Nejlepší blogy :)

11.10.Pondělí

Ahojte jsem Amanda. Je mi 12 let. Ži ju s mámou, tátou,bráškou Petrem a ségrou Sandrou. Jsem nejstarší. Máme doma sklep. A tam starou lampu. Už když sme se nastěhovali tak tady bila.  Někdo sijí nevšímal. Akorát tatínek jí občas skusil rozvítit. Ale nic.Jednou se mibůbec nedařilo všechno jsem rozbila. Například:,,porcelánová váza, par talířů ve škole semi nedařilo. Šla jsem do slepa tatínkovi pro nářadí a najednou se ta stará lampa rozvítila.Hrozně jsem se lekla. Okamžitě jsem začala křičet: ,,VILES PETŘE!!! JÁ VIM ŽE TO SI TY!!! TO NENÍ BŮBEC VTIPNÝ!!!" Ale nikdo neviles. Ale pak mě napadlo  jak by se muto povedlo.Vzala jsem tátovo nářadí a utíkala jsem.,,Tati mami ta lampa se rosvítila!!! Mami tati!!!" ,,AMANDO CO TO ŘÍKÁŠ?! TA LAMPA SE ROZVÍTILA?! HONEM MITO U KAŠ!" Ale když se me tam přišli nic tam nebilo. ,, Amando cos to plácela?! Nic se neděje. To se ti zdálo. A hnet po tom odešel. Měla jsem chut' naněj zařvat a říctmu že jsemi to nez dálo. Jenže to byl můj táta a kdybych to udělala tak bych dostala zaracha. Ale táta mi nevěří. Nevim tedy co mám dělat. Bojím se tam chodit, ale vim že tam ještě budu muset jít. 

25.10.Pondělí

Za ve škole se mi nedařilo. Ale jenom ve škole. Musim se Učit doma!!! nééé!!! Máme 13 domácích úkolů. Naštěstí jen jeden na zítra. Ale stejně mám toho moc. A ten večer se to zase stalo. Šla jsem do sklepa pro něco slatkého. A lampa se za se rozvítila. Za se jsem se lekla. Začala jsem prohledávat celí sklep. Všechny tmavé kouty šla jsem k zásuvce kde bývá zapojená, přesto že nesvítí. Ale lampa nebila zapojená. Ale ale skusimjí jí pojit. Ale lampa zůstala rozvýtěná. Co to je? Říkala jsem si vduchu.co to... co to tam je? Není to knížka nojasně že to knížka! Přišla jsem blíš... to je ničí deník. Ale kdo by hotam nechal? Nejspíš přetchozí majitel. Přišla jsem ještě blíš. ,,Majitel Elizabeta Jiřácová." Četla jsem nahas. Ale potom sem rači stichla, aby mě někdo neslišel. Otevřela jsem ho na první straně. ,, 19.1..." ,, Co to čteš tak nahlas Amando?" Ze ptalse s ůšklepkem Petr. ,, Doufám že zas někej tem tvůj román? Nově koupej co? Zas si utrácela peníze zaty tví romány?" Zeptal se s ještě věčim ůšklepkem. ,,Ne!" Od sekla jsem. ,, Dotoho co čtu tinic není!" Viprskla jsem naněj. Onse jen překvapeně podíva a řekl:,, Jak myslíš." A stěmi slovi odešel. A jáj sem pokkračovala ve čtení:

19.10. Pondělí

 Píšusi temhle deník pro  to že jsi myslim že tu straší.