znáš creepypastu?

6.creepypasta Laughing Jack

Byl to pěkný letní den, můj pětiletý syn James si hrál venku na dvorku našeho předměstského domu. James byl vždycky tichý kluk, hrál si většinou sám, neměl moc kamarádů. Zato ale měl bujnou fantazii. Byla jsem zrovna v kuchyni a krmila jsem našeho psa Fida, a najednou jsem uslyšela, že se James s někým baví. Nebyla jsem si vůbec jistá, kdo by to mohl být. Možná si konečně našel kamaráda… Pro mě jako svobodnou matku bylo velmi těžké zvládat domácí práce a k tomu ještě hlídat syna. Ale měla jsem strach, co tam dělá a tak jsem se šla podívat
Vyšla jsem na zahradu. Byla jsem zmatená. James tu byl sám. Mluvil sám se sebou? Přísahala bych, že jsem tu slyšela jiný hlas.
"Jamesi! Je čas jít dovnitř. "
Zavolala jsem na něj. Sedl si ke stolu, a jelikož bylo po poledni, tak jsem mu dala krůtí sendvič.
,, Jamesi, s kým sis tam venku povídal? "
Zeptala jsem se. James se na mě podíval.
,, Hrál jsem si tam s novým kamarádem" řekl s úsměvem a zakousl se do sendviče.
Nalila jsem mu trochu mléka a pokračovala ve vyzvídání.
,, Jak se jmenuje? Proč jsi ho k nám nepozval? " zeptala jsem se.
James se na mě chvíli díval, než odpověděl :