Jsem happy jako dva grepy =)

Ještě jsem se nikdy tak hrozně necítila. Nikča to viděla a zasáhla: ,,My už půjdeme, tak čau.," rozloučila se rychle a táhla mě za sebou z jídelny. Za jídelnou je takový dvorek a je tam lavička, tak jsem na ní bezradně klesla a rozbrečela se. Nikča si sedla vedle mě. ,,To bude dobrý, uvidíš nějak to dopadne. Co, se má stát to se stane. ,,Měla bys mu to říct, dneska. Než bude pozdě. Ale je to na tobě a vždycky můžeš zavolat napsat nebo přijít.," řekla mi. ,,Tak já mu to řeknu, je to strašný pocit, díky, že jsi tu pro mě ty,Áďa, Kaitie, Lili a ostatní holky i kluci. Mám vás moc ráda, ale jeho miluji. Ano, už to vím jistě., Pak ti zavolám, co se stalo. Čau," rozloučila jsem a chystala se odejít. ,,Čau a držím palce.," řekla a já odešla.

Zprávy na FB:

Jméno:

Tom

Já: Tome, máš chvilku?

Tom: Jasně, pro tebe vždycky. Co potřebuješ?

Já: Musím s tebou mluvit, přijď do parku za hodinu.

Tom: Co se děje? Já jdu, ale na rande s Barčou. Co na ní říkáš? Je super, měly byste se víc poznat.

Ani nevěděl, jak moc mě to ranilo. Jak to bolí. Jako, by se mi najednou srdce roztříštilo.

Tom: Tak o co jde?

Já( měl mě pojmenovanou Háňa): Musím ti něco říct, je to důležitý, tak tam běž hned. Je to hodně důležitý.

Tom: No, dobře, kvůli tobě to rande přesunu o hodinu. Ale máš to u mě. A jestli je to tak důležité, jsem tu pro tebe. Tak za chvíli v parku.

Já: Dobře, ale netuším, jaká bude tvá reakce, mám strach.

Tom: Mně můžeš říct všechno, neboj se.

Já: Čau tam.

V parku

,,Čau tak, co je?" zeptal se Tom udiveně.

,,Než to řeknu chci jen říct, ať už to změní cokoliv, jsi skvělej kluk a mám tě ráda.," řekla jsem nejistě.

,,Ok, tak už mi konečně řekneš, co se stalo? Provedla jsi něco?" zeptal se. ,,To není tak lehký říct. A navíc, když se ptáš takhle.," řekla jsem smutně.

,,Jo, tak sorry. Ale spěchám, za půl hodiny, tam mám být. Je to celkem daleko a musím ještě něco zařídit. Tak mluv.," řekl Tom.

,,Já tě mám ráda. Milju tě.," řekla

Edit 14:35: Řekla jsem. ,,To bych čekal nejmíň, já tě taky miluju. Už dva měsíce. Měl jsem ti to říct, ta holka a já jsme na tebe chtěli jen udělat prank, že se něco stane atd.. ,,Takže, teď budem spolu chodit?" zeptal se.

,,Asi jo.," Potom mě políbil a jsme spolu, teď je půlka devítky za námi a naše třída, si ten poslední půlrok, co budeme spolu užít. Potom, ale budeme čtyřikrát ročně dělat srazy a máme na sebe kontakty a budeme se kámošit, takže jsem totálně happy. Ahoj, 9.B!

