Bez křídel..9. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

,,Nazdárek.'' prohlásil ironicky po příchodu Jason. Ten vždycky všechno zkazí!

,,No nazdar.'' odbyla ho ironicky Gabriela. Protočila oči.

,,Od něčeho jsme vás vyrušili?'' smál se. Já se jednou fakt neudržim a jednu mu natáhnu, že druhou chytne o zeď!

,,Ty seš ožralej nebo co?'' teď se tomu začala smát pro změnu Gabriela. Ale já bych fakt nečekal, že když byla anděl, že se bude chovat takhle. Teď na ní Jason koukal jako vrána.

,,On vás ten smích přejde!'' zaťal ruce v pěst. Gabriela ho asi hodně naštvala.

,,Tak nás nech, ať si ho užijeme.'' Gabriela se smála pořád.

Teď ale Jasona fakt naštvala. Z jeho očí úplně sršely plameny, kterýma by nejradši Gabrielu upálil. Gabriela stála proti němu, smích už trochu uklidňovala. Jason do ní strčil. Gabriela už se přestala smát. Jason do ní strčil znovu.

,,Nech jí bejt!'' teď už jsem vstal i já. Jeho důstojnost (jestli vůbec někdy nějakou měl) klesla tak hluboko, že už strká i do holky. Dokud strkal do mě, já jsem se s tim nějak vyrovnal. Ale to, že strká do holky a konkrétně do Gabriely, hraničí s dementností.

,,Tobě ta poslední nakládačka nestačila?!'' chytil mě za mikinu. No jo, to by mu šlo, jenom šikanovat, rvát se a ponižovat ostatní.

,,Pusť ho!'' zavrčela na něj Gabriela.

,,Kluci vy vyřiďte jí, já vyřídím jeho.'' dal jim povel jako nějakým loutkám. A oni, aby se mu zavděčili, ho samozřejmě poslechli.

,,Uteč! Já to tady zvládnu.'' ječel jsem na ní jak pominutej. A Jasonovi to přišlo velmi vtipný.

,,Vždycky jsem byla s tebou. Proč bych měla odcházet teď?'' na tyhle slova jsem jen vytřeštil oči. Vypadalo to, že má Gabriela pro strach uděláno. Kdyby ji Gariel nepřipravil o křídla, byla by se s ním vypořádala. Teď jsem si uvědomil...on jí vlastně zmrzačil. No jo, ale co budu dělat teď?! Jason mě opět drží za vlasy, div mě neskalpuje a ostatní jdou pomalu ke Gabriele. Nemůžu se přece na to jen tak dívat. Jason je sice mentálně úplně blbej, ale co se týče hmatů ve rvačkách, v tom je naprostý mistr. Kdyby mě nedržel na tak blbým místě, vyřídil bych si to s nim. Sakra musim něco udělat, nemůžu se jen tak dívat, jak Gabrielu složí. Sakra, mysli! Mysli! Jason se hodně chlubí s náušnicí v uchu, uvidíme, jak by se mu líbilo ''drobný'' zatahání.

Jason zařval na celý kolo. Pustil mě a pak se držel za ucho, ze kterého srčela krev jako blázen. Pak mi došlo, že mám jeho náušnici v ruce. A sakra. Nekoukej se na to ucho! Já asi hodim šavli. Zamlžilo se mi před očima. Kurňa prober se! Teď ne! Uf, už je to dobrý. Jason klečel na zemi a pořád se držel ucha.

,,S tímhle se do rvaček nechodí!'' hodil jsem po něm náušnici. Gabriela pomalu couvala před ostatníma a vytřeštila oči, když viděla Jasona.

,,Sebastiane, pozor!'' zaječela. Rychle jsem se otočil a Jason se na mě vrhl. Ostatní nechali Gabrielu a vrhli se na mě taky. Dostával jsem silný pěsti do břicha a do zad. Gabriela odstrkovala ostatní. Jason jí odstrčil tak, že jí shodil na zem. Ostatní ji drželi. Svíjel jsem se bolestí. Když jsem se trochu rozkoukal, všiml jsem si, že ostatní kluci drží Gabrielu a že Jason stojí nade mnou. Vytahoval nůž. Tohle snad už nemyslí vážně.

,,Pozdravuj ty svoje anděly.'' rozmáchl se. Gabriela se jako zázrakem dostala ze spárů ostatních. Vypadalo to, jako by drželi vzduch. Skoro jsem měl nůž v těle. Gabriela se po mně vrhla neuvěřitelnou rychlostí a odsunula mě o několik metrů dáĺ od Jasona. Když jsem otevřel oči, Jason na nás zíral s vyvalenýma očima. Ale mně přišlo, že se na Gabrielu kouká úplně jiným pohledem. Já jsem ale zíral taky. Takovou rychlost by nevyvinul ani nejrychlejší olympijský vítěz v běhání. Navíc, ta rychlost byla mikrovteřinová, že jsem ji ani nestačil pořádně vnímat.

,,Kluci, jdeme.'' schoval nůž a přikrčil oči jak na mě, tak na Gabrielu ,,Ještě jsme neskoničili!'' a odešel s ostatníma.

Gabriela mi pomohla vstát ze země.

,,Jak jsi....'' koukal jsem na ní s vyvalenýma očima.

,,Nemám sice křídla, ale moc strážného anděla ve mně ještě trochu zůstala.'' usmívala se. Objala mě a mně se na chvilku zastavil dech.

,,Půjdeme domů?'' pousmál jsem se na ní. Odpověď mi dala svým úsměvem.

E. J.

Pokračování... 10. kapitola