Dva světy

Prolog

Už je to 9 měsíců, co má milovaná Rosemarie odešla a nechala mě tu s dětmi. Její nečekaný odchod nás všechny zdrtil. Nejvíce pak Lisu, která svou matku milovala nade vše. Bratr říká, že bych si měl najít novou manželku, prý je to normální. On sám už má třetí! Jenže já to nedokážu. Nedokážu nahradit lásku mého života, tak brzo po její smrti.
Je přesně 10 hodin večer, přesně 9 měsíců ode dne kdy svůj boj prohrála. Ještě než stačilo být 22:01, uslyšel jsem z balkónu dětský pláč. Vyšel jsem na balkón a našel tam malé děťátko zabalené v růžové zavinovačce. No kluk to nebude, pomyslel jsem si. Zlatou sponou k ní byl připnutý vzkaz. Starej se o ni dobře. Je velmi důležitá. -R. Jediné písmeno a vím od koho to je. Nenašel jsem nikde její jméno, tak jsem jí ho vybral.
„Vítej doma, Rose,“ postarám se o ni, slibuji.