Síla Fénixe

«Nejnovější články | Modrý koutek s Tindrell

Vytvořit blog | Nápověda

¨Co to je Modrý koutek s Tindrell? Vysvětlím hned. Každý týden, se budu snažit přidávat nový zápis. Budu se Vás snažit pobavit básněmi, povídkami, mými kresbami, dobrými vtipy, či obrázky. (Půjde-li, tak i GIFy). Nejsem žádný umělec, to říkám předem. Někdy půjde i o názorovku, to potom budu chtít, abyste mi psali do zpráv názor na věc. Více se dozvíte právě u takových názorovek. Nejsem zrovna skvělý blogař, tak snad to nebude až takový propadák ;)

Tentokrát to je povídka. Jmenuje se Síla Fénixe. Veškerou kritiku ráda uvidím v komentářích a i to plusko potěší ;)

Mia procházela černou chodbou opatrně, našlapovala. Bylo to děsivé. Fakt, že na začátku do bludiště vcházeli tři a už je jen ona sama ji silně znepokojoval. Na čele jí perlil pot a na pokožce štípaly škrábance. Tam, u hadovitého trní, přišli o prvního, o Tris. Dále, v místnosti stínů o Kara. Věděla že už je blízko, cítila cíl. V ruce žmoulala kus starého pergamenu, na kterém stálo několik slov, které po ohmatávání upocenou rukou šly sotva přečíst. Mia od Sálu stínů cítila, že má někoho v zádech, ale neohlížela se. Tak jí to radily pudy. Najednou si všimla znaků vyrytých na kameném dláždění chodby. Had, hvězda, nůž, flek… Schválně stoupala jen na prázdné dlaždice. Z předchozích chodeb věděla, že to jsou pasti. Na poslední dlaždici se nebezpečně zakymácela. Byla velmi vyčerpaná, měla pocit, že to jsou už hodiny od té doby, co sem vešla. Už se nikdy nedostane ven…
Rychle vyrovnala rovnováhu a stoupla na již bezpečný „chodníček“. Sesula se podél zdi na zem a těžce oddechovala. Tohle je na ní moc. To nezvládne. S lehkým zasténáním vstala. Opírala se o zeď, oči napůl zavřené. Najednou ucítila na krku ledový stisk. Překvapením vykřikla a začala zuřivě lapat po dechu. Otočila hlavu a uviděla, že proti ní stojí stín. Mia zavřela oči. To nic není, neexistuje, je to jen přelud, neboj se! Tak se uklidni! UKLIDNI SE!
Poslední slova jako by jí prostoupila až do celého mozku. Pomalu otevřela oči. Byl pryč. Mia stěží popadala dech. Ale přeci jenom jí v duši hřál fakt, že porazila Strach. Strach, zhmotněný do přízraku. Pocit, že jí někdo sleduje, jakoby se ztratil. Najednou se jí dýchalo o něco volněji. Polkla a vykročila. Znovu se podívala na pergamen. Stála na něm slova útěchy. Dokážeš to, Kar i Tris budou v pořádku… V hlavě jí bubnovala pořád dokola tato slova.
Najednou v dálce uviděla světlo. Promnula si oči, ale světlo nezmizelo. Světlo na konci tunelu, pomyslela si. Sebrala všechny síly a rozběhla se. Světlo bylo daleko a Miu po chvíli začalo píchat v boku. Běž, tak běž! pobízela se.
Po chvíli propadla panice, světlo nejenže se nepřibližovalo, ale náhle začala mít pocit, že jí chce tma pozřít. V duchu začala úpěnlivě prosit o pomoc. Mimoděk začala pergamen mačkat do kuličky. Najednou se zastavila. Chodba opravdu jako by se zkracovala do nicoty. Potřebuju světlo, uvědomila si. Zavřela oči postavila se rovně. Sepjala ruce a nechala v ních proudit energii. Cítila, jak v ní proplouvá síla ohně, která dokonale kontrastovala s chladem a vlhkem v chodbě. Kolem hlavy jí začaly vířit rudé vlasy a začala zářit zlatým světlem. Vykřikla. Ten výkřik se nesl jako ozvěna celou chodbou až dokonale utichl. Najednou tam stála Mia, ale ne ta ustrašená Mia. Tahle Mia, byla dospělá. Složila zkoušku a vyčarovala oheň.
V ruce jí hořel plamen. Stejný plamen, co jí hořel v očích. Poprvé použila kouzlo. Světlo na konci chodby se přeci jenom zdálo o něco blíž. S novou energií začala prchat před ubývající chodbou směrem k zářivému východu. Tentokrát se světlo přibližovalo a Miu začala hřát i naděje. Ještě chvíli běžela, pak si odpočinula- a znovu běžela.
Trvalo pěknou dobu, než k východu doběhla. Když tam byla, srdce jí zaplesalo radostí. To je ta brána, která je popisovaná na tom pergamenu! Tohle je únik!
S úsměvem na tváři vykročila do světla a tepla. Jen co překročila práh brány, ohlušil ji potlesk. Nejdříve se lekla, že to byla nějaká past, potom ale uviděla celý učitelský zbor a všechny své spolužáky. Z očí se jí začaly řinout slzy štěstí. Dokončila zkoušku. Je oprávněná používat Moc ohně.
Náhle k ní vykročila žena s několikavrstvými šaty, tmavě zelenými šaty a medailonem na krku. Ředitelka. „Mio, dokončila jsi zkoušku. To ty jsi získala Právo ohně. I když tě přátelé opustili, prošla jsi Temnotou a prokázala, že jsi dospělá.“
Znovu potlesk. Mia už nic nevnímala. Jen zlatavou zář, dav lidí a Absolventský diplom. Potom je konečně uviděla. Tris, velmi silně podrápaná s rozedřenou kůží na lehátku a Kar, velmi bledý a otřesený na druhém se na ní zářivě usmívali. Dokázala to.

Kdyby nebylo cokoliv ohledně příběhu v povídce jasné, můžete se klidně zeptat. Ostatní povídky zde:
tindrell.webnode.cz

Oddělovače (↑) jsou od Elle z howrse.