Můj B.L.O.G

Život a smrt, díl 3. - Pravda

Ayia!

   Karma řvala nahoře na stromě a úpěnlivě se ho při tom držela. Pod ní hučela zapnutá sekačka.

David k ní rychle přiběhl a sekačku vypnul. Zamával na Karmu. „Co se děje?"

Karma vzlykla. „Jdu sem do zahrady a vidím tam tohle. Dotknu se toho....a.....a....ono mě to chtělo sežrat.!"

David se na ní pochybovačně zadíval. „Sežrat?"

Přikývla. „Rozjelo se to za mnou a řvalo to a... řekni tomu, aby mě to n-nechalo!"

„Dit je to sekačka. Ta jí jen nepotřebné věci. Jako plevel a trávu."

Zamračila se na něj. "Takže já podle tebe jsem nepotřebná!" Vzápětí dostal větví do oka.

„Ale no ták, slez už. Je to jen stroj. Je vypnutí, nic ti neudělá."

„J-já. Davide, zpomal."

„Ale prosím tě, to zvládneš. Skoč!"

„Uvědom si, že jsem duch. Takže mě lidé nevidí. A ta paní támhle"- ukázala na chodník.

Na něm stála Davidova sousedka ( ovšem stále si nebyl jistý, jestli je to ženská nebo chlap )

a dívala se na něj z hodně vyděšeným pohledem.

„Promiňte ale... vy si povídáte ze stromem?"

David nevěděl, co na to říct. „Ne?"

Sousedka se otočila, oči měla pořád upřené na něj a řekla něco ve smyslu „Ta mládež".

„Nepůjdeme dovnitř?" David nadskočil. Nečekal, že Karma tak rychle sleze. Ale i přes to přikývl. 

    Uvnitř bylo stejně jako venku. Na oknech byli zatažené žaluzie. Oba se posadili. 

Chvíli bylo ticho. Poté ho něco napadlo. „Jaké jsou vlastně tvoje talenty?"

Usmála se. „Umím mluvit se zvířaty, jak už jsi jistě poznal. Poté zneviditelňovat se.

Nikdo mě neuvidí. Tedy... až na tebe. Jen na tebe to nevím proč neplatí.

A poté.... mám dotek smrti." Přejde k jedné z květin a utrhne kus listu. Poté si sundá rukavici.

Lístek se během vteřiny změní na prach. Nandá si rukavici zpátky. 

„Mám to od té doby, co jsem zemřela. Je to asi měsíc."

„Umím ovládat a procházet stíny. Jsem dcera smrti. A to doslova."

„A z tebe cítím život. Doslova život. A tak jsem myslela...m-možná bys mi mohl pomoct."

Přikývl. „Pomůžu ti, slibuji. Usmála se na něj. „D-díky."

„Jo a Karmo... kdy se objeví moje talenty?"

Najednou se něco ozvalo. Hlasy. David se zvedl. Pokynul Karmě. 

Spolu došli před jeho pokoj. Vycházelo to od tamtud. Na tři. Raz.. dva...tři.

Poté rozrazil dveře.

   „Co to tady sakra.... Lailo? Ashey?... Lucasi?

Všichni tři se na něj podívali zmateným pohledem. „Myslela jsem, že jsi zabezpečila dveře!"

„Ale né dostatečně." David se přesunul na druhý konec pokoje. „Máte co vysvětlovat."

Jako první se ozval Lucas. „Bylo to pro tvoje dobro!"

„DOBRO! Dobro je podle vás mi lhát? Tajit něco přede mnou? Tomu ty říkáš dobro?!"

„Stranili jsme si ti jen proto, abychom ti pomohli!", nadhodila Ashey.

David se zamračil.  „Stranili... schválně?!"

„Davide, počkej! Ty-" V tu chvíli něco odhodilo Lucase dva metry daleko a on narazil do dveří.

„Nikdo ani hnout." Ashey a Laila zvedli ruce. David se ztišil hlas.

„Neumíte si ani představit, v jaké jsem byl situaci. Samota, všude jen samota."

„Neměl jsem nikoho. Všichni byli pryč. Pravdu jsem se musel dozvědět sám. 

„A proč?.... Jen protože jsem NEBYL JAKO VY!" 

Najednou uslyšel zvuk tříštění skla. Nestačil se oni otočit a ucítil bolest.

Velkou bolest. Ozvali se výkřiky a vše zčernalo.

Jestli chcete něco podobného, je to jen na vás.

Namárië.

+10

Příběhy a povídky

Autor: Akalik   |   Publikováno: 06.03.2017   |   Zobrazeno: 677x