Příběhy od Micky

Kapitola 1. - Začátek v novém městě

"Crrr, crrr..." zvonil mi budík na stole. Líně jsem si prolnula oči a praštila budík vší silou, aby přestal zvonit. Sedm třicet? To mám ještě deset minut čas.

"Ještě pět minut," zamumlala jsem, přetáhla peřinu přes hlavu a zavřela oči. Než jsem se muselaa kvůli tomu hlučnému budíku vzbudit, zdál se mi pěkný sen. Šla jsem do knihkupectví a potkala jsem tam pěkného kluka. Byl úplně božský. Úplně princ charming na bílém koni. Měl hnědé kudrnaté vlasy, hnědé oči, hřejivý úsměv a byl vysoký. Asi tak 185 cm.
"Ahoj," ozvalo se vedle mě, zatímco jsem si prohlížela knihy v polici. Usmála jsem se na něj a taky ho pozdravila. Trochu jsem se červenala, protože byl fakt skvělej, ale potom mi řekl...
"CRRR, CRRR..." zazvonil znovu budík. Úplně jsem vyletěla z postele, protože jsem se strašně lekla. Kolik je hodin, pomyslela jsem si. Osm ctyřicet. A kruci. Přijdu pozdě do práce. A to hned první den! Rychle jsem se tedy umyla, převlékla, hodila na sebe jenom řasenku a rtěnku a vyběhla ven. Čekat na autobus jsem neměla čas, tak jsem tu celou cestu do práce běžela.

"Kde je ta holka!" vykřikla hlavní designerka. Ostatní se jenom podívali okolo a pokrčili rameny. Já jsem mezitím rozrazila dveře. Celá udýchaná jsem se sotva držela o rám dveří.
"Moc... se oml....ouvám, že jdu... pozdě," řekla jsem udýchaně. Potom jsem se narovnala a upravila si oblečení a vlasy. Mezitím se ke mě přiblížila ta hlavní designerka.
"Myslíš si, že ti tohle budu tolerovat?!" a píchla do mě tužkou. Potom odešla řešit nějaký problém s šaty.
"Tady máš poznámky. Každé ráno přineseš paní Gruncchiové střední laté s extra smetanou z madlového mléka, bez cukru, se skořicí, extra mlékem, třemi čajovými lžičkami hořkého čokoládového sirupu a lžičkou karamelu," řekla její asistentka a podala mi nějaké papíry.
"Nemohla bys mi to sepsat na papír?" usmála jsem se na ni. Ona jenom protočila oči a odešla za tou Grucchiovou.

První den v práci byl nic moc. Jak jsem v podvečer odcházela, byla jsem celá unavená a nohy mě bolely. Po cestě domů jsem ale procházela okolo takového útulného knihkupectví. Ještě se tam svítilo, tak jem se rozhodla tam nakouknout.
Když jsem prošla dveřmi, ozval se zvoneček. Jak typické. Uvnitř bylo pár lidí, ale všichni si hleděli svého a prohlíželi si knihy. Přece jenom je tohle obchod spíš pro starší lidi a ti se ani většinou moc vybavovat nechcou. Tak jsem se prošla obchodem a našla sekci s romantickou literaturou. Povídky, básničky a tak. Prohlížela jsem si hřbety knih a jejich názvy. "Čtyřicet odstínů azurového moře", "Panenka a vojáček", "Láska jako zbraň". Takové tajemné názvy. Nejvíc mě ale zaujala  kniha s názvem "Mi amore, Mia", ale byla až na horní poličce, kam jsem skoro nedosáhla. Stoupla jsem si tedy co nejvíc na špičky a snažila se jí vytáhnout, ale moc mi to nešlo. Najednou se tam objevila druhá ruka.
"Tady," řekl pěkný mladík, když mi knihu podal.

"Děkuji," usmála jsem se na něj a začala si číst obsah knihy. Mladík ale neodcházel, tak jsem se na něj chtěla usmát znova, jakože má odejít, ale pak jsem se zarazila. To byl on. Ten kluk z mého snu. To byl vážně on! Vypadal úplně stejně. I voněl stejně.

"Já jsem Jessica," vypadlo ze mě. On se zasmál, usmál se na mě a řekl.
"Já jsem Jack," řekl krásným hlubokým hlasem. Hned co to řekl jsem cítila, jak se mi začala podlamovat kolena. "Romantika?" ukázal na knihu, kterou jsem držela.

"Jo, už odmala ji miluju," řekla jsem s úsměvem a podívala se na zem. "Je to strašně krásná představa. Láska na první pohled, princ na bílém koni a tak."

"Nechceš zajít na kávu? Můžu ti doporučit další skvělé kousky. Přece jenom, pracuju v knihkupectví," zasmál se.
"To by bylo fajn!" zajásala jsem a začervenala se. "Tak zítra v pět?"
"Budu tam," řekl a usmál se. Potom jsme se ještě nějakou tu dobu bavili, než jsem šla radostně domů.