Luuuuucka Online

Příběh-Rozbité přátelství(4.díl)

Ahoj

Vítejte u dalšího dílu příběhu, a chci vás o něco poprosit.

Minulá série příběhů(Emily-Sportovní gymnastka) byla blbá, a tak to nikdo nesledoval.

Od té doby mají moje články hrozně malou sledovanost a naštěvovanost a sledují je jen ti, kteří vážně můj blog sledují, ale těch je tu jen pár.

Takže prosím vy, co se na můj blog koukáte teď, tak prosím dejte svým přátelům vědět ať si je přečtou a ať to dají vědět svým přátelům, protože si myslím, že tahle série je už lepší.

Děkuji za pochopení a teď už jdeme na samotný příběh.

Dnes se mi vůbec nechtělo vstát. V posteli jsem přemýšlela, jestli to co mi mamka řekla, byl jen sen a řekla jsem si, že půjdu dolů se zeptat.

Když jsem uviděla mamku, zeptala jsem se: "Mami, říkala jsi mi včera, že se možná budeme stěhovat?" zeptala jsem se a v duchu jsem  doufala, že řekne, že to byl asi jen zlý sen.

Ale řekla: "Ano Lily, je to pravda" odpověděla a já jsem zase začal být smutná.

"Pojď, dej si něco k jídlu" vyzvala mě máma s úsměvem.

"Dobře" odpověděla jsem a pomalu jsem došla do komory pro nějaké musli.

Po snídani jsem se oblékla a vyčistila si zuby a šla jsem čekat před dům na Lauru.

Jakmile vyšla z domu a vyrazily jsme na cestu do školy, začala jsem jí líčit, co mi včera mamka řekla.

"Ale mamka mi řekla, že se budeme stěhovat jen MOŽNÁ" dořekla jsem, když jsem po vyprávění uviděla, jak se na mně Laura dívá s hrůzou a smutkem v očích.

"Já vím, ale co když jo!" řekla smutným roztřeseným hlasem Laura.

"Nevím, fakt ne! Já taky nechci. Pokud se přestěhujeme, tak já zůstanu bydlet tady na ulici." řekla jsem.

"Ne, to tě radši vezmeme k nám domů, přece nechceš být bezdomovec!" zhrozila se Laura, když jsem jí to řekla.

"Já vím." řekla jsem.

"Pojďme, pospíšíme si, jdeme pozdě!" řekla jsem rychle a přidala jsem do kroku.

Když jsme dorazily do školy a začala výuka, nemohla jsem se soustředit.

Co když se to vážně stane. Mamka řekla že se možná chtějí stěhovat a co když se fakt přestěhujeme.

NÉ!

Po vyučování, jsem se snažila zapomenout na naše problémy a zeptala jsem se Laury co budeme dělat.

"No, můžeme si jít ke mně domů udělat úkoly, a potom rozmyslíme další věci" řekla mi a já přikývla.

"Tak pojď, jdeme!"

U Laury jsme u dělaly úkoly a já řekla: "Co kdybychom si teď vzaly třeba mobil, sluchátka a šly na procházku?" zeptala jsem se.

"Jo klidně, a vezmeme si i nějaký peníze." řekla Laura a začala si balit věci.

Já jsem si vzala kabelku, mobil, sluchátka a peníze.

"Tak jdeme" zavelela jsem a vyšli jsme před dům.

Pustily jsme si písničky a vydaly jsme se směrem k cukrárně.

V cukrárně jsme si koupily ledovou tříšť, jelikož bylo léto a potom ještě žvýkačky.

Když jsme dopily, tak jsme šly zpět domů.

Jakmile jsme došly domů, rozloučily jsme se a šly na večeři.

Najednou se mi zase udělalo smutno a začala jsem mít strach...

Tak jo, doufám že se článek líbil a prosím o to, co jsem psala nahoře.

Díky!

Vaše LUUUUUCKA

+3

Příběhy a povídky

Autor: Luuuuucka   |   Publikováno: 14.12.2016   |   Zobrazeno: 518x