Příběhy, články, recenze

V pavučinách..10. kapitola

,,Tak o co jde sakra!'' rozzuřeně jsem vstala a v tu chvíli vzplanul oheň v krbu. Mě to hodně překvapilo, ale Athéna s Annabelle se chovaly, jako by to čekaly.

,,Tvoje máma není Pruedence.'' čuměla jsem na Annabelle jako blázen.

,,Ty nemáš lidskou matku.'' Athéna ještě přilila olej do ohně.

,,A jak jsem se teda narodila jako?! To mě taky Prométheus uplácal z hlíny a tys mi vdechla život nebo co?!'' nevim proč, ale tentokrát jsem měla na Athénu vztek.

,,Ne, ty jsi jako Annabelle.'' Athéna vstala.

,,Cože?!''  

,,Tvoje matka patřila do Olympské dvanáctky.''

,,Co to meleš?!''

,,Sophio!'' okřikla mě Annabelle. Athéna se na ní podívala, tak aby se uklidnila. Myslim, že Athéna tuhle reakci čekala.

,,Tvoje máma je Hestia, bohyně rodinného krbu a vlastně trochu i bohyně ohně.''

,,To si děláš kozy!!!'' oheň začal ještě víc hořet.

,,A jak si jinak vysvětlíš to, po lusknutí prstů a tím ještě větší rozžhavení ohně v doupěti Arachné?!'' vstala i Annabelle.

,,A jak si vysvětlíš po svém vzteku rozžhavení ohně v našem krbu?!'' Athéna se přidala.

,,To není možný! Prostě není!'' chytala jsem za hlavu. Sklesle jsem se posadila na gauč.

,,Jsme de facto rodina.'' dívala se na mě Annabelle.

,,Co to zase meleš?!'' podívala jsem se na ní.

,,Můj otec je Zeus a Hestia je jeho sestra a moje teta...jsme sestřenice Sophio.''

,,Mluvíš ke mě vážně nebo si ze mě dělá pr...prču?!''

,,Já jsem vždycky vážná. Jsem Athéna, vždycky mi to myslí, a co se týče konverzace, málokdy žertuju. Já jsem vlastně nejvážnější na Olympu.''

,,Kolik máme času?'' už jsem vážně neměla sílu. Už mi to bylo jedno, i když by bejt nemělo, dozvěděla jsem se, kdo je má skutečná matka!

,,Jak jako?'' Annabelle se na mě divně podívala.

,,Tyhle mise mají vždycky časové omezení, tak se ptám kolik máme času.''

,,Tady to na čas omezený není, ale...''

,,Takže to počká třeba za rok.''

,,Ale je omezení v lidech. Arachné je zabíjí!''

,,To mi pošlapte salát, to snad není možný! A co když mě ta osminohá obluda zabije? Co když mě zabijou její pavouci?!''

,,Díky té černé vdově se zlatým kroužkem, jímž jsme ji označili, a jejímu jedu jsi imunní vůči jedu jiných pavouků. Takže tě nezabije ani ten nejjedovatější.'' to mě teda Athéna ohromně uklidnila!

,,Ale bude to bolet!''

,,Mami, ona by jí stejně nemohla zabít halda pavouků, když je to polobohyně!''

,,Je to polobohyně ale to neznamená, že jí nelze zabít. Jak jsem vykoumala před pár dny, máš obrovskou sílu. A hlavně máš oči po své matce. Tvá matka má povinnost chránit posvátný oheň, proto nemohla být s tebou.''

,,A jak to, že ty můžeš být s Annabelle?!''

,,Poslali mě sem s tím, že by se měla narodit další spása pro Řecko, která zabije Arachné. Jenže navzdory rozumu jsem se tady zamilovala a pak se mi narodila Annabelle.''

,,Budu ještě mít noční můry?''

,,Ne, už ne. Zdají se po tři noci a každou noc se stupňují. Ale po vyvolení by se ti už nemělo nic zdát.''

  Tak teď vážně nevim co říct. Vybalily na mě dvě hodně vážný věci, napřed že mám zabít osminohou zrůdu a pak že moje matka je bohyně. Já tomu prostě nedokážu věřit, takže ''moje máma'' není moje máma ale úplně někdo jinej! Proč mi to nikdy neřekla?! A věděla vůbec, kdo je moje pravá matka? Co bych dala za to , kdybych mohla být normální...

  E. J.

Pokračování...11. kapitola 

+7

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 20.08.2015   |   Zobrazeno: 532x