Nenávist - celý příběh - ♥JOLČIN BLOG♥

«Nejnovější články | ♥JOLČIN BLOG♥

Vytvořit blog | Nápověda

Nenávist - celý příběh

Ahoja-hoja, jak někteří víte, psala jsem příběh, byl rozdělen na 6 částí, tady je však celý:

ŠR 2015/2016:
Stojím před školou. Je to veliká budova. Je čas vstoupit do nového školního roku... pomyslela jsem si. Přišla jsem do třídy, bylo tu už sedm dalších spolužáků: dva skoro stejní kluci a pět holek. Nastala ta slavnostní chvíle - vybrání si nového místa. Dlouho jsem se rozmýšlela, až pak ke mně přistoupila jedna z pěti holek: "Ahoj." pozdravila mě. Na to jsem já odpověděla: "Ahoj, jak se jmenuješ?" "Amélie, ty?" "Já Natálie" odpověděla jsem. "Nechceš si sednout vedle mě?" Zeptala se mě Amélie. Souhlasila jsem a sedla si vedle ní do první lavice. Celou dobu jsme si povídali, do třídy přicházeli další studenti a pak i paní profesorka Nová.

Květen ŠR 2015/2016:
Ze mě a Amélie se staly nejlepší kamarádky. Je úterý, dnes proběhne focení třídy.
Celotřídní fotka je hotová a přichází čas na skupinové fotky. Já se fotila s Amélií. Myslím, že se naše fotka vydařila.
Když jsem fotku přinesla fotky domů, rodiče vypadali z naší skupinové fotky velmi vyděšeně, ale nic neříkali... Celý večer jsem si naši fotku prohlížela, všimla jsem si něčeho zvláštního: já i Amélie máme na ruce černé znaménko, já mám hvězdu, Amélie křížek. Toto znaménko mám prý od narození, má ho i máma, táta, babička, děda...
Druhý den ve škole jsem porovnávala naše znaménka, Amélie ho má také od narození, prý je to symbol její rodiny, je to velmi zvláštní. Dnes jsou třídní schůzky, někteří studenti jsou velmi vynervovaní, já se však nemám čeho bát. Dostali jsme dlouhodobý domácí úkol: napsat co nejdelší historii své rodiny. Tento úkol byl nejlehčí pro Ondru a Tomáše - jediná dvojčata ve třídě.
Byl večer: 21:39, schůzky měly už dávno skončit, ale táta nikde. Čekala jsem s mámou velmi dlouho, až jedenácti hodin, pak táta přišel, byl však celý špinavý, měl rozcuchané vlasy a potrhané oblečení, jen pozdravil, umyl se a šel si lehnout.
Ráno jsme před školou stáli jak tvrdá y, před školou bylo velké černé kolo, ze kterého se kouřilo, nakonec nás učitelé poslali domů, aby společně s odborníky mohli místo zkoumat. Ptala jsem se mámy, jestli mohu jít ven s Amélií, máma však řekla, že můžu jít ven s kýmkoli, jen ne s Amélií, ptala jsem se proč, ale máma řekla: "Prostě nemůžeš!" , Tudíž jsem celý den strávila Vypracováváním svého projektu, o naší rodině jsem toho věděla hodně málo, dostala jsem se jen do začátku 20. století, původně jsem si představovala, že to bude alespoň do 15. Máma mi víc odmítla říct. No nic, rozhodla jsem se zeptat babičky, ta mi však také víc neřekla. Tak lepší něco než nic...
Když jsme po týdnu odevzdávali úkol, většina třídy ho měla do minimálně 17. století, avšak nejhorší jsem to neměla, takže v pohodě. Amélie to měla od stejného roku jako já...

ŠR 2016/2017 - září
Přišla jsem do školy, měla jsem si opět vybrat nějaké místo na sezení, chtěla jsem si sednout vedle Amélie, ale zároveň jsem i nechtěla, nakonec jsem si vedle ní tedy sedla, celou tu dobu, než přišla paní profesorka jsme se spolu vůbec nebavily, najednou mě Améliina přítomnost začala hrozně štvát.
Přišla jsem domů a Amélie mě štvala ještě víc, nevěděla jsem proč. Zítra máme jít do divadla, rozhodla jsem se připravit si kabelku. Dotkla jsem se jí a najednou se okolo ní objevily malinké blesky. I přesto, že jsem se v tu dobu kabelky dotýkala, nic se mi nestalo, jedině jsem si všimla, že se mi mé znaménko na ruce mírně zvětšilo. Další den v divadle mi nebylo dobře a mé znaménko i nenávist k Amélii se zvětšovalo...

