V jiném těle? Ep.1-Nová škola :(

«Nejnovější články | Kiwča :D

Vytvořit blog | Nápověda

Hola! Dneska jsem si pro vás připravila na zkoušku historku. Pokud se nebude líbit ráda se s vámi poradím jak ji vylepšit :) Tak se nebojte napsat :D

Jsem Linda. Byli mi tak 3 roky. Začala jsem chodit do školky. S holkama jsem si nehrála. Panenky, kuchyňky,.. Já měla radši bagry a nějaké akční figurky. Taky jsem hrála s klukama fotbal. Pak jsem šla na základku. Taky v pořádku. Hrála jsem opět s klukama fotbal a na honěnou a tak dále. Nosila jsem klučičí oblečení. Vždycky jsem chtěla k Vánocům takovou tu hračku pistole. Mamka mi to rozmlouvala a já každý rok o ni psala Ježíškovi. A jednou, když jsem byla tak ve 3. třídě mi ji dal! Měla jsem ohromnou radost. Měla jsem hrozně dlouhé vlasy a tak jsem si to ostřihala na mikádo. Jenže hrozně a tak mě mamka vzala ke kadeřníkovi a on mi to musel zastřihnout až za uši. Mamka bědovala, ale já nechápala, proč? Vždyť to bylo super! Klukům se to líbilo a názory holek mě nezajímají.

A teď.... Mám jít na střední. A i přes moje protesty složené z breku, záchvatů vzteku a útěků z domova a taky jsem se s rodiči nebavila. I přes to mě chtějí poslat. Na internátní školu! Holčičí!!!! Asi 1 000 mil odsud! Prostě peklo. A teď si balím. Školní uniforma? Děsná. Sukeň? Tak to nene! Vezmu si třičtvrteční kalhoty jsou zhruba stejně dlouhé a mají stejnou barvu jako sukeň. Nejradši bych se propadla do země! Balím si dál. Jídlo! Nesmí chybět. Sako, kdyby se tancovalo a.......... Tady! Můj kompas. Dal mi ho taťka asi v 5. třídě než odletěl letadlem. Které ,,zmizelo". Dál taky mobil s mýma skákačkama a střílečkama...... A taky komiksy! Super je to všechno. Nechce se mi odjíždět :(

Mamka mě veze k autobusu. Natáhne ke mě ruku, ale já ucuknu a mamka vrátí ruku na volant. ,,No tak!" , řekne předstíraným smutkem mamka, ,,Třeba si to užiješ. A najdeš si nové kamarádky a...." Nedořekne to, protože já ji přeruším a začnu ječet: ,,Ne nenajdu! A ty to víš! Jsem jiná! A já s těma fintícýma nánama nechci mít nic společnýho. Vůbec nic! Nebudu se s nima bavit. Nebudu ti volat ani psát! A už s tebou nikdy nepromluvím!" Mamka se zamračila, prudce se nadechla a otevřela pusu, zavřela ji, smutně pokývala hlavou a otřela si oči o rukáv. Dobrá asi jsem to vážně přehnala, ale já jí říkala, že tam nechci , a že to bude mít následky. Budu s ní mluvit. Ale ne dnes. Možná jí zavolám, ale jen někdy a teď dlouho ne. Ale o těch holkách, co tam budou mluvím pravdu. Dobře, neznám je. Ale ony neznají mě. A já znám všechny holky ze základky a znám i to, jak vypadali, když jsem přišla do třídy. Udivené výrazy, ukazující holky a špitající si nány. A to špitání bylo docela hlasité...... Já vím, že jsem jiná, ale nechápu proč to těm holkám vadí. Já jim nevnucuju, aby byli jako já. A já jsem, no..... Jako kluk. Teda jako ne úplně. Ale chovám se tak, i když jako nezlobím tolik a nejsem takové prase, ale líbí se mi podobné věci.kromě holek- jako klukům. Nevím, ale proč to všem tak vadí?! Klukům to nikdy nevadilo, alespoň měli společnost, ale holkám vždycky trvalo než se s tím smířili. Protože jsem se mohla bavit s někým jiným než s nimi. Ale teď se s nikým jiným bavit nemůžu.

,,Pa, zlato." vyrušila mě z přemýšlení mamka-opět s brekavým hlasem :( , ,, Ať se ti tam líbí. Slib mi, že mi ještě dneska zavoláš." ,,Já..." vydechla jsem, ,,Dobře, ale já ti to říkala mami. Nebude se mi tam líbit. A budu doufat, že jen to." odmlčela jsem se, ,,Mami?....... Mám tě ráda a....... Promiň já to tak nemyslela. Ale zlobím se na tebe.... Říkala jsem ti to..... Ale zavolám ti....... Ahoj." Vystoupila jsem z auta a vešla bránou do své nové školy. Bylo 8 hodin ráno, ale dneska se neučí. Teda my se neučíme. Jsme nováčci a první dne nám to tu představí a provedou nás tu. Máme jít do konzultační místnosti. To je taková ta místnost, kde jsou židle dokola, aby si byli všichni rovni, ale učitelé pořád dávají najevo, že to tak není.

Přišla jsem tam a divým se. Žádné židle dokola. Jsou tam lavice dokola. Tedy i ty židle.... No co je to tak lepší. ,,Neboj." ozvala se učitelka od katedry, ve které pravděpodobně sedí před začátkem hodiny v této místnosti, ,,Lavice jsou tu, protože je v nich většina lidí jistějších. Ale vy tu dnešní začátek mít nebudete... Jdi tam do dveří naproti a pokud si chceš něco zařídit spěchej za chvíli je hodina. Jo a zavazadlo si tady nech." ,,Dobře." řekla jsem zdvořile, ,,Děkuji........." Řekla jsem, odložila si kufr a vlezla do dveřích, jak mi učitelka ukázala. Když jsem vešla měla jsem pocit, že se otočím a zdrhnu těmi dveřmi dokud to jde. Všechny, ale opravdu všechny holky na mě podezřívavě a udiveně upírali zrak. Bože, já chci domů!

Tak co? Líbí?

Jo a pardon za chyby, ale snažím se to udělat bez nich :) Nespisovná slova jsou tam naschvál :) Mám psát menším písmem nebo 18 vyhovuje?

Adiós