V pavučinách..3. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Vtrhla jsem k Annabelle domů. Byla jsem fakt naštvaná. Byla jsem v předsíni, zouvala jsem si černý kecky. Do předsíně vešla Annabellina máma.

,,Ahoj Sophio'' ona byla jediná která mi říkala jménem, tak jak správně zní...máma mi říká Sophie ale normálně se jmenuju Sophia.

,,Ahoj Théno.'' odpověděla jsem jí neurvale.

U Annabelliny mámy mě fascinovalo její jméno. Je takový zvláštní, neobvyklý.

,,Co se stalo?'' opřela se o futro dveří, založila ruce na hrudi a dívala se na mě svýma krásně modrýma očima.

,,Kde je Annabelle?'' neodpověděla jsem jí. Ale ona mi taky neodpověděla, jenom se na mě dívala.

,,Promiň, jsem jenom trochu naštvaná.''

,,Vidím to na tobě. Pojď do obýváku, všechno mi řekni.'' u Annabelliny mámy jsem měla pocit, že se jí můžu svěřit se vším. Z jejích modrých očí koukala moudrost, chytrost, inteligence, odhodlání, spravedlnost a budila v člověku důvěru. Byla hrozně charismatická. Výraz měla vždy takový neutrální, vždycky se snažila vše vyřešit po dobrém. Ne že by neposlouchala srdce, ale víc poslouchá rozum. Ona sama je taková rozumná a rozumy. Taky prokoukne lidi rychleji než ostatní, ale bývá někdy přísná. Théna má velice zvláštní ale fascinující povahu. Když se s mojí mámou nedá mluvit, promluvim si s Thénou. Taky mi dobře radí, když se učí se mnou a s Annabelle, dostává se nám školní látka do hlavy rychleji. Théna by mohla vyučovat na nějaké univerzitě. Nebo by mohla dělat psycholožku, ona lidem dokáže porozumět a z výrazu jejich tváře a očí vyčíst jejich myšlenky a pocity. Théna je člověk, který má u mě velký respekt a obdiv. Tak jsem jí to všechno vyklopila...všechno, co cítím, co si myslím, všechno co se stalo. A pokud mi nějak poradí, budu se její radou řídit, protože ona má vždycky pravdu.

,,Hodně tvojí mámu obdivuju, že tam ještě hodlá zůstat. Není rozhodně rozumné co dělá, jsi mladá dívka, potřebuješ pořádné zázemí a ne nějaké trosky.'' ona už tím, jak je moudrá, mluví spisovně (občas).

,,Já to vim Théno. Tak co mám dělat, máma je tvrdohlavá jako beran.'' podepřela jsem si rukama čelo a lokty si opřela o nohy.

,,Sophio, máš to těžké. Tvrdohlavost se hodí jen ve výjimečných případech, ale když je jí moc a je v nesprávnou chvíli, nevěstí to nic dobrého. Zkus si s mámou ještě jednou v klidu a rozumně promluvit. A kdyby nepovolila, nebude ti zbývat nic jiného, než jí dát ultimátum. To většinou přiměje lidi změnit názor.'' chytla mě za ruku.

,,A jak jí mám pohrozit?'' zvedla jsem hlavu.

,,Napřed to zkus po dobrém. A kdyby to nevyšlo, sbal si kufry a řekni mámě, že buď půjde s tebou nebo odejdeš ty. Matky většinou nechtějí své děti ztratit. A tvoje máma tě má hodně ráda, tudíž by to na ní mělo zabrat. Ale ultimátum nepoužívej hned.''

,,Když ale to s ní po dobrém nejde.''

,,Musíš být trpělivá.'' to se jí řekne.

,,Ale já té trpělivosti moc nepobrala.''

,,Tu si časem vypiluješ.'' mírně se na mě pousmála.

,,Časem....za vším stojí čas.''

,,Ten o všem rozhoduje.''

Vstala jsem.

,,Annabelle je nahoře?''

Théna pokývla. Docela dobrá rada. Budu se snažit, se jí řídit, nenastala situace, že by se Théna spletla nebo že by si s něčím nevěděla rady. Ona všechno věděla, všechno znala a další věc, která mě na ní fascinuje...má ráda sovy. Ale nesbírá je jako se sbírají sloni, ale má jednu třiceticentimetrovou pravou zlatou sošku sovy. Nevim kde na ní mohla vzít peníze, asi jí zdědila nebo koupila na nějakém bazaru. Ona sama je moudrá jako sova, nelže a ve všem má pravdu. A já jí věřím.

E. J.

Pokračování...4. kapitola