HryProDivky.cz
Jak jsem začala chodit k psychogovi - Girl talk
Ahoj,
Dnes se rozepíšu o tom jak probíhala moje cesta k uzdravení. Proč cesta k uzdravení? Slovo léčba se mi úplně nelíbí.
Začalo to šikanou na základní škole, rozvodem rodičů úmrtím osoby, kterou jsem měla nadevše ráda (jednalo se o člena rodiny, kamarádka zemřela až v době kdy jsem byla na intru), nasednutím si s vrstevníky a obecně nečekaným odchodem do jiného města na internát.
Situace se tak nějak začali na mě kupit a já se přestala soustředit. Všimla si toho napřed moje učitelka z praxe. Tak to začala řešit. Rozhodla se, že mě pošle ke školní psycholožce. Snažili se mě ještě s jednou paní asistentkou přemlouvat (ve třídě jsme měli holky na vozíčku, proto ta asistentka) a řekli mi, že když tam půjdu dostanu něco ze školního automatu. Z pochopitelných důvodu, jsem tam šla protože jsem nemohla paní učitelce nic říct.
Samozřejmě mi to nepomohlo. Naopak jsem se víc zhoršila a nechtěla jsem do praxe ani na intr jezdit. Dostalo mě to do takové fáze, kdy mě zajímal jen můj oblíbený zpěvák a Facebook.
Takhle to pokračovalo asi 5 let. Loni v listopadu jsem se psychicky složila. Ve škole po mě začali chtít papír o tom, že jsem v pořádku protože jsem nebyla schopna vydržet ve třídě skrz neschody s jednou mojí spolužáckou. Nakonec to došlo do takové fáze, že od listopadu až prakticky do teď jsem doma. Opět moje nálada byla na bodu mrazu.
Takže jsem začala navštěvovat psychologa a později psychiatra.
Psycholožka mi udělala testy na soustředění a paní psychiatrička mi nasadila léky.
A docházím na terapie.
Než mi začněte psát jaká jsem chudinka a co si to zase vymýšlím. Zkuste si sami sebe představit v tom čím jsem si prošla já. Nikomu to nepřeji.
