Příběhy, články, recenze

V pavučinách..12. kapitola

  Athéna vyběhla za mnou. Docela mě překvapovalo, že měla oči plné slz. Myslela jsem si, že taková bohyně moudrosti ani jednu slzu neuroní.

,,Sophio, lidé umírají. Arachné si každý měsíc vyžádá dvojnásobek svých obětí, takže za pět dní je nový měsíc a Arachné si vyžádá dvacet obětí denně.'' připadá mi to jak druhej Minotaurus.

,,Nebudu náhodou něco podobnýho jako Théseus?!''

,,Sophio. mluvím vážně. Jistě si říkáš, proč jí v tom nezabrání bohové, když mají takovou moc...nemůžeme. S Arachné nic udělat nemůžeme.''

  Opět jsem se na ní nedůvěřivě dívala. Nemůžu uvěřit, že před ní tenhle výraz mám. Vždycky jsem jí věřila, vždycky měla pravdu. Chytla mě za ramena a zpříma se mi dívala do očí, byla o trochu vyšší než já.

,,Sophio, moc tě o to prosím. My už si vážně nevíme rady. Ano, ty máš pochopitelně strach...máš arachnofobii, ale podle toho, co jsem nedávno viděla, jak jsi rozkovávala dveře...ty dveře jsou hodně silný a rozkopnul by je jenom nějaký kulturista...ale ty dveře jsi rozkopla ty, dokážeš rozžhavit oheň, dokázala jsi bráni čest své nevlastní matky, byla bys skoro ochotná se s tím chlapem pustit do rvačky. Takhle se pozná polobůh...a taky podle toho, že má jednoho božského rodiče.''

,,Athéno, já se bojim, že vás bohy zklamu a že zklamu svojí matku.'' můj výraz trochu povolil. Athéna se jenom usmála.

,,V tobě je kus tvé matky. A hlavně..tvoje matka bude při tobě vždycky stát, bude k tobě mluvit, bude ti radit. Všichni polobohové se odvážně vydali na misi, která jim byla předurčena. Tobě byla předurčena tato.''

,,Myslíš, že to zvládnu?'' zvedla jsem k ní pohled.

,,To já nevím, ale budu ti věřit.''

,,Mám nějakou šanci na přežití?''

,,Jsi polobohyně, a tvá matka ti vždy poradí jak se v jaké situaci zachovat...tedy, většinou...v nějakém okamžiku tě bude muset nechat, abys udělala rozhodnutí sama.''

,,Kdy mám vyrazit?''

,,Nejlépe ještě dnes.''

  Pokývla jsem, Athéna mi dala pouzdro s kopím.

,,Může se mnou jet Annabelle?'' vzala jsem si ho.

,,Ne, na tu cestu musíš úplně sama.'' cože?! Úplně sama? V sedmnácti?! Vytřeštila jsem oči.

,,To zvládneš.'' Annabelle na mě mrkla, dodalo mi to trochu odvahy. Doufám, že je nezklamu.

   Už jsem měla sbalený bágl, dovnitř jsem si dala kopí. Teď mi dělalo starosti, jak s kovovým předmětem projdu kontrolou. To samé jsem řekla Athéně cestou k letišti, Annabelle šla s náma. Athéna mi řekla, že zbraně nebo kovové předměty od bohů nejsou poznat při letištní kontrole. Tak snad má pravdu....co to melu, ona má vždycky pravdu. Budu doufat, že to ve zdraví přežiju.

  E. J.

Pokračování...13. kapitola 

+4

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 21.08.2015   |   Zobrazeno: 541x