Anime povídky atd.

Po smrti (7.část)

Z nenadání jsem se totiž objevila v černotě a sním i ostatní svět okolo...

Huh? Najednou bolest zmizela. Otevřela jsem tedy oči.Nebyla jsem už v černu, byla jsem na nějaké vlakové zastávce a na nebi už zářily hvězdy. Nebyla jsem tam sama. Byly tam dvě dívky. Podle stínu to musely být ty dívky ze snu, Mary a Jane.

"Jane,musím ti něco říct." promluvila Mary "Dnes jsem poslouchala mámu s tátou a podle toho co jim řekl včera doktor,mám asi rakovinu mozku. Proto mě tak často bolí hlava."

"Ty máš rakovinu?" divila se Jane. Mary přikývla. "Doktor říká že mi zbývá maximálně půl roku života.Tak moc se rozšířila.Budu se muset přestěhovat do sanatoria,abych nikoho dál nenakazila, Jane.." zasekla se,když v tom ji Jane dala facku."Hlupačko! Vždyť tam půjdeš rovnou na smrt.To nedopustím! Co jsme si včera, na naše narozeniny slíbily? Že budeme jedna po boku do konce našich životů,ne?" "Ale takhle tě nakazím, Jane.!" začala Mary křičet. "No a co! My dvě máme být spolu až do konce našeho života,ne? Jsme dvojčata a ty se narodí a umřou zároveň bez ohledu na okolí. Takže pokud ty máš zemřít,tak já taky." začala křičet Jane a vrhla se po Mary jak sup po kořisti. Jak se tak praly, dostaly se až na koleje.

Teprve tam se uklidnily. Mary si otřela tvář,otočila se a šla směrem zase na stanici. Ještě pak řekla: "Chováš se jak malý děcko!" "Však já chci být malý děckem!" zavolala.

Najednou se však naproti Jane něco rozsvítilo.Byla to světla vlaku,který se kní rychle přibližoval a zděšený strojvedoucí zatroubil.Jane,celá vystrašená, zjistila že se nedokáže strachem pohnut. Vlak se blížil a když už byl skoro u Jane, Mary, hlava nehlava, odstrčila Jane z kolejí a pak už bylo slyšet jen kvílení brzd a jeden krátký výkřik.

"Mary, děkuji ti.Zachránila si mi život.Mary?" řekla Jane. Z vlaku, který se znenadání zastavil, vyběhl strojvedoucí s lampou a začal najednou volat. "Hej Karle! Podívej se.Našel jsem tu nějakou holku."

Jane vstala a rozeběhla se k strojvedoucímu a dala se do pláče. Vedle kolejí ležela v kaluži krve nebohá Mary,která už nedýchala a měla pevně zavřené oči. "Ne,Mary.Neumírej! Otevři oči. Otevři je!".Vše bylo ale marné. Mary usnula spánkem smrti.

Najednou mi vše začalo pomalu dávat smysl.Dvě dívky,vlak, průvodčí bez tváře..To vše mělo smysl.

"Hej, Jane!" zavolala jsem a ona se na mě podívala "Mary?" To jsem však neměla dělat. Svět se začal drolit, jak starý pískovec a najednou bylo vše fuč.

Už jsem tam nebyla. Zmizela jsem zpět do toho podivného světa..

+1

Příběhy a povídky

Autor: nika 12   |   Publikováno: 01.11.2015   |   Zobrazeno: 712x