HryProDivky.cz
Anime povídky atd.
Milenec z temnoty-5
Kapitola 5.-Jack
(1)"Ugh,bože,co se děje?" zamumlám zmateně a popadnu se za hlavu.Chvíli všechno vidím rozmazaně,až pak zjistím,že ležím na gauči v Renově a Kaitově bytě.Chvíli mám okno.Zkouším si vzpomenut.Ano,už si začínám vzpomínat.Utekla jsem ze školy a přepadli mě.Záchránili mě naštěstí Ren s Kaitem,ale já začala krvácet a...
Rychle jsem si v panice chytla za břicho.Už jsem nekrvácela,ani mě moc nebolelo,jen jsem byla omotaná několika vrstvamy obvazu.Co se stalo?Dívám se kolem se a uvidím Rena,jak sedí vedle mě se svěšenou hlavou.Jakmile si mě ale všiml,hned se zvedl.Tvářil se překvapeně."Oh,Ritsu!Ty už jsi vzhůru?Jak dlouho?" Já se snažila posadit."Zrovna jsem se probudila.Uh,co se to vlastně stalo?"zeptala jsem se Rena,ale na místo jeho odpověděl Kaito,který zrovna scházel po schodech dolů."Chvíli poté,co jsi začala krvácet,jsi ztratila vědomí.Bylo těžké to krvácení zastavit.S tou hromadou krve jsem se málem nemohl udržet..Ale co.Doufám,že se cítíš líp."řekl jeho milým hlasem a zlehka se usmál.
Já mu to oplatila."Ano,cítím se mnohem líp.Ani nevím,jak se vám odvděčím.Bez vás bych tam asi umřela.Opravdu vám to chci vynahradit."řeknu a chci se postavit,ale Ren mě zpátky povalí na gauč a jeho oči se v momentě zbarvily do ruda."Co takhle trochu krve?"usmál se a zlehka mi olízl krk.Už jsem čekala,že mě kousne,ale zachránil mě Kaito se slovy."Rene,nech si tyto věci na později,ano?Za chvíli bude ráno.Měl by sis lehnut.
(2)Sluneční světlo,to byla největší hrozba upírů,jakož to bytostí noci.Zrovna tohle světlo mě zachránilo.Ren znechuceně slezl ze mě,jeho oči nabraly normální barvy a řekl."Dobře,ale večer mi to vynahradíš.Budu čekat."
Já poté vstala a odešla ke vchodovým dveřím."Kam to jdeš?!"Okřikl mě Ren,když jsem vzala za kliku.Já jen řekla:"Jdu se jen trochu projít.Nemohu tu pořád trčet." Ren mě chtěl zastavit,ale Kaito ho chytl za rameno."Já myslím,že by si ji ml dát trochu volnosti.Není to přece žádný vězeň.S takovou by tě nikdo nechtěl,Rene.A navíc..sama dobře ví,že nemá možnost útěku.Kdy by se o to pokusila,ucítli bychom to."řekl a já poděkovala.Možná se mi to jen zdá,ale Kaito není zas tak zlý..
Poté jsem vyšla na chodbu a zavřela za sebou dveře..
(1)Celé takhle dopoledne jsem trávila procházením se po městě.Věděla jsem,že kdybych šla až moc daleko,poznají to.Bylo to,jako by za mnou byly dva páry očí,které sledují každý můj pohyb.Bylo moc divné.Když už ale blížilo kolem poledne,rozhodla jsem se vrátit.Ne,že by se mi chtělo,ale strašně mi kručelo v žaludku a u sebe jsem neměla žádné peníze,protože všechny byly schované v kufru v mém pokoji.S prázdným žaludkem jsem dorazila do známé bytovky.Tam jsem zjistila vemli hroznou věc.Výtah mimo provoz a do bytu to bylo 12 pater!To mě vážně rozhodilo.Jak to mám asi vyjít?Vysíleně jsem šlapala po schodech nahoru.Když jsem byla tak asi v 10 patře,tak najednou..
