Příběh-Prokletí-8

V tuhle chvíli jsem si uvědomila,že tohle je konec.Nic jsem nemohla udělat,pořád nemohla jsem vstát.Všichni z naší třídy stáli a nehýbali se.Já seděla na zemi s diamantem v ruce a nad námi letěly Gia s Ninou v čemsi,co vypadá jako vrtulník.Šmátrala jsem po zemi a našla jsem pár malích kamínků.Pak jsem dostala nápad.Přisunula jsem se k Petře a šeptla jsem jí do ucha:"Házejte po nich kamínky!Tím je zabavíte a já zatím dám ten diamant na místo,kam patří." Petra přikývla a vzala kamínek a hodila ho po Gie a Nině.Pak po nich házela kamínky celá naše třída.Já jsem se zatím pokoušela vstát.Po dlouhé době se mi to podařilo a zrovna v tu chvíli,co nám došly kamínky.Jela jsem na kolečkových bruslích jak nejrychleji jsem mohla.Pak jsem si je před mostem sundala a přeběhla jsem přes něj.Přede mnou byla obrovská zeď a na ní lano.Lezla jsem po laně nahoru a úplně nahoře byly dveře.Vběhla jsem do nich.Pak pode mnou nebyla žádná podlaha.byly tam jen tenké mosty.Nebyl čas se rozhodovat, po kterým půjdu a tak jsem šla po prvním mostu,na který jsem šlápla a běžela jsem jako o život.Po chvíli se ukázalo,že všechny mosty vedou na stejné místo.Stála jsem u dveří,které vedly zřejmě k místu,kam patří diamant,který právě držím v ruce.Zmáčku kliku a dveře se neotevírají.Lomcovala jsem s nimi a řvala:"Otevři se!Notak!Otevři se!Prosím!" za mnou přiběhli všichni z naší třídy a Petra s Kájou začaly kopat do dveří.