Další den v divadle mi nebylo dobře a mé znaménko i nenávist k Amélii se zvětšovalo. Když jsem přišla domů, měla jsem zvláštní nutkání říct mámě, že jdu na procházku do lesa s kamarádkami, přišla jsem do lesa, nohy mě zavedly na místo, které jsem vůbec neznala. Listí zaševelilo, keře i nižší stromy se otřásly a náhle vyšla Amélie, oblečená jako nějaký dobrodruh. Začala pomalu roztahovat ruce, mezi nimiž se tvořila stále zvětšující se energetická koule. Proboha, co bude dál? Pomyslela jsem si. Nestihla jsem ani více přemýšlet a už na mě letí velká koule energie. Co teď? Koule už je skoro u mě. Reflex - dala jsem ruce před sebe a zatnula pěsti. Najednou se ode mě koule odrazila. Co se to děje? Vidím, že Amélie mě už také nenávidí, inu dobrá... Všimla jsem si, že její znaménko se také zvětšilo. Náhle jsem si vzpomněla na svou kabelku, ta energie okolo ní, když jsem se jí dotkla. Soustředila jsem se, ruce jsem pomalu dávala od sebe, cítila jsem mezi nimi energii. Rozhodla jsem se vystřelit, energii jsem uchopila a hodila na Amélii, ale koule byla moc malá a navíc jsem se nestrefila.

Podzimní prázdniny
S Amélií jsem se už poprala několikrát a teď už tu jsou prázdniny, pojedu za babičkou na vesnici.
Babičce jsem řekla všechny své trable s Amélií a jednoho dne babička řekla: "Natálko, jedno se to dozvědět musíš, a myslím, že teď je na to ten nejlepší čas, ale nesmíš to nikomu říct: Naše rodina je taková velmi zvláštní, stejně jako ta Améliina. Jak bych to řekla, jsme vlastně... z jiného světa. Naše rodina (Hvězdovců) a ta Améliina (Křížovců) jsme žili vedle sebe. V tomto světě mají všichni nějaké schopnosti, říká se, že ty a někdo se stejnou schopností jako máš ty sama jste k sobě vázáni, jakkoli, můžete být přátelé, či něco více. Ale na začátku 19. století se otevřela brána mezi naším světem a tímto a tvá prapraprapraprapraprababička s jejím tehdejším přítelem branou prošli. Všichni členi obou rodů propadli panice. Rodiče tvé prapraprapraprapraprababičky i jejího tehdejšího přítele měli takový strach, že vypukl v nenávist druhého rodu, tyto dva rody mezi sebou velmi dlouho a nemilosrdně bojovali, až všechny členy obou rodů zasáhlo něco zvláštního, nějaká genetická informace, že členi druhého rodu jsou jejich nepřátelé. Na začátku 20. století se brána otevřela znovu a většina členů obou rodů prošla do tohoto světa. Ty se v poslední době s Amélií tak přeš, protože se nenávist mezi těmito rody u vás, začala projevovat, ale protože máte stejné schopnosti, měly byste být k sobě nějak vázané..." "Aha" nevěděla jsem, co na to říct.

Po prázdninách
Dobře, máme s Amélií stejnou schopnost, zkusím se s ní bavit. Přišla jsem na své místo, promluvila jsem na Amélii, ale ona nereagovala, dobrá, musím na to jít jinak: "Vím, že mě nesnášíš, a já tebe bych také neměla, ale víš proč?" "Jasně, že vím" obořila se na mě. "Dobře, takže víš, že nemáš důvod mě nesnášet, to s tou bránou v 19. století, nikdo za to nemůže, Ta nenávist je jen 200 let stará hloupost, buďme zase kamarádky..." "Možná máš pravdu" odpověděla Amélie. "Teď o tomhle přesvědčit ostatní člen obou rodů." To nebude lehké.
Tentýž den večer byla obrovská bouřka, rodičům bylo velmi špatně, špatně bylo i babičce, dědovi a jak jsem se další den od Amélie dozvěděla, i všem z její rodiny.

Květen 2017
Zase budou třídní schůzky, táta doufal, že se zase nebude prát s Améliiným tátou jako minulý rok.
Po třídních schůzkách se táta vrátil úplně normální.

Červenec 2017
Babička říkala, že se bude znovu otvírat brána mezi světy. Rozhodli, jsme se, že přejdeme. Rodiče zajistili všechno ve škole, řekli, že se budu učit doma. A to, že prostě zmizíme z tohoto světa bude takové záhadné zmizení, jen přátelům jsme řekli, že se stěhujeme někam pryč.

Srpen 2017
je 1. srpna dnes se otvírá brána mezi světy, přejdou všichni členi, naštěstí si nikdo z nich nevzal nějakého člověka z tohoto světa.
Tak jsem tady, je to tu nádherné, lidé tu žijí v souladu s přírodou. Dostali jsme se sem jen proto, že já s Amélií jsme přerušily to pravidlo nenávisti.

ŠK 2017/2018 - září
Budu chodit do jedné moc hezké školy, není to gymnázium, protože tady jsou všichni chytří skoro stejně. S rodiči bydlím v nádherném malém domečku. Vedle nás bydlí Ema, se kterou jsme se s Amélií skamarádily, a vedle Emy bydlí Améliina rodina

Doufám, že se Vám můj příběh líbil...

Vampier