HryProDivky.cz
Povídka - S úderem kopyt: Michellin příběh
Ahoj!
Mám tu pro vás další díl povídky. Tentokrát už rozluštíme záhadu Michelle. Možná vás vyděsí poslední slova na konci kapitoly, ale věřte mi, to není konec!
Kapitola 10. – Michellin příběh
Čtvrtek, 11.45
Náš rozhovor byl dlouhý. Hodně dlouhý. Tak dlouhý, že nám trvalo hodinu a půl, než jsme položili Alex patřičné doplňující otázky a vyplnily tak mezery v našich informacích. Nyní jsme věděli přesně, co se vlastně událo, až na malé škvíry, které by však odstranit mohla snad jen pouze Michelle. Zkrátka, věděli jsme vše. A vůbec jsme z toho nebyli nadšení …
Čtvrtek, 10.15
Alex se zhluboka nadechla. „To bylo tak … když se Michelle rozešla tady s Justinem … ty víš, co se stalo, rozhodla se opustit Silverglade. Řekla mi, že ji tu všechno štvalo, ale Jorvik jí tolik přirostl k srdci, že ho nedokázala opustit nadobro. Odjela přes most do Harvest Countries ještě toho dne, co se odstěhovala od tebe, Justine. Byl to večer, a tak se ubytovala v Wolf Hall Inn. Vím to, protože mi psala. Chtěla, abych se s ní dalšího rána setkala, jenže to nešlo, protože jsem byla na návštěvě u své matky v hlavním městě. Nabádala jsem ji, aby byla opatrná a nehnala koně, aby se oba nezranili. Odbyla mě a zavěsila.
Druhého dne se však ozvala znovu, řekla mi, že projela Greendalem a usídlila se na staré farmě Dewů … nelíbilo se mi to, bylo to opuštěné, ač rozlehlé místo, a kdyby se jí něco stalo, nenajde pomoc. Není tam ani signál. Nabídla jsem jí, že za ní přijedu, ale řekla, že je to v pořádku. Rozloučili jsme se s tím, že se mi ozve.“
„A ozvala se?“ zeptal se Justin a zatajil dech.
Alex se napila. „Ano. Ale za hodně dlouhou dobu. Neslyšela jsem o ní dva týdny, ale však ji znáš. Je velice svéhlavá. Další zprávu od ní jsem dostala v podobě dopisu, kde popisovala svůj život velmi šťastně. Bylo to již po zhroucení mostu do Harvest Countries …“
„Zůstala žít na farmě Dewů?“
Zavrtěla hlavou. „Ne, naštěstí. Procestovala celé Harvest Countries, hledala dobrou stáj a práci. Nakonec se usídlila v Jarlaheimu, svého koně ustájila v Jorvických stájích a začala pracovat … hm, nejsem si jistá, asi se dala učit na veterinářku? To je jedno. Každopádně, další asi měsíc jsme byly ve spojení, psaly si, volaly … a pak týden nic. Myslela jsem, že má jenom hodně práce, dokud mi nepřišel ten dopis. Hm, počkejte, hned budu pokračovat, jenom si objednám další shake.“
Justin netrpělivě bubnoval prsty do desky stolu, mezitímco si Alex objednala jahodový shake a makronku. Já dala přednost ještě jedné kávě s koláčem.
„Můžeme pokračovat?“ zavrčel Justin.
„Jasný,“ zamumlala Alex s plnou pusou makronky. „Napsala mi policie, že její zaměstnavatel Michelle pohřešuje. Divné bylo, že nechala telefon a většinu peněz a věcí doma, vzala si jen jezdecké oblečení a koně, jako by šla trénovat na jízdárnu. Prý v jejím mobilu našli naše zprávy a jestli o ní něco nevím. Řekla jsem, že ne, ale ještě toho dne jsem nastoupila i s Tin Can na trajekt do Jarlaheimu. Odtud jsem jela přímo na Dews, celou farmu jsem prohledala, ale Michelle nikde. Jediná stopa byl kartáč na čištění ležící na zemi.“
„A to je konec?“ zeptala jsem se.
„Ne, samozřejmě, že ne. Sjela jsem k pobřeží a uviděla na druhé straně loďku. Měla jsem dilema, jestli použít trajekt, nebo přeplavat. Jelikož bylo celkem teplo, nakonec jsme to s Tin Can zvládli a za chvíli jsme byli na druhé straně. Všechno jsem tam prohledala, ale opět nic. Nedalo mi to a zajela jsem do hor za nejlepším špiónem v dějinách Jorviku, protože pokud by někdo o Michelle věděl, byl by to on. A to, co jsem se dozvěděla, předčilo všechna má očekávání.“
Alex se hlasitě napila.
„Pokračuj!“ vybídl ji Justin.
Dívka se však jen pohodlně opřela lokty o stůl. „Proč tě to vůbec zajímá? Našel jsi Michellin kopytní háček, no tak co. Pravděpodobně jí vypadl při odjezdu z Moorlandu.“
„Miloval jsem ji.“
„Kdybys jí miloval, neudělal bys jí to, cos udělal.“
„Alex! Tak to nebylo!“
„Určitě?“
„Určitě! Prosím, věř mi alespoň ty, když už ne ona …“
Alex zavrtěla hlavou. „Nevím, jestli ti mohu věřit. Ale už jen kvůli Michelle ti musím říct, co jsem se dozvěděla, protože ona tě milovala.“
„Já vím. Však já ji také!“
„Nevím, jestli ti mohu věřit,“ zopakovala Alex. „A teď mlč a nepřerušuj mne. Pán špionáže mi první zopakoval to, co jsem již věděla, ale přidal i něco, co mi zatím známo nebylo. Michelle byla viděna, jak vyjíždí z Fort Pinty na svém koni, takže i přes svou mořskou nemoc musela použít trajekt. Je dost možné, že byla v New Hillcrest, nebo na poloostrově South Hoof. Ale to není podstatné, samozřejmě můžete zkusit zeptat se Hermita, nebo Hightowerů, ale asi to bude zbytečné. Michelle se uměla skrývat.
Další zajímavou informací bylo to, že ji Andy viděl jet do starého dolu patřící společnosti GED. Poděkovala jsem mu tedy a jela jsem se tam podívat, protože to byla poslední zmínka o Michelle. A našla jsem dopis.“
„Jaký dopis?“
„Dopis na rozloučenou …“
Doufám, že se vám kapitolka líbila, budu ráda za každé plusko a komentář, napište mi, co si o příběhu myslíte atd. Mimochodem, vím, že celkově to bude asi dost dlouhá povídka, spíš taková kniha, ale upřímně, mě tenhle příběh hrozně moc baví. Nemám úplně domyšlené, jak to bude dlouhé, každopádně se ani neblížíme k půlce. Doufám, že vás to neodradí. Jo a jestli se ptáte, co tam dělal na začátku ten Marley, tak nebojte, dozvíte se, svůj význam to má.
Hezký zbytek večera přeje
AryaXXX
