Ztracený hlas

Ztracený hlas

Ahoj jsem tu znovu. Tentokrát s mojim pravdivím příběhěm. Ano je to ztracený hlas.

Když mi bylo 6 tak jsem poprvé ztratila hlas. Chodila jsem na hodiny zpěvu. Zpívali jsme hezké písničky a máma mě tam vozila každý týden dvakrát. Potom přišla autonehoda a já jsem měla otřes moozku a kvůli tomu jsem ztratila hlas. Na zpěv už jsem chodit nemohla, protože jsem nemohla ani mluvit. Měsíc jsem mluvit nesměla. Potom jsem mohla mluvit, ale jenom když budu muset. Od té doby neumím pořádně vyslovovat Ř a T. Máma se mě po roce zeptala jestli chci chodit znova, ale já to odmítla. Před dvouma měsíci jsem hlas ztratila znova. Teď už postupně mluvím, ale jetě moc neumím vyslovovat nějaká písmena.

Po druhé jsem přišlla o hlas takhle. Byla jsem normálně ve škole. Měli jsme hudebku a zpívali jsme vysoké tony. Já začala chraptit. To ještě bylo v pohodě. Potom jsem jela domů autobusem, ale na zastávce jsem spadla na krk. Pohmoždila jsem si hlasivky, tepnu a krční páteř. Tak jsem přišla po druhé o hlas.

Doufám, že se líbilo. Tak ahoj příště.

Komentáře