Paranormální příběhy - (4) - Blog Butterfly340

«Nejnovější články | Blog Butterfly340

Vytvořit blog | Nápověda

Paranormální příběhy - (4)

Hello! Po nějaké té době vás zase vítám u mého dalšího článku ze série Paranormální příběhy.

Tentokrát to bude příběh o tom, že i jevy, které se zdají být paranormální, mohou být ,,normální". Proč normální v uvozovkách se dozvíte, když budete číst dál...

Akiro se právě stěhoval do nového domu. Nebyla to žádná luxusní vila v lukrativní části Tokia, ale starší domek v jedné zapadlé části města. Však také, co jiného si může obyčejný lékárník v Tokiu dovolit, že?

Poslední měsíc byl celý natěšený až si bude moci zabalit kufry a konečně vypadnout od své sestry, u které bydlel po rozvodu. Nebydlelo se mu u ní zas tak špatně, ale přece jenom se tam necítil být doma. ,,Nový dům, nový začátek," říkaval vždy.

A nyní nastal ten den, kdy se konečně dočkal. Vše z toho mála, co měl u sestry si už sbalil včera, aby dnes mohl do nového domku vyjet, co možná nejdříve.

Cesta netrvala dlouho, bylo to jen asi patnáct minut, ale Akirovi se to zdálo jak nejméně celá věčnost. Když dorazil na místo, zaparkoval auto na ulici a vytáhl z kufru auta své dvě zavazadla. Spěšně je uchopil za držák a vyjel s nimi až ke dveřím.

Dům to byl i přes stáří krásný. Akiro si ho už stačila zařídit - koupil postel, kuchyňskou linku a další nezbytnosti, které jako starý mládenec musel kupovat sám. Když se teď procházel po domě měl divný pocit. Některé věci, jenž sem už stačil dokoupit ležely rozházeně po celém domě, jako by je tam někdo položil. V obývacím pokoji na stolku u televize leželo pár knih, které si sem už před časem dal. V koupelně zase bylo na podlaze vylité mýdlo...

Akirovi to nedávalo smysl - vždyť mu ten muž z realitky říkal, že klíče už bude mít jen on! Jak to, že je tady teda takový nepořádek?

Pořád mu to vrtalo hlavou, nicméně se rozhodl více to neřešit a nepořádek uklidit. ,,Určitě přijdou sousedé a co by si asi o mně museli myslet, kdyby to viděli," pomyslel si.

A jak se za chvíli ukázalo, tak měl pravdu. Domem se náhle rozezněl zvuk zvonku a Akiro šel otevřít.

Jen jak otevřel dveře, uviděl postarší ženu s láhví plnou pálenky. Slušně pozdravil a pustil ženu dál. Jak zjistil, tak to opravdu byla jeho nová sousedka a chtěla se seznámit.

Akiro neměl rád nečekané návštěvy a už vůbec neměl rád staré a zvědavé sousedky. Nicméně i tak spolu zabředli do krátkého rozhovoru, který ho vyčerpal natolik, že po chvíli zívl.

,,Měl byste chodit dříve spát," řekla sousedka a pokračovala: ,,Já vás vždycky vidím, jak svítíte v obýváku a kuchyni celou noc."

,,Prosím?" Odpověděl Akiro, jelikož ho zajímalo, co sousedka viděla, protože on zde ještě ani jednou nepřespal. Vždy, když zařizoval něco okolo domu odjel okolo páté odpoledne, aby stihl večeři.

,,No, víte, já už jsem stará a nemůžu spát. Proto občas sedím v noci v kuchyni a luštím sudoku. A z mé kuchyně je výhled do té vaší a také do vašeho obývacího pokoje... Nebojte se, že bych vás šmírovala."

,,O šmírování mi nejde. Jen mi vrtá hlavou to, jak se zde mohlo svítit. Já tady totiž ještě ani jednou nepřespal."

,,Vy věříte na duchy?" Zeptala se trochu nesmyslně sousedka.

,,Ne. Proč?" Odpověděl mírně otráveně Akiro.

,,Možná byste měl... V tomhle domě umřela před pár lety jedna žena. Říkalo se o ní, že je čarodějka. A bohužel to byla asi pravda. Všichni vám potvrdí, že tady od té doby straší! "

To Akiru rozrušilo a rychle změnil téma. Stále však přemýšlel nad těmi větami. Byl skeptik, ale nyní se setkal s opravdu nevysvětlitelnými jevy, které se mu přehrávaly neustále dokola. Nejdřív ten nepořádek, pak světla...

-

Uběhl týden a jevy, které Akiro i jeho sousedé považovali za paranormální se opakovaly dokola. Pokaždé, když se vzbudil nebo přišel z práce, našel své věci rozházené a špinavé. Už ho to nebavilo uklízet a tak se rozhodl pro koupi kamerového systému. Nikomu to však neříkal, ještě by si mysleli, že je blázen a začali by to pomlouvat, což nechtěl.

Všude po domě už stihl rozmístit kamery a tak s čistým vědomím ulehl do své postele, jenž se nacházela v ložnici, v prvním patře.

Ráno byl zvědavý, co na kamerách uvidí. Proto hned pospíchal k počítači, kam se záznam měl ukládat.

Spustil to a nestačil se divit. Hned, jak vstoupil do ložnice a zavřel dveře, vylezla ze skříně v obývacím pokoji malá žena. Rozsvítila jak v obýváku, tak i v kuchyni. Najedla se a vzápětí začla všude rozhazovat a přesouvat jeho věci. Když pak bylo pět hodin ráno a Akirovi měl za půl hodiny zvonit budík, zalezla ona žena zpět do skříně.

Když tento záznam Akiro viděl, neváhal ani chvíli a zavolal policii, že se u něho ukrývá neznámá nájemnice.

Policie zjistila, že jde o bezdomovkyni, která podobné věci vyváděla i jiným lidem, kvůli potěšení. U Akiry však narazila, protože na ni byl až moc chytrý a nenechal se ,,oblbnout".

Tento příběh se opravdu stal a to též v Japonsku. Základ příběhu tedy možná znáte, ale pokusila jsem se ho napsat trochu jinak a zajímavěji. Proto se například v originále nemluví o rozsvícených světlech...