Blog by Nikky

Označená ohněm 3. díl

Lucian mě vedl ulicemi. Kolem nás byly navlas stejné domky. Protože bylo šero, měla většina obyvatel rozsvíceno a bylo vidět jejich stíny. Jak jsem se tak dívala do oken, všimla jsem si dívky se symbolem jing-jang na čele. Vášnivě líbala svého strážce, jako já před chvílí Luciana. ,,Kdo to je?" zeptám se svého hnědookého strážce.

,,To je Sarah. Dávej si na ni pozor. Je zlá a pomstychtivá. Myslím, že na mě měla políčeno, než dostala nového strážce.

,,Proč dostala nového?"

,,Ten její ji odmítl chránit, protože na něj byla zlá. Jemu bylo už padesát, Sarah ale toužila po mladém klukovi."

Zastaví se a odhrne mi pramen vlasů z čela. ,,Proto o tebe mám strach, Mirando. Bojím se, že když mezi námi vznikne velké pouto, nakonec... se to zvrtne."

,,Takhle nepřemýšlej, Luciane. Myslela jsem..." Raději zmlknu. Myslela jsem, že Lucianovi imponuji, když mi pusu oplácel...

,,Co jsi myslela?"

,,Ale nic. Kde je náš domek?"

,,Tady."

Podívám se před nás. Dřevěný domek s číslem 27. Je stejný jako ostatní, ale vevnitř se nesvítí. Lucian popadne klíč, který měl celou dobu v levé ruce. Má na sobě taky štítek s číslem 27. Lucian s ním odemkne. Vběhnu dovnitř, abych se mu nemusela podívat do očí.

,,Je tu jen obývák. Kde jsou postele a... koupelna?" zeptám se.

,,V podkroví. Vidíš, tam jsou schody. A tady je kuchyně, podívej se doprava. Tady vlevo je ten obývák."

Obývací pokoj působí příjemným dojmem, ale v krbu neplápolá ohýnek jako v ostatních domech. Je tu gauč a sedací pytel, naproti nim malá skříňka se zásuvkami, na které stojí plazmová televize.

V kuchyni je mikrovlnná trouba, normální trouba i lednice s mrazákem. Na lince se válí jablko a pár banánů. Nad linkou jsou skříňky s nádobím a z linky se vysouvá příborník.

Jdu po schodech nahoru. Můj pokoj je zařízený pro dívku. Na zdi visí obrázek jakési abstraktní barvy, postel je čistě bílá. Na psacím stolku se válí pár sešitů a několik propisek. I tady je v rohu sedací pytel a menší televize, ale i ona je placatá, jako ta dole.

Lucianův pokoj obejdu a vejdu do koupelny. Je tu velká vana i rohový sprchový kout a masážní zdí a několika šampony a sprchovými gely. Na umyvadle se válí levandulové mýdlo a na ozdobném věšáku visí čtyři ručníky. Vím, že mám v pokoji nějaké dívčí oblečení a myslím, že tam byl i nějaký ručník.

Vrátím se do pokoje. Oblečení ve skříni je moderní a přesně mi padne. Prohlížím se v zrcadle. Potom si do všech šatů a triček vypálím svoje znamení, růži. Potom se svalím na postel v minišatech z černého sametu a černých kozačkách. Trochu mě trápí, že tu všichni jsou zrzaví a já mám  vlasy černé. Na šatech se růže vyjímá. Já přemýšlím o tom, jak to bude se mnou a Lucianem. Já... jsem se do něj asi zamilovala. Ale nevím, jak to bere on.

Dveře tiše klapnou. ,,Mirando...?" zašeptá Lucian a sedne si vedle mě na postel. ,,Co tě trápí?"

,,Nic. Tak... jdeme se projít do města, když jsem se takhle oblékla?"

,,Mirando, já... Vím, jak to bereš, ale já nevím, jestli vůbec... Jestli jsem dost hezký... A nestihl jsem dodělat střední..."

,,Luciane!" vyhrknu. ,,Ty pochybuješ o tom, jestli jsi hezký? Jsi! A já taky střední nedodělala. No a? Prosím tě, neplácej blbosti! Vím, že to já se ti nelíbím a ty nevíš, jak to říct a pod tou lampou jsi udělal chybu, protože...."

,,Mirando! To není pravda. Ty jsi ta nejhezčí, jakou jsem kdy viděl a uvidím."

,,Ale ty taky! Já to cítím úplně stejně!" Je opravdu hezký. I když je zrzek, je opálený, má hezké oči a trochu delší vlasy jsou přímo báječné... A já do nich mohla zabořit ruce...

Vytrhne mě ze snění. Dá mi ruce na obnažená ramena. Přijde mi jako věčnost, než se jeho rty dotknou těch mých. Za chvíli se naše pusa změní v opravdové, vášnivé líbání. Nekonečně dlouho ho objímám, zkoumám jeho ústa. Když se od sebe odtáhneme, Lucian mi zašeptá škádlivě do ucha: ,,Tak, a teď můžeme do města. Oficiálně jako pár. Zamilovaní."

Další díl bude asi... no, nejpozději 14. ledna. Loučím se s vámi... na chvíli.

+4

Příběhy a povídky

Autor: jandicka   |   Publikováno: 02.01.2017   |   Zobrazeno: 474x