Deník Teenagerky

Dokonalý plán - kapitola první

Ach jo. Zase do tý otravný školy. No nic, alesponˇ se kouknu na face, povzdechla si Monika, když jí zazvonil budík na telefonu s nápisem "vstávej idiote!!" Ale když zjistila, že u žádné kamarádky, kamaráda,ani její oblíbené youtuberky není od včerejší půlnoci žádný příspěvek, tak jí nezbývalo nic jiného, než vstát a jít se nasnídat. V kuchyni stála mamka a cosi smažila na červené pánvičce. "Ahoj mami," pozdravila Monča. "No čau" odpověděla jí mamka. Moc se tu nezdržuj, musíš přece na ten projekt ne?" "Sakra, pomyslela si Monika." Doufala, že se jí podaří obelstit mamku a ulejt se ze školního projektu, který z celého srdce nenáviděla. "Jo jo, už běžím" řekla Monča mamce, i když ve skutečnosti spřádala v hlavě nový plán, jak nemuset na školní projekty, které naštěstí mají trvat už poslední týden, ale každý den a to Monče nejvíce vadilo. Nejhorší bylo, že se do toho projektu s ní přihlásila jedna její kamarádka. To ji pochopitelně neskutečně naštvalo a kvůli tomu už se s ní pár týdnů nebavila. Když už byla najedená, umytá a připravená jít, plán měla dokonale vymyšlený. Příští ráno si naleje do nosu trochu vody, čili začne neskutečně smrkat(z vlastní zkušenosti to doma kvůli něčemu takovému nezkoušejte, je to dost nepříjemné)a mamka jí nechá doma. Takhle to bude dělat pár dní, než projekt skončí....."Tak, výborně, mám to vymyšlený", řekla si Monča a výskla si. Škola už byla otevřená, a nikdo u ní nestál, což znamenalo že už jsou všichni na projektu. "Sakra,zase dostanu vynadáno, že jdu pozdě" pomyslela si, a už utíkala nahoru, do čtvrtého patra. Všichni už čekali jen na ni. "Do prkýnka, další trapas" řekla si a utíkala do třidy. A opravdu. všichni čekali jen na ni. Monča svraštila obličej. Nebyla ráda středem pozornosti, obzvláštˇ v záporném důvodu. Naštěstí tu ještě nebyla učitelka, což bylo jediné štěstí pro ni. "Čau, kde jsi byla" pozdravila ji její nejlepší kámoška Dana. "No, zaspala jsem". Ani své nejlepší kamarádce nehodlala říci všechno. S Danou se sice ještě nikdy nepohádaly, ale úplně všechno jí říci nehodlala. Věděla sice, že ¨Dana je věrná kamarádka, ale byla i učitelčin mazánek, a tak by se mohlo stát, že by to nevydržela a kecla to."Kdepak, o žádnym plánu jí říkat nebudu, to je až moc riskantní"pomyslela si. Ale potom ten čas musel nastat a školní zvonek začal řinčet na všechny strany a po pár nicotných minutách si to přikráčela do třídy na vysokých podpatcích paní učitelka...(abych vám tedy ještě upřesnila, o čem byl ten projekt, tak ten projekt byl o tom, že měla skupina lidí z 8.A vyzdobit čtvrté patro školy na téma haloween. Ovšem čtvrté patro Pražské školy bylo velké víc než dost a vyrobit tolik dekorací na ozdobení celého patra trvalo několik týdnů, což znamená každý den plný práce a leckoho to po pár týdnech dokáže znechutit, stejně jako Monču.)"Dobrý den, posad'te se. Kdo chybí? Nikdo? Tak to je vynikající. Tak připravte si Materiály a pracujte, protože v pátek byste to měli mít dokončené." "Sakra, moje část patra ještě nemá moc věcí z kartonu, to budu muset dohnat. Tak si vyndám ten karton a budu pracovat"......ale na to si počkáme až v další kapitole.