Druhá část
,,Tak jo, můžeš mi ukázat, co tu ve městě máte? Je to tu úplně jiné než u nás. V tu chvíli mi posmutněla tvář, vzpomněla jsem i na své kamarády a domov, kde jsem 14 let vyrůstala. ,,Co je?" řekl nechápavě. ,,Jen se mi stýská po domově a kamarádech odtamtud.," řekla jsem a najednou tekly slzy. Nechtěla jsem před ním brečet, ale nešlo to. ,,To mě mrzí.," znělo to upřímně. Vypadá to, že moc nedává najevo svoje pocity. Otřela jsem slzy a rychle se sebrala a usmála se.
,,Tak jdem?" zeptala jsem. Najednou mě někdo chytl za ramena a podíval se mi do očí. ,,Nevěděl jsem to. Pokusím se, aby se ti tu, co nejvíc líbilo. ,,Já jsem neměl náladu a ani potřebu bavit se s lidmi, ale něco se ve mně teď změnilo. Díky tobě. Já to nechápu, ale chci se s tebou kamarádit i s nimi. Nevím, jak jsem se jen tak mohl změnit, ale je to tak.," řekl upřímně. ,,To jako vážně? Jak člověk může změnit, své myšlení, během minuty?" zeptala jsem se. ,,Nevím.," řekl. Začali jsme si rozumět, kamarádit se a najednou z nás byla úplně úžasná třída až d o devítky. Bavím se nejvíc s Kaitie, Adélou, Nikčou a Lilli. Samozřejmě i s ostatními. Z kluků nejvíc s NÍM, Matesem, Kubou a Mírou. Ale i s ostatními jen ne tolik.
A sedíme spolu. Náš třídní je taky super. Ale pak po dvou měsících devítky, po prázdninách, jsem najednou začala cítit něco víc. Na obědě jsem se ptala Kaitie, co to je, když cítím tohle, když ho vidím:
Radost, tak trochu mě bolí břicho, tluče mi srdce, musím se usmát a jsem uvnitř šťastná. ,,Holka, ty jsi v tom až po uši.," prohlásila Nikča.
,,V čem? Snad to není láska, že ne?" konečně jsem si to přiznala. Ale já neznám ten cit, ke klukovi. Jak ho mám najednou cítit?
Vtom tam přišel Tom a držel za ruku úplně cizí holku.," Chtělo se mi brečet, ale neudělala jsem to. Jen jsem na ně koukala. Vedle mě byla Nikča. ,,Čau Hančo, tohle je moje nová holka Barča.," Ona mi podala ruku. Byla hezká, ani se nedivím, proč se mu líbila. Jako stroj, jsem jí podala ruku. ,,Hanča.," vyšlo ze mě. Ještě

STOP! STOP! STOP! xD Už vážně nepište!

