Nijuu kao- 1

«Nejnovější články | Anime povídky atd.

Vytvořit blog | Nápověda

Kapitola 1.-Vstup do noční můry

(1)Je tma.

Nic nevidím.

Co se stalo s okolním světem?

Že bych měla zavřené oči?Možná..

Cítím,jak mi po ruce stéká nějaká tekutina,že by voda?

Zajímá mě,jak vypadá svět.Nejspíš je nádherný a plný barev.

Chci do něho vstoupit,a tak otevřu oči a...

(2) Moje oči se zarazí nad danou scenérií.Krev,kam se oko podívá a na zemi se válelo něčí tělo.A nebylo jediné.Hned několik.

Jsem v šoku."Co to má znamenat?" říkám zděšeně a podívám se na sebe.Moje oblečení je poskrvněné krví a v ruce držím nůž.Neříkejte mi,že za to mohu já!?

Šokovaně si prohlížím ono místo.Nevěděla jsem,co je to za místo.Nevěděla jsem,kdo byli oni lidé,co tam leželi.Náhle si ale uvědomím jednu věc.

Počkat! A co já?

Proč tady jsem?Proč držím ten nůž a hlavně,kdo vlastně jsem?

Nemohu si vzpomenut.Mám to nějak mlhavé.Pak si ale začnu vzpomínat:

Jmenuji se Shiori Yakuza.

Je mi 18.Oba rodiče mi zemřeli v 15,takže jsem vlastně sirotek.

Chodím do střední školy v Yukkai.

Myslím,že jsem byla zrovna na odchodu ze šoly,když jsem při sestupu ze schodů spadla...

Víc si nepamatuji.

"Stát,tady policie!Ruce za hlavu!Ihned!" ozve se náhle zezadu pár mužských hlasů.

Otočím se.

Je to zásahová jednotka policie.

"Ruce vzhůru!Honem!" řekne jeden z nich a já v šoku upustím nůž.

Rázem mě pak bez jediného slova odvedou pryč...

(3)"Shiori Yakuzo,byla jste obviněna z několikanásobné vraždy ,a proto vám udělujeme 20-ti letý trest ve věznici s výšenou ostrahou.Máte právo nevypovídat.Tímto je soud udělen!BUCH!" vynese rozsudek soudkyně a já nevěřícně zírám.Jsem furt v šoku.

Není to ani 48 hodin od té doby,co mě odvedly z těch jatek.Ale proč se divím?

Taky bych si nemohla jinak objasnit případ,kde najdete 14lidí mrtvých a jediný kdo tam je,jsem já od krve s nožem v ruce.

Ale i tak mám pocit,že jsem to nemohla udělat.Tak proč?

"...A snaž se být teď zticha,jasný?!Dobrou,ty malá vražedkyně." dopoví jeden z ochranky věznice a strčí mě do malé cely."Prosím,nenechávejte mě tady samotnou!Bojím se tmy!" zavolám na něj a on bezohledně zabouchne kovové dveře se slovy."Na to si měla myslet předtím,než si ubodala ty nebohé lidi!Jen si užij locha,kotě!" pak šlo jen slyšet vzdalující se smích a kroky ochranky.

Cela byla malá.Asi tak jak nějaká komora.Když jsem se rozpažila,každá ruka se dotýkala strany cely.

V cele byla jen matrace se zašívanou dekou a polštářkem, umyvadlo,záchod a prasklé zrcadlo.

Smrdělo to tam po moči a po týden starých ponožkách.A zde jsem měla strávit dalších 20 let mého života.

Navíc tu bylo jen malinkaté okýnko a i kdybych se jím snažila utéct,mělo na sobě mříže a dole pode mnou bylo asi 15metrů vzduchu.

(4)Lehnu si na matraci.Zavřu oči a začnu pomalu oddychovat,aby se mi lépe spalo.Okýnkem se dívám na měsíc.Cítím se hrozně.

"Jak to,že jsem tu skončila?Vím,že jsem nic neudělala.Chtěla bych se odsud dostat.Chci se dostat zpět na svobodu." mumlám si pro sebe,když v tom...

