruce těch pro mě nejdůležitějších, tak zvládnu vykročit do toho "nového světa".
Přeji všem maturantům to nejlepší do života:-*
Komentáře
Lucy Lupinová(Bradavice)
Na tú školu ťa musia prijať, veď si inteligentné dievča. Maturitu si zvládla skvelo, čo musia robiť tí, ktorí dopadli vo všetkom na trojky alebo horšie!
Každopádne, držím prsty. ♥