Kapitola 3. - „Spojovač“
Byl tu pátek 13.
Zora vzrušeně pobíhala kolem a dělala více škody než užitku a
já s rodiči jsem se chystala na cestu. „Zoro! Zoro zklidni se už, konečně, nebo tě nechám doma-
-“ „Ne! To ne! Zavolala Zora a konečně se uklidnila. Asi na pět minut. „Juli, běž jí číst pohádku, ať tak nevyvádí.
Já to tu dobalím.“ „OK“ vzdychla sem a začala číst. „Byla jednou jedna zlobivá holčička co překážela při
balení…“ „Hej! To se tam nepíše! To sis vymyslela!“ rozčilovala se Zora. V tom se tu oběvila maminka.
„Juli, běž pomoct tátovi. Já to přečtu.“ Tatínek už měl ale hotovo. A nám nezbívalo nic než čekat. Čekat.
čekat. Čekat. Čekat. ……………………………Čekat….………………………………Čekat………………………………….……….……Čekat.……………………………………
Potom KONEČNĚ přijel Spojovač. „prosíme naztupujte pomalu a plynule,na určitém místě……“
Bla, bla, bla. Tyhle jejich pokyny mě příliš nezajímaly. Naštěstí už domluvily. Všichni jsme vešli do
Spojovače. „Ahoj!“ uslyšela sem že na mě někdo volá a otočila jsem se. Byla to Chloe, moje
sestřenice. „Ahoj Chloe! Co je u vás nového?“ takhle jsme si povídali asi čtvrt hodiny. Zora někam zmizela,
ale to mi moc nevadilo. Alespoň tu byl klid. „8-7-6, 1-7-5, 3 a 4, 1-4“ někdo zpíval tuhle hloupou písničku,
která mi vadila. Jednak je hloupá a pak v ní není dvojka, moje oblíbené číslo. Náhle sme zastavili. Někdo
otevřel dveře a okno. Přistoupili nějací lidé. Náhle kolem proběhla Zora, volající: „Tasho, Chiť mě!“
a strčili mě otevřeným oknem ven. Spojovač bohužel už jel. Letěla sem vzduchem. Teda vlastně ne vzduchem.
Letěla sem mimo vzduch ):
Pokračocání příště (;
Komentáře
superleontynka(♡ Twilight Games ♡)
Super! Těším se na pokračování