(3)"Pozor,au!" vykřikl někdo zmateně,kdo běžel zvrchu po schodech a v jednom momentě do mě vrazil."Dávej bacha!" vynadám mu a pak si ho prohlídnu.Delší oranžovo-červené vlasy mu trčely všemi směry a jeho oči se třipytily zlatavou barvou.Na sobě měl bílé sako(nebo kabát? Byl dlouhý asi po jeho stehna,tak nevím),pod tím černé triko a volně uvázanou kravatu.
"Oh omlovám se.Nechtěl jsem narazit do tak roztomilé slečny,jako jste vy."řekl veselým tónem a podal mi ruku,abych se zvedla."Ne,to já se omlovám..ehm pane?"nedořeknu větu a mladík mi podal ruku."Jack.Jack Endou.Bydlím tady v 7.patře v bytě 606B.A vy jste kdo?"Já se poté zvednu."Jmenuji se Ritsu Kawasaki.Bydlím společně s Renem a Kaitem v 12. patře"představím se a on se usměje.
"Ritsu!Jak roztomilé jméno.Moc rád tě poznávám.Ale co,co kdyby jste šla nachvíli ke mně a dala si nějaký čaj a sušenky?Co na to říkáte?" rozzářil se Jack a já se zamyslela.Myslím,že mu můžu věřit.Ale neměla bych se zdržet."No,já nevím jestli.."nedořeknu větu,když se z mojeho hladového žaludku ozve velmi hlasitý kručení,které pomalu znělo jako řev nějaké šelmy.Tělo se mi zalilo pocitem trapnosti.
"Whoha!To znělo jak měsíc vyhladovělý lev!Tak pojďme."řekl překvapeně Jack a já tedy pokojně šla za ním..
(1)"Jé,tady je to pěkné."rozplývám se,když vstoupíme do bytu 606B.Byl o něco menší než náš byt,ale byl narozdíl od něj útulnější plný roztomilých věcí.Posadila jsem se na bílou pohovku a Jack poté z kuchyně přinesl něco,co vypadalo,jako kus dortu."Zkus ho."řekl a já se nedala dvakrát pobízet.Jakmile se ale dostal kus dortu do mých úst,podivila jsem se.
(4)"Wow!To je vynikající!To si dělal sám?"Jack se začal červenat."No ano,vaření je můj největší koníček.Jsem rád,že ti to chutná."řekl a oba jsme se začali smát.
"Jacku,ty se vlastně znáš s Renem a Kaitem?"zeptám se po nějaké chvíli.Jack se tvářil docela podivně."No,ano,ale nevycházíme spolu moc dobře.Proč?" Já zavrtěla hlavou."A-le nic!" Co to mělo být?Chvíli se mi zdálo,že mi něco Jack zajoval.Možná byh se ho na to měla později zeptat znovu..
(1)Zbytek dne utekl jako voda.S Jackem jsme popíjeli čaj,hráli karty a naučila jsem se pár jeho vlastnoručních receptů.Byla to opravdu zábava.Skoro jsem zapoměla na všechny problémy,co okolo mě plavaly.Jenomže,když nastalvečer,musela jsem zpět..
"Opravdu děkuji za dnešek."poděkovala jsem Jackovi."Ale není za co!Já rád pomohu k úsměvu tak roztomilé dívce,jako jsi ty.Určitě musíš zase přijít."smál se ve dvěřích Jack a já mu ten úsměv oplatila."Měj se!" zamávala jsem mu,a pak se zavřely dveře znovuopraveného výtahu.Ách!To bylo skvělé.Ale teď zpět do reality..
Dveře výtahu se otevřely a já vystoupila ven.Dveře bytu byly jen pár kroků od něj.Oddechla jsem si.Vůbec se mi tam nchtělo,ale věděla jsem,že bych dostala zase od Rena vynadáno.
Už jsem popadla za kliku,když v tom se dveře prudce otevřely a v nich stál...
Hudba:
1.
2.
3.
4.
Snad se líbilo a předem se omlouvám,že to takhle dlouho trvalo.Měla jsem hodně učení a nějak jsem prostě nestíhala.Další kapitola bude speciální,tak se těšte.Ritsu bude totiž čekat velké překvapení...