"Tak to bychom se mohly domluvit." zazní dívčí hlas v cele."Co?Kdo to byl?!" vyděsím se a vyskočím ze země.

Rozhlížím se.Dveře zavřené a uvnitř nikdo není.Oddychnu si."Asi se mi něco zdálo." řeknu ale hlas se objeví znovu:"Ne,nezdálo."

Já to nechápu a ptám se:"Kdo je to?"

Dívčí hlas se zasměje."Přece já."

Já se ohlížím po celé cele,ale nikdo tu není."A kde jsi?Nikde tě nevidím." řeknu a hlas řekne: "Podívej se do zrcadla.

Přijdu k umyvadlu a podívám se do zrcadla..

Leknu se.(1)

Sice se mi tam odrážel můj odraz,ale byl něčím jiný.Tvář byla bílá jak křída a její bělmo bylo černé,jako havraní peří.Odstoupím krok vzad."K-kdo jsi?Co to má být?" zeptám se v panice.

Odraz se začne smát."Jejda!Asi jsem tě musela překvapit,co?No takhle jses netvářila ani při té vraždě."

Já nechápu."Počkat,tak ty oní víš?J-jak to a hlavně:proč vypadáš jako já a co děláš v tom zrcadle?"

Dívka se popadne za hlavu."Moc otázek,moc otázek..ale fajn."začne povídat

"Já jsem Haku.A jsem ta,co zabila ty lidi.A to proč jsem v zrcadle je to,protože.." mluví a já ji skočím do řeči.

"Tak prr!Tak to si byla ty?Ale jak to?Vždyť jsem já byla od krve a držela zbraň a nikdo tam kromě mě nebyl tak jak.."

Dívka se naštve."Zaprvé se neskáče do řeči a zadruhé jsem ti to teď chtěla vysvětlit,kdyby si mi neskočila do řeči."

Já se jí tedy omluvím a ona na to jen pokýve a začne povídat dál.

"Momentálně musíš vědět,že ty a já teď společně sdílíme tvoje tělo."

To mě vážně zaskočí.

"Sdílíme jedno tělo,ale jak?" zeptám se a dostanu odpověď.

"Protože to duchové tak dělávají.Když někoho násilně zavraždí,nemůže jeho duše do nebe,takže musí si opatřit náhradní tělo a ty si vypadala nejpříznivěji."

"Jak myslíš,že to duchové dělávají?Ty jsi mrtvá?"ptám se.

"Ano,teprve nedávno.Jednou v noci se objevil u nás na chodbě a zabil mě jedním výstřelem do hlavy.Za to ho nenávidím.A taky proto chci tvou pomoc."řekne

"Mou pomoc?S čím?"

"Chci,aby si zabila mého vraha."řekne a já se zděsím."To přeci nejde!To bych nikdy neudělala!Po tom všem,nikdy!" Haku se nasupněně zeptá:"To myslíš vážně?Takže ho nechceš zabít?"

"Ne,to bych neudělala.Máš smůlu." řeknu a ona se ušklebí."No dobrá.."

Najednou se moje ruka přetočila a cítila jsem,jako by mi na ní někdo tlačil a chtěl mi ji vykloubit.

"Agh!Co to má být?!Přestaň!Prosím!" naříkám a dívka se v zrcadle směje."My duchové máme jednu malou specialitu."Jakmile se dostaneme do těla,dokážeme ho ovládat.Tak jsem například zavraždila ty lidi.Takže co? Co říkáš?Pomůžeš,nebo tě mám rovnou zabít?Tak co?Nerada čekám."

Já začínám brečet a podívám se na dívku v zrcadle.

Vůbec se mi nechce pomáhat takovému sériovému vrahovi,ale co mohu dělat.

Nebyla to její vina,že ji zabili.

Navíc mě má pod plnou kontrolou a chci odsud pryč..

Nadechnu se a odpovím.

"Já..to beru."

Pokračování příště