Psychopatíkův Blog :33

Jen úspěšný má nepřátele - psychopříběh 7

- Rozmary vesmíru jsou někdy skutečně absurdní! A normální lidé z běžným uvažováním to nevidí...

Další den dopoledne jsem byla ve škole. Chodila jsem tam normálně, neměla jsem problém, těhotenství na mě ještě nebylo vůbec vidět .Měli jsme písemnou zkoušku a já si napsala tahák latinkou :D Profesorka co nás měla to samozřejmě neměla šanci přečíst hehe.. Tu školu jsem milovala, bylo to úplně něco jinýho, než u nás a já tu měla strávit dva krásné semestry. V naší třídě jsem zdaleka nebyla jediná cizinka, koneckonců byl to vzdělávací program především pro studenty ze zahraničí. Češka jsem tu sice  jediná, ale ještě je tam jedna slečna z Bulharska, kočka z Finska s očima jako dvě studánky, kluk dokonce z Japonska a jeden z Kazachstánu. Nechci teď vytahovat Borata, to by bylo nekorektní, ale... Když ono na tom něco pravdy bude :D 

Pak ještě pár Rusáků, ale většinou z takových těch horších oblastní, jeden kluk třeba fakt až ze Sibiře...O oblasti Altaje jsem dost četla, dřív tam byly lágry... Takže jsme si rozhodně měli co povídat, měla jsem spoustu otázek.... Všichni mě měli rádi, protože jim samozřejmě lichotilo, že se tak zajímám o jejich jazyk a kulturu. Ano měli mě rádi všichni až na tu Bulharku... A já ten den zjistila proč...

Tehdy před dvěma měsící, jak jsem - když to řeknu neslušně - ohnula Gríšu v kumbále - se tam očividně připletl někdo s hbitým fotoaparátem... U ní ve věcech jsem spatřila naší fotku jak ho táhnu opilýho z těch schodů a já měla na fotce propíchlé oči špendlíky... Hm, milé...Takže další jeho fanynka, která ovšem na rozdíl ode mě nebyla vybrána vesmírem, aby ho, - jak už jsem jednou neslušně řekla - ohnula v kumbále.

Jak jí ta fotka vypadla z věcí, dostala jsem prostě vztek. Hned jsem na ní vyběhla, že co si to dovoluje, kde to vzala a at se toho hned zbaví, že to by se nemělo dostat na veřejnost. Místo odpovědi mi věnovala jednu bulharskou nadávku, ovšem slečna neví, že na slovanské jazyky mám prostě ucho, takže je mi jedno, jestli na mě budete mluvit slovensky, polsky, rusky srbsky nebo i bulharsky , nejspíš vám stejně budu rozumět. Na oplátku jsem jí zase řekla já něco ošklivého česky, ( poznámka autora: co Kara Bogdě řekla, sem napsat nemůžu, protože bych dostala ban), jenže asi na tom byla s jazyky podobně jako já, takže vypukla hádka... No všichni se samozřejmě hned seběhli. Přece jenom je to neobvyklé, když na vysoké škole na prestižním programu pro cizince vypukne mela, za kterou by se nemusela stydět ani kdejaká základní škola s nevalnou pověstí...

Když jsem vycházela, tak nás zastavil jeden ze šéfů.. Jak to mohli vědět? Ti chlapi mě sledujou snad i když spím!  Jí pohrozili a mě se ptali, zda jsem v pořádku. Zmohla jsem se jen na překvapené ,,Da" 

Za sebou jsem slyšela jen něco o děvce, která spí s celebritama. Já přece nespím s celebritama! Bylo to jednou a vesmír mi to přikázal! Chtěla bych vidět ji jak by si vedla v mé situaci...

Trvalo to už moc dlouho. Říkala jen že musí dát jeden rozhovor ale už byla pryč celou věčnost. Navíc proč brala Alexe s sebou? Kde ta Kara tak dlouho je? Kařin přítel začínal být nervózní. Jeho snoubenka i s jejich dítětem odešla už před tak dlouhou dobou a ještě si nechala mobil doma. Už dřív si všiml, že se kolem ní motaj nějácí mafiání a že se občas chová vážně divně. A že taky nějak podezřele přišla k penězům, vlastně od doby, co porodila... Začínaly se o něj pokoušet paranoidní bludy a nevěděl, co si má myslet, když u nich doma zaklepal cizí člověk...

,, Zdravstvujtě soudruh co dělaješ tu teda... " Koktal mizernou ruštinou, byl zvyklý, že za něj Kara všechno vyřizuje a sám na jazyky moc nebyl. ,, Mluvtě klidno česky." Uklidnil ho chlápek s přízvukem. ,, Jste vy Karin  pritěl?" ,, Jo, jsem, co se dějě? Odešla už víc jak před dvěma a půl hodinami i s našim dítětem...." Příchozí se rozesmál. ,, S vašim dítětem?" Smál se. Glupyj, Glupinkyj! Smál se. Nechápal, co je na tom tak vtipného. co si ten trouba myslí? Kdo vůbec je a co sem leze? A kde je sakra jeho milovaná Kara a jejich chlapeček?!

Do auta tomu chlápkovi nesedl, ale metrem s ním byl ochotný jet. Když to bylo kvůli Kaře...

Další den jsem přišla na hodinu filozofie, spíš na přednášku a Bogda, dívka s níž jsem měla včera ten incident už o mě roznášela drby. Zamumlala jsem něco o jižanské burance a sedla si na své obvyklé místo. Trochu se mi motala hlava a bylo mi kapku zle.. Třeba jí budu moct nazvracet za límec. Usmála jsem se. 

,, Ty jsi fakt chodila s tím zpěvákem?" Zeptala se mě jedna holka z Krasnojasku. ,, Ne, jistěže ne." ,, Ale ta fotka..." ,, Dělala jsem svou práci, jen to." Byla to pravda.. Dělala jsem svou práci.

Život šel dál, školu jsem zvládala s přehledem, moc mě to bavilo, Bogda tam stejně byla jen na jeden semestr, takže měla za dva měsíce vypadnout. Já ale musela postoupit dál v úkolu. Byl to už měsíc, co jsem se zbavila Gríšovi manželky. Asi by bylo zdvořilé jet mu projevit soustrast...

Pamatoval si mě. Nemůžu uvěřit tomu, že si mě opravdu pamatoval a pustil mě dál

Chceš vědět, co Kara natropí příště? Tak dej plusík plosím a těž se na další díl psychopříběhu!

+13

Příběhy a povídky

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 07.09.2016   |   Zobrazeno: 738x