Ahoj, tak taky něco napíšu.
Přišla jsem do nové školy. Z té staré jsem odešla, protože jsem se přestěhovali. Chyběli mi mí přátelé.
Učitelka mě představila: ,,Tohle je Hanča."
Bylo místo jenom ve druhé lavici, vedle jednoho kluka. Měl modré oči a hnědé vlasy.
,,Ahoj.," pozdravila jsem, neřekl nic. Zopakovala jsem to znovu.
Nepříjemně se na mě podíval a zabručel ,,Čau".
Byla zrovna matika a příklady mi moc nešly. Ten kluk se mi docela líbil, fakt nevím proč byl tak nepříjemný. Konečně byla přestávka. U jedné lavice byly všechny holky z té třídy. Šla jsem tam.
,,Čau, já jsem Hanča. A vy?" zeptala jsem se.
Řekly mi ahoj a jejich jména, bylo jich asi devět. Kačka, Nikča,Irena(říkali jí Ir nebo Iri),Adéla, Mája( Marie), Vendy, Lili(Lenka, přizdívka Lili)
Aneta a Kačka přezdívaná Kaitie.
,,Co víte o tom klukovi, co se mnou sedí? Teprve na podruhé na mě zabručel čau.," zeptala jsem se. ,,Ten? Jmenuje se Tomáš. S nikým ze třídy se nebaví a to máme dobrej kolektiv, akorát on se nechce s námi bavit. Vždycky o přestávce si čte nebo je na mobilu a odmítá nás.," řekla Kaitie. ,,Asi není zrovna rád, že s ním sedíš. Se divím, že ti vůbec odpověděl.," podotkla Adéla a řekla: ,,Chceš jít s námi na oběd?" zeptala se Nikča.
,,Jasně, tak zatím. Zkusím s ním mluvit.," řekla jsem. ,,Tak to hodně štěstí.,"
,,Tomáši, jsem Hanča." řekla jsem a podala mu ruku. Vzhlédl od knížky a zeptal se: ,,Co, chceš?!" ,,Povídat si s tebou, třeba?" řekla jsem v klidu. ,,Proč?" zeptal se podezřívavě. Tak toho asi bude těžké přimět ke konverzaci. ,,Jseš zajímavej.," vypadlo ze mě, dřív než jsem si uvědomila, co říkám. ,,Fakt? Je tu spoustu zajímavých lidí, tak se běž bavit s nima.," odmítl ironicky. ,,Proč jsi tak zlej? Hele, zahrajeme si kámen nůžky a ten kdo prohraje, dostane jakýkoliv úkol od toho druhého. Platí?" řekla jsem rozhodně. ,,No jo.," Vyhrála jsem. ,,Co mám udělat? Ať už to mám za sebou!" řekl nasupeně. ,,Jít se mnou po škole ven a povídat si se mnou." Tím jsem ho dostala. ,,Co, že? Proč? Já myslel, že budu mít třeba udělat několik kliků nebo něco sníst, ale proč tohle?" zeptal se skoro vyděšeně. ,,Protože, jinak se se mnou nechceš bavit a ani s ostatními a my netušíme proč a vypadá to, že máte dobrou třídu, až na tebe. Jdu s holkama na oběd. Takže před školou ve dvě?" ,,No, jo." zabručel a k tomu se ani nevyjádřil. ,,Tak jo," Zbytek se na mě ani nepodíval. Při obědě jsem jim to řekla a ony mi řekly, že by bylo super, kdyby se mi podařilo ho s nimi víc seznámit.
Po škole jsem čekala před školou, bylo dvě deset a on nikde. Potom se za mnou ozvalo: ,Někoho čekáš?" zeptal se ten někdo. Byl to On. Stál tam opřený o zeď a měl na tváři úšklebek. ,,Jo a ten člověk se zrovna usmívá, jak pitomec.," prohlásila jsem se smíchem. ,,Co, teda chceš dělat, slečno Úžasná?" zeptal se. Ale usmíval. Super. A asi už mám přezdívku.

Stop!

poslední část přátelství

Druhý den se Julia a Amalia procházeli u řeky a uviděli truhlu plnou takových kamínků. Udělali z nich stejné náramky a všem ze třídy je dali. A Melise také. Náramek se našel a Melisa získala kamarádky.

PARDOOOON ZA CHYBY ZE VŠECH ČÁSTÍ.

druhá část příběhu přátelství

Holky to už chtěli vzdát, protože ho nemohly najít. Pak se tam ale objevila jejich spolužačka, o které skoro nikdo nevěděl. Jmenovala se Melisa. Přišla k Amalii a řekla:"Byla jsem to já, promiň. Tady ho máš." a podala jí náramek. Všichni byli zvědaví, jak se to stalo. Tak Melisa začala povídat. "No... jednou když skončila škola, odcházela jsem poslední ze třídy a jeden jsem uviděla na zemi. Vzala jsem si ho, protože jsem si myslela, že nikoho není."

Edit 14:02: část tři přátelství


Melisa pokračovala:"A pak jsem zjistila, že Julia má stejný, tak jsem si myslela, že je to její BFF. Já vždy chtěla mít kamarády, ale nikdo si mě nevšímal. Náramek mě vždy naladil do BFF nálady. Ale Amalii patří. Teď zase budu jako neviditelná." skončila Melisa. "Aha, takže ty nemáš přátele." řekla Julia.

Nerozlučné kamarádky (vymyšlené)

Přátelství pro mě hodně znamená.Kamarádka je pro mě láska na celý život.Nepotřebovala jsem kluka který by mi dal lásku protože mě ještě větší lásku dává kamarádka.Nikdy nechci abychom se pohádali protože bych byla navždy smutná.Když se díváme na smutný film,tak ho vždycky obrečíme.Jsme skoro jako sestry.Sice si s mojí malou ségrou nerozumím protože je prostě jiná ale i tak ji mám ráda.A však zajímavé je že si s mojí kamarádkou rozumím více než s vlastní sestrou a to se i se ségrou hodně chápu.Je to velmi zvláštní ale jedno zůstává stejné:Jsme jedna jako druhá!

