HryProDivky.cz
Můj (bez)vadnej život
Zkažený den za minutu aneb nejhorší vysvědčení
Ahoj, jsem tady zase. Nepíšu na blog moc často, většinou proto, že nemám dobré a zajímavé téma, nebo alespoň takové, na které by se mi chtělo psát. Úvod dobrý a teď k tématu. Asi všichni to známe, ráno se probudíme, všechno je růžové, potom ale přijdeme třeba do školy (kolikrát třeba jen do tramvaje) a něco se stane (zapomeneme na něco, pohádáme se, chytne nás revizor a tak dále, a tak dále). No, a nás to trápí, máme z toho nervy a tak až do večera (sice to je problém i další den, ale pomalu to ustane). Sice se říká, že když nejde o život, nejde o nic, ale člověka může situace i přesto naštvat nebo vystresovat. Takový modelový případ se mi stal právě dnes. Ráno jsem se probudila, ale ještě jsem nemusela vstávat, takže jsem chvilku ležela. Po chvilce jsem už nechtěla ležet, a tak jsem vstala. Venku svítilo slunce, bylo krásné ráno. K snídani jsem si dala pudink, protože ho mám ráda. Mělo se předávat vysvědčení, takže jsem si vzala sukni a sbalila jsem si učebnice na vrácení, peněženku, telefon a všechno, co jsem potřebovala. Vždycky jsem měla ráda poslední den školy. Mamka mě odvezla do školy a nastal první problém. Chtěla jsem si nasadit roušku, ale mamka říkala, že ji venku mít nemusím. Já jsem si ale stála za svým a mamka taky. Tak jsme se trochu pohádaly. Mamka mě napomenula a já jsem odešla za skupinkou spolužáků. Měla jsem výčitky. Maminka na mě byla naštvaná a oprávněně, protože jsem se chovala blbě. Je to pravda, roušku už musím mít jenom v obchodě. Rozdýchala jsem to a řekla jsem si, že se to vsákne a bude to dobrý. Chvilku jsem se bavila s kamarádkou z kapely a potom jsme jako celá třída šli na školní hřiště. Měla jsem resty, neodevzdala jsem učebnici němčiny a měla jsem zaplatit potrhanou angličtinu. Když jsem to vyřešila, měla jsem se podepsat na papír, jakože jsem vše odevzdala a málem jsem jsem tam místo pravého jména napsala přezdívku. Potom jsem šla kousek bokem a počkala jsem, až pan učitel zavolá moje jméno. Tak se stalo a šla jsem si pro vysvědčení. Když jsem si ho ale přečetla, nestačila jsem se divit. Na školní aplikaci mi ze Zeměpisu vycházelo 2,23 a dostala jsem trojku. Byla jsem beznadějná. Vedle mě naštěstí stála druhá kamarádka z kapely. Boží spasitelka, má záchrana! Zeptala jsem se, co s tím mám dělat. Má Boží spasitelka mlčela. Nevěděla. Počkala jsem na mamku, která za chvíli přijela. Mezitím začalo pršet. Nastoupila jsem do auta a mamka mě ještě upozornila, že se nemám hádat. Potom se zeptala na vysvědčení a protože já nelžu (pokud to není milosrdná lež) a řekla jsem o té trojce. Mamka se na mě rozzlobila ještě víc a říkala mi, že se s trojkama nikam nedostanu. To už bylo moc i na mě (a to vydržím dost věcí). Nezvládla jsem situaci a rozbrečela jsem se. Konečně pěkné vysvědčení s vyznamenáním, za které jsem měla slíbené ukulele se proměnilo v jeden velký šok. Chtěla jsem se znovu probudit v posteli a vidět z okna slunce. To se ale nestalo. Mamka se na mě po chvilce už nezlobila, protože dobře věděla, že jsem měla dostat dvojku. Dokonce se znovu podívala na známky a byla tam dvojka. Naštvalo mě to, že paní učitelka (když už mi za každou cenu chtěla dát trojku) nenapsala do aplikace, že mám trojku. Mám štěstí, že se tohle vysvědčení nebude podávat na střední školu a že rodiče ví, že jsem se snažila, že nás v karanténě učitelé neučili a nějakým 'záhadným kouzlem' se mi zhoršila známka. Mám dvě teorie: 1. paní učitelka si na mě zasedla (nebylo by to poprvé, co mě někdo z učitelů nemá rád, jednou se to řešilo s celým vedením a zazněly i kecy o speciální školce, ale o tom možná jindy) 2. paní učitelka mě kvůli prospěchu z minulého roku má za 'tu slabší'
Těžko říct, co je pravda. Teď sedím u notebooku, píšu a za chvilku s mamkou pojedu na oběd a potom do kroužku angličtiny. Co paměť sahá, moje angličtina byla vždycky Par-Exellence (ve školce, když jsme se učili angličtinu, jsem spala, na prvním stupni jsem spala, v kroužku jsem spala, mamka mě dala do jiného a spím, ve škole spím a přesto probírané učivo ovládám, PS: Nespala jsem doslova, myslím tím, jakože jsem se nudila). Vždycky jsem si výborné vysvědčení z angličtiny znuděně prohlížela. Teď ale po tom stresu mám jistou obavu. Snad nepokazím i to vysvědčení z angličtiny. To bych už musela vyskočit z okna (v přízemí). Jó, a ještě mám v úterý vysvědčení ve výtvarce. Toho se taky bojím. Chodím tam s kamarádkou z kapely a nemůžu se zbavit pocitu, že maluje lépe než já. A nakonec - příští rok mi přibude ještě kroužek kytary a vím, že když jsem ještě chodila na flétnu, měla jsem dvojky...
