HryProDivky.cz
Krvavá přeměna part 7
Celá hruď mě neuvěřitelně pálila až do jícnu,netušila jsem co se děje měla jsem oči do ruda a máma se má za chvíli vzbudit...Musím utéct,nemám nikoho za kým bych mohla jít a komu říct,že jsem upírka. Alan mě tu nechal samotnou,mám tisíc chutí mu rozsápat jeho chladné hrdlo....
Věci mám zabalené v novým kufru,ale kudy jít? Máma je v koupelně-uslyšela by mě....OKNO! Mám právě otevřené okno. Zahodila jsem svůj kufr na čerstvě posekaný trávním,ještě trochu vlhký od včerejšího deště. Skočila jsem čistě a v pohodě na nohy a zdhala jsem směr les.
Les byl temný a slunce teprve vycházelo.A! Mé hrdlo....štípalo to,pálilo,bolelo-mé srdce radostí povyskočilo,moje zuby byly ostré jako břitvy a utvořili se mi 2 špičáky. KREV byla na blízku,všechny moje smysli se změnili,nic se mi hlavou nehonilo,jen na rudou a krásně vonící hustou kapalinu. Nohy mi běžěli sami,nevěděla jsem kam jdu až mě zavedli k mladému chlapci-teenager. Krvácelo mu z ruky,zřejmě žilní krvácení. Schovala jsem se za strom a..Raz,dva,tři....vyběhla jsem za ním a zakousla se mu do hrdla. Krev byla horká a výtečná. Cítila jsem 0 pozitivní,chlapec umíral,ale já jsem mu stále ubírala krev. Hlas v hlavě mi říkal " Přestaň,zabiješ ho...Nech toho!" a asi po minutě jsem pustila svou kořist a olízla si rty od krve. Chlapec měl oči zavřené,ale byl při vědomí. Podepřela jsem mu hlavu. Byl krásný...vlasy měl bronzové a vystupovali mu licní kosti,tváře mu zdobily nádherné ruměnce,rty měl červené.....pane bože! Já mu máloem vzala život. "Prosím,moc tě prosím. Nejsi mrtvý...Žiješ,prosím tě zotav se!" prosila jsem,ani jsem ho neznala,ale já ho málem zabila ,pane bože....A zničeho nic otevíral oči a rty se mu zkroutili do malého úsměvu. Krvácení se zastavilo,jen měl kolem rány zaschlou krev. Oči měl nádherné-tmavé ani mu nebyla vidět zornice "Jak se jmenuješ?" vyhrkla jsem.
