HryProDivky.cz
Lucka.cz's blog XD
Lucčin příběh - útěk (2)
Takže ahoj, je tu další díl mého příběhu (který není o mně), jdeme na to!
Probudila jsem se. Chvíli jsem nevěděla co se děje, a pak mi ale došlo že jsem vlastně brečela tak dlouho, až jsem usnula. Podívala jsem se z okna, byl večer a z obýváku hrála televize. Pak jsem se rovzpomněla, že se budeme stěhovat. Nechtěla jsem, rozhodla jsem se: toto je můj domov, zde jsem se narodila a zde chci a budu žít. řekla jsem si, že uteču, abych nikam nemusela. Rodiče byli u televize a tak jsem měla čistý vzduch. Obývacím pokojem jsem jít nemohla, tak jsem se rozhodla vylézt oknem. Můj pokoj je v přízemí tak to moc vysoko nebylo. Okno jsem otevřela a sem vnikl studený vítr, brr. Vytáhla jsem ze skříně svoji teplou červenou mikinu a oblékla si ji. Vzala jsem si batoh, do něj jsem dala baterku, mobil, svou zásobu čokoládových sušenek co jsem měla v šuplíku, nějaké peníze, malý blok a nějakou propisku. Pak jsem vzala nějakého plyšáka a dala ho pod peřinu, kdyby přišla máma, aby tam byl nějaký hrbol, jakože tam spím. Zhasla jsem světlo a naposledy jsem se ohlédla. Pak jsem vylezla ven. Zapnula jsem svůj telefon a napsala své nejlepší kamarádce Báře smsku: "Jdu směrem k tvýmu baráku, vykoukni z okna je to naléhavý" pak jsem rozsvítila baterku a rozběhla jsem se. Bára bydlí v rodinném domku, stejně jako já. Má staršího bratra Marka a musím přiznat, že se mi trošku líbí, je tak hezkej! O chvíli později už na mě Bára mávala z okna.
"Co se děje?" ptala se ustaraně.
Byla jsem udýchaná, a když jsem jí to začala vysvětlovat, zastavila mě.
"Počkej, vůbec ti nerozumím. Pojď dovnitř, povykládáš mi to tam."
Tak jsem tedy vlezla k ní do pokoje a Bára zavřela okno. "Tak spusť, co tu děláš? Já už bych měla být v posteli. Jinak je venku pěkná kosa, brr!"
Když jsem jí vylíčila, jak mi rodiče ozámili že se budeme stěhovat a jak jsem utekla, Bára na mě vykulila oči. "To jako vážně?! Nikam mi nejezdi Lucko, co si tu bez tebe počnu?"
"Nevím co dělat, já sama taky nikam nechci." řekla jsem popravdě. Byla jsem ráda, že se mnou v té chvíli aspoň někdo soucítí.
"A je to opravdu jistý?" zeptala se Bára.
"Asi ano, nevím. Chtěla bych tě ale poprosit, jestli bych u tebe nemohla zůstat, alespoň na noc.."
"Jasně" svolila Barča "ale jen na noc. Nevím, co by na to řekla mamka, kdybys u nás bydlela."
"Ale já vím" řekla jsem "hned by zavolala mým rodičům."
"Dobře, vytáhnu ti spacák." Bára ho začala hledat ve skříni.
O něco později jsme už leželi obě zachumlané já ve spacáku, Bára v posteli. Zítra ráno se zase zvednu a přemluvím Barču, ať jde někam se mnou. Jistě to bude moc dobrodružné a zajímavé, ale to už jsem spala...