Komentáře
polinka48(Milujeme Garfielda)
Měla jsem podobný zážitek v prvním pololetí tohoto roku. Celý rok jsem se obávala o známku z tělocviku, protože i když má učitelka ví, že některé věci nemůžu dělat (kvůli zdravotním důvodům), je na mě strašně přísná. Když začala ona hodina, učitel začal ukazovat na lidi, kteří dostali vyznamenání. A neukázal na mě. To mě trochu zarazilo, ale řekla jsem si, že se třeba jen spletl.... Bohužel se nespletl a měla jsem z tělocviku za tři. Snažila jsem se zadržovat slzy, jak jsem si ráno slíbila. Mé kamarádky začaly na učitelku nadávat, že mi tím zkazila vysvědčení. A já se samozřejmě rozbrečela. Což bylo poprvé, kdy mě celá třída viděla brečet. Celý den jsem měla zkažený, brečela jsem ještě několikrát, protože toto vysvědčení patřilo mezi mé nejlepší. Pár hodin po té, co jsem došla domů mi napsal můj třídní, že zašel za učitelkou tělocviku a že mi dá dvojku. Den se najednou zlepšil, nové vysvědčení jsem dostala po krátkých prázdninách. Co tímto ti chci říct = chápu, že tě to mrzí a že si se snažila. Tento "zázrak" (
) se už asi nestane, ale pamatuj, že si to můžeš napravit v příštím roce třeba tím, že dostaneš jedničku. Důležitá je správná motivace a pevná vůle! Teď si užívej prázdnin a na školu, pokud můžeš, nemysli 
A se svojí kamarádkou z kapely se neporovnávej, vždy se snaž malovat co nejlépe a vůbec neřeš to, jestli něčí kresba je hezčí, než ta tvoje
lidusak(Talenty)
polinka48: Ahoj, to je mi líto, ale aspoň jsi dostala dvojku.
Sice jsem na začátku dostala pár horších známek, ale snažila jsem se známku vylepšit. Motivace je pro mě ta, že když budu mít trojky, nedostanu žádný dárek za vysvědčení, rodiče budou naštvaní a nedostanu se ani na jednu ze středních škol, o kterých jsem přemýšlela. Asi se budu muset snažit na jedničku, nebo mít maximálně 1,9. Prázdniny si chci užít, nějaký kus papíru mi nemůže překazit dva měsíce super zábavy, sluníčka a klidu.
No, a s kamarádkou s kapely už se porovnávat nebudu. Já mám flétnu, na kterou jsem dlouho hrála, kytaru, na kterou se učím, zvonkohru jako ruch do pozadí a na cestě ukulele (protože to učitelka změnila a poslední chvíli a měla jsem dostat dvojku). A kamarádka má nějakou dětskou kytaru a umí Kočka leze dírou na flétnu, takže jsem zase lepší v něčem jiném. 
Navíc nevím o tom, že obrázek, který chceme v budoucnu dát na naši první desku malovala ona...
Jó, a když jsem si odpoledne myslela, že už se nic nepokazí, stalo se tak. Musela jsem na oslavu dospělých. Zatímco všichni seděli na zahradě, já jsem byla zavřená v kufru dodávky. Ale bylo tam místo, matrace a světlo. Všichni na mě chodili civět jak na outsidera (což je na těchto oslavách běžné) a jedna paní se ke mě chovala hnusně, tak jsem si slíbila, že už mě tam nedostanou ani přes moji mrtvolu. Mamka se mnou souhlasila. Jsem ráda, že ten den skončil.