HryProDivky.cz
Anime povídky atd.
Mayu a Ai 2.série- 5.díl
Omlovám se ,Ai.Vím,že si tohle dobrodružství užíváš,a proto ti to nechci,abych tě tím trápila.Promiň,že jsem lhala...Vážně mi je toho líto...
"Co má tohle znamenat?" řeknu takovým tónem,který používám pouze,když vážně něco nechápu.Před námi byl výhled na obrovské velkoměsto,které bylo jako vystřižené z nějakého sci-fi filmu.
"Tohle vypadá úžasně,Mayu!Jako z Star Treku!"rozpývá se Ai a já ji pěstí udeřím po hlavě." Au!Proč si to udělala?" zeptá se mě a já jen zavrtím hlavou.Proč se musí chovat tak dětinsky?
Poté co se vynaříkala,se mě zeptala:"Mayu,nemyslíš, že je tento svět nějak divný?" Já v klidu odpovím:"Mě se zdá mnohem normálnější než ty minulé.Ano,sice to není jako doma,ale poté,co jsme potkaly samé kočičí prince,čarodějnice,skřítky,princezny a mnohem další,se mi tohle zdá normální."
Náhle mě ale někdo popadne za rukáv a já,vyděšená strachy,povyskočím.Co?! Vedle mě stojí dívka s jasně fialovými vlasy a očima."Prosím vás pomozte mi!"začne mluvit na mě ta holka a já nemám slov."C-co?!" Nechápu,co se to děje.Dívka škemrala dál a šla ke mě blíž a blíž."Prosím!Musíte mi pomoct.Nevím co dělat."Já pomalu ukročila dozadu."Ženská,počkej minutku.O čem to sakra mluvíš?" zeptám se ji vyděšeně. "Co je?Ty potřebuješ s něčím pomoct?" zeptá se Ai,které to došlo teprve teď."Já...já ztratila kamarádku a nevím,kde ji hledat.Šly jsme zrovna z astronautského kroužku,když v tom byla fuč.Proto,pomůžete mi ji najít?"
"A kde myslíš,že asi se poděla?" zeptám se a zakroutí hlavou."To nevím.Nejspíš někde tady ve městě." To mě vyvede."To je ale nemožné!Tohle město..je hrozně velké.Ale tak fajn,pomůžeme ti.Jinak,kdo vůbec jsi?"řeknu a ona se na mě překvapeně podívá."Oh,asi jsem se nepředstavila.Já jsem Gumi Takamashi.Studentka robotické akademie Fukko tady v Osace." To mě překvapí.Tohle je Osaka?Nejspíš je tohle náš svět o několik tísíce let později.
"A vy jste kdo?" zeptá se mě Gumi a v tom nám skočí do rozhovoru Ai."Já jsem Ai a jo,tohle je Mayu.Pěkný mrzout,to ti teda řeknu." Za to si ode mě vyfasuje další bouli na hlavě.Bože!Co jsem komu provedla?
Rozhodli jsme se teda vydat hledat Gumiinu kamarádku.Bloudily jsme velkoměstem asi tak hodinu,než jsem odvážila říct něco Gumi."Hej Gumi,řekni,jak se jmenuje vlastně ta tvoje kamarádka?"Ona odpoví:"Ritsu."Rozhodnu se ptát dál."A jak on...totiž ona vypadá?" Ona se podrbe na hlavě."No,ehm..je středně vysoká,má dva kovové výběžky trčící z hlavy,jednu nohu má z keramiky a druhou má průhlednou se všemi součásky viditelnými až po koleno.."to mě překvapí a podivím se:"To jako hledáme něco,co není člověk?!A navíc takovou hračku,teda aspoň to tak znělo." Ona si dá ruce v bok a řekne."Ritsu není nějaká hračka!Je to robot,kterého jsem sama postavila." To jako myslí vážně?No,jsme ale v budoucnosti,takže by mě to nemělo překvapovat...
"Hej!Někoho jsem našla!" zavola na nás Ai a mě v tom momentě přiběhly k ní."Uff,co je?" zeptám se a pak pohlédnu před sebe,kde uvidím onu dívku,o které mluvila Gumi.
"Ritsu!" řekla vyděšeně a jemně ji obejmula.Ritsu pak vytáhla ze tašky kytici růží a podala ji Gumi."Ty jsou pro mě?" zeptala se Gumi a ona přikývla.Všimla jsem si s Ai,že jí začaly téct slzy."Ritsu,víš,jak jsem se o tebe bála?"řekla a ona se tvářila,jako by se chtěla omluvit,ale z úst ji nic nevyšlo.Obě jsme hádaly,že je němá. Možná proto nemohla říct Gumi o svém nápadu ji koupit kytku.
"Ach,hlupáčku.Vím,že neumíš mluvit,protože jsem tě zcela nedokončila,ale měla si mi to nějak naznačit.Děkuju." řekla a položila svoji hlavu na její rameno.Pak se obě dvě na nás podívaly:"Děkujeme vám,Mayu a Ai.Bez vás by jsme se nenašly." Já se usměju a řeknu:"To jsem ráda.Jinak hodně štěstí s těmi roboty.Určitě jednou vytvoříš skvělého robota,jako je tady Ritsu." Ona přikývne."Udělám,co budu moct." Pak mě ale Ai chytila za rameno a táhla pryč."No tak se mějte.My už musíme.Sbohem!" řekla a já po chvíli,co jsme odešly začala nadávat:"Pust mě!Co to do tebe vjelo?"
Tak jsme byly zase samy v rodném městě,jen o tisíce let později."Kdy myslíš,že se zase objeví ten hloupý králík?" zeptám se,když si sedneme do něčeho,co vypadalo jako kavárna."No,to nevím.On se objevuje vždy neočekávaně.Ale přemýšlela si někdy o tom,co by se stalo,kdyby nás nechal v nějakém z těchto světů?" řekla Ai a já si usrkla trochu kávy z šálku."No,to teda nepřemýšlela.Doufejme,že se to nestane."
"Ai?!Co tady děláš?A kdo.." ozval se náhle někdo.Jeho hlas mi byl velmi známý..byl,skoro jako můj.Obě se otočíme a ztrneme.Dívám se sama na sebe...
Pokračování příště a mějte rádi Mayu a Ai...
