Blog o všem možném

Pokec s fixou #1 - Škola, strach, podzim a večery

Meow!

Vítejte o dalšího článku. Tentokrát to bude.....co to bude? Těžko říci, já jsem prostě dneska měla náladu něco psát a vůbec nevím co....na Halloween je moc brzy, na Vánoce taky, Back to school je zase pozdě, oblíbence jsem dělala, nehty jsem dneska nechtěla a žádná zajímavá DIY jsem neviděla......

Říkala jsem si, že by mohlo být (ne)zajímavé psát něco bez tématu, bez pravidel co tam má být.

Upřímně teda nevím, koho budou tyhle bláboly zajímat, vždyť tohle není nic. Článek o ničem? Ano.....

Měla jsem v plánu vám napsat co právě dělám, na co myslím......

Škola......Jsem v deváté třídě, je to můj poslední rok (teda pokud nepropadnu z tělocviku..) a cítím, že mi škola vůbec nevadí. Mám pocit, že nedávno jsem nastupovala do osmičky. Ta rychle utekla a já jsem v devítce. Vůbec se nedovedu představit, že se příští rok 1.září probudím a půjdu někam jinam. Myslím si, že automaticky budu chtít jít směrem k základce. Já si vždy naivně myslela, že to přijde až za dlouho. Asi si říkáte proč mám strach ze střední školy. Víte, že ani nevím. Prostě je to pro mě krok do neznáma. Obecně mám divný pocit z neznámých věcí.

A ano tělocvik. Ne, já nemohu být jako normální člověk, nemohu být jako normální holky v mém věku. Chichotat se každé blbosti.....Obecně nad vším přemýšlím, proč to lidi udělali, proč se to stalo. Ne udělat haha a hotovo. A teď  k tomu tělocviku.

To je fakt moje slabá stránka. Mě šíleně vytáčí, když musíte poslouchat to, že kdo se snaží dostane jedničku a vy asi schválně děláte, že to neumíte. Proč učitelé a spolužačky nejsou schopni pochopit, že tak jak má někdo strach z pavouků, hadů, vystupování před lidmi, tak má někdo strach z některých pohybů. Ano zní to velmi divně, ale pro mě je šíleně náročné třeba vyšplhat na žebřiny. Ne, není to o tom, že bych nezvládla dát nohu o 10 cm výš, ale o tom, že prostě mám strach. A hlavně, když mám jít dolů. Je pro mě šíleně nepříjemné strčit nohu do neznáma. A taky mě šíleně štve, že když je někde mini pavouk a některé holky začnou ječet, tak se to bere "jako normální věc", protože mají strach z pavouků, ovšem to, že má někdo strach z žebřin už normální není. Prosím chápejte, že každý má z nečeho strach. U někoho to jsou pavouci, hadi a u někoho žebřiny.

Jsem 55. v pořadí blogů. Já teda vůbec nechápu proč a jak, protože i tohle je pro mě úspěch. Je tu spousta blogů a já jsem 55.? Naprosto nepochopitelné. Já jsem nečekala, že někdo tohle bude číst. Já nepíšu nic objevného, nic zajímavého, prostě jen to co mě napadne na co mám zrovna náladu. A někdy mě nic nenapadne a tak píšu tohle. Z toho plyne jen jedna věc, chtěla bych vám všem, kteří jste mi dali plusko poděkovat. Věřte mi, že mi dělá obrovskou radost, když čtu, že článek xxxx dostal plus od xxxxx. Jsem velmi ráda, že něco co dělám se někomu líbí. Taky bych chtěla poděkovat všem, kteří mi píší komentáře pod blog. Vždycky píšete tak nádherné komentáře!

Já obecně nevím, co vlastně teď dělám.....ano pár těchto článku o ničem jsem četla, ale problém je v tom, že ti lidi to uměli napsat daleko lépe. Daleko poutavěji.

Podzim......Ano, opět začal. Pro někoho radostná zpráva pro někoho asi ne. Do té druhé skupiny patřím já. Já prostě nesnáším, když vidím, že je venku zataženo. Já mám šíleně ráda sluníčko, jasné dny. Já mám prostě povahu, která na podzim trpí. Když náhodou celý den prší a večer kolem šesté vyleze sluníčko, nemohu od okna otrhnout oči. A hlavně se mi stýská po večerech, kdy jsem mohla stát na balkoně a dívat se. Já obecně miluji večery....po šesté hodině do nějakých jedenácti. To je pro mě nejlepší část dne. Já nevím proč, ale cítím se šíleně spokojeně, když mohu jít třeba po šesté nakoupit, když je ještě teplo, ale je vše takové klidnější. A nebo když se vracíme odněkud později večer. Já nevím proč, ale jsem šíleně šťastná. Třeba se mi také šíleně líbilo, když jsme se vraceli z Vídně večer, kolem deváté. Všichni byli unavení, někteří pospávali a já se dívala, jak všechno všude svítí; benzinky, auta kolem. Ono to tam samozřejmě bylo i předtím, ale večer to prostě vypadá lépe. Miluji noční život. Teda nemyslím ten v hospodě a na diskotéce (tento naopak nesnáším), ale myslím ten, kdy už je všude klid.

Já bych tak ráda viděla Eiffelovu věž v noci! To musí být něco fantastického. Navíc ty vodotrysky mi připomínají reklamu na Calzedonii (pokud vás zajímá, která /jakože ne/ tak se můžete podívat do předchozího článku).

Doufám, že se vám tohle "nic" líbilo. Budu ráda, pokud mi napíše vy něco k těmto tématům. Těším se na vás u dalšího normálního článku. Slibuji!

Přeji krásný den....

+4

O mně

Autor: fixa   |   Publikováno: 02.10.2016   |   Zobrazeno: 827x