Kiomi's FNAF blog

Až po uši v lásce 2.díl

Ahojky!!! Je tu další díl mého románu!! Minulý díl se vám líbil, takže budu pokračovat:
Dveře za mými zády nechutně zaskřípěly. Tenhle zvuk nenávidím. ,,Nejsi ty Jane?" ozvalo se mi najednou za zády. Byl to mamky kamarád. Bylo mu asi tak 40 let.,,Já jsem Russel, vítám tě!!" potřásl mi rukou. ,,Těší mě" řekla jsem (pouze) ze zdvořilosti. ,,Zavolám ti Lucase, ten tě bude učit malovat! Dokonce s tebou bude chodit do třídy. Lucasi!!" Uslyšela jsem jen otrávené zabručení. To bude protiva!! ,,Lucasi!!! Jane je tady!! Tak laskavě zvedni svůj línej zadek a pojď dolů!!!" ,,Jane?! Už jdu!!" To mě překvapilo. Že by se na mě těšil? Uslyšela jsem klapot na schodech a pak.........pak jsem si myslela, že mě tam na tom místě vedle Russla raní mrtvice. Nevěřila jsem, že ten kluk, co se přede mnou objevil, je člověk. Měl krásně kaštanově hnědé vlasy přehozené doleva, jeho zářivě hnědé oči mě hypnotizovaly. Taky měl na obličeji jizvu, ale tu jsem pro tuto chvíli ignorovala. I on se při pohledu na mě zarazil. ,,Wau..." vydal ze sebe. ,,Ehm....teda.....Ahoj, já jsem Lucas!" začervenal se a natáhl ruku ke mně. To bych nebyla já, abych se nějak neztrapnila, a tak jsem na tu ruku jenom dlouho zírala. ,,Eh...promiň, já jsem Jane" vydala jsem ze sebe na konec a potřásla jsem si s nim. V tu chvíli mi zazvonil mobil. Mamka. ,,Promiň, to musím zvednout!" řekla jsem a odběhla jsem za roh. První, co na mě mamka vyvalila, byla hora výčitek, kde se jako toulám, s kým a takový ty rodičovský řečičky. Když jsem jí ale řekla, kde jsem, povolila mi se zdržet až do noci. ,,Tak......ukážu ti můj pokoj, tam mám kreslící náčiní a tak..." řekl Lucas a usmál se. Dveře znovu zavrzaly. Lucas se do nich podíval a odfrkl si. Otočila jsem se na Russla, který se starostlivě zadíval na Lucase. Nedalo mi to a taky jsem podívala do dveří. Uviděla jsem zvláštní dívku s růžovými vlasy a....vlastně všechno kromě červeného obojku a trička měla růžové. ,,Uhni jo?" řekla a strčila do mě. Přišla k Lucasovi. ,,Ahoj Luky, jak je?" řekla a chtěla mu dát pusu, on ale uhnul. Zakabonila se, ale pokračovala dál. ,, Nechceš zajít do kavárny?" Teď se prozměnu zakabonil Lucas. ,,Mario, poslouchej: Už spolu měsíc nechodíme, tak si to v tý růžový bedně srovnej a nech mě žít!" Dívka se na něj zadívala. ,,A nešlo by..." ,,Ne, nešlo!! Vypadni Mario, vypadni!!" zařval vztekle Lucas. ,,Jak myslíš!!" obořila se na něj dívka, otočila se na patě, rozrazila dveře a bouchla s nima. ,,Tak jdeme?" usmál se na mě smutně Lucas. Kývla jsem a následovala jsem ho. ,,Hele, a kdo.." chtěla jsem se zeptat, ale Lucas mě přerušil. ,,Myslíš tu růžovou? Maria. Dřív jsem s ní chodil, ale před měsícem jsem se s ní rozešel. Jí to asi ještě nedošlo, a nenechá mě na pokoji..."

Russel

Tak, doufám, že se líbí. Omlouvám se za tu délku, nějak jsem se rozvášnila :D. Tak zatím Ahojky!!

+3

Příběhy a povídky

Autor: michaela0001   |   Publikováno: 24.01.2016   |   Zobrazeno: 826x