Příběh bez názvu ups
Míša byla nejlepší kamarádkou s Verčou. Vše dělaly spolu. Jezdily spolu na výlety, veškerý čas trávily spolu prostě best friends forever.
Ale Verča se najednou změnila. Začala se bavit s jinou skupinkou lidí, která Míšu pomlouvala. Verča se s Míšou pohádala a jejich přátelství bylo ztracené. Míša se začala bavit s jinou skupinkou holek, ale Verča začala pociťovat žárlivost. Snažila si toho nevšímat, ale to prostě nešlo. Každou noc myslela na to, jak přišla o svojí nejlepší kamarádku. Ve skupině, ve které byla Míša byly další dvě holky. Kačka a Sára.Po 3 měsících si Verča všimla, že je Míša smutná. Nevěděla proč. Měla 100 chutí k ní dojít a obejmout jí. Ale bylo pozdě.
Byla výtvarka a za úkol byla práce ve dvojicích. Míša seděla u stolu jak hromádka neštěstí a bylo vidět, jak se snaží zadržovat slzy. A pak to Verča uviděla. Míša se Sárou byly v jednom koutě třídy, objímaly se, smály se a nějaká Míša jim byla ukradená. Verča šla odevzat svojí práci od minula a učitelka jí řekla: Tak Verčo, budeš s Míšou. Verča za Míšou došla, že mají být spolu. Míša si sbalila věci a šla ke stolu, kde seděla Verča. Mlčky pracovaly a Verču to naštvalo tak Míše řekla, že jí je líto, že se spolu nebaví a že je kvůli tomu každý den smutná. Míša se dlouho rozmýšlela, ale nakonec Verče odpustila a byly znovu nejlepší kamarádky navždy.
Snad to chápete Btw je to podle skutečnosti, ale trošku upravený

Eva a kamarádka

Eva se usmála. "Budeme nejlepší kamarádky?" řekla Anežce. Anežka kývla. "Ano, jsi vážně super" Eva odešla na WC. "Ježiš, ta je tak hloupá!" Anežka se zasmála. Nebude se s Evou kamarádit. Neumí cvičit, ani malovat, vždy má samé trojky! Emma přikývla. "No jo, myslí si, že jsi její kamarádka."
"Pojďme na WC, nebudeme jí pouštet ven a pak si bude myslet, že to někdo udělal, nějaký nepřítel, a já jí třeba zachráním." Pověděla Anežka.
"To je šikanování. Já vím, že není v třídě oblíbená, ale..." ozvala se Liliana.
"To je jedno." Skočila jí do řeči Anežka. "Není to jedno!" Liliana protestovala. "Mlč." Anežka s Emmou odešla na WC. Eva tam nebyla. "Teď zaklopeme, jestli tam je a pak držíme dveře, pustíme jí a řekneme, že to byla Liliana." Anežka ani nevěděla, že Eva všechno slyšela, ak dyž jí zaklopali, Eva otevřela dveře. "To si myslela, že vážně budeme nejlepší kamarádky? Já vím, co jsi zač." Okamžitě řekla Eva a odešla do třídy. "Tak v tomto je moudřejší jako já." Anežka se dívala před sebe a odešla do třídy. Všichni z třídy se dozvěděli, co se skrývá za Anežkou. Anežka se změnila a od té doby už nikoho nepomlouvala. Věděla, že pokud by zůstala nadále taková, jaká byla, stala by se Evou. Nikdo by jí neměl rád. A to Anežka nevěděla. A když Eva měla kamarádku, hned měla lepší známky. Cítila se lépe, s kamarádkou.

Takové stereotypní, se mi to zdá. Protože je to o tom istém, že někdo někoho šikanuje a později jsou kamarádky. Ale vymyslela jsem to já.
Promiňte za chyby, píšu na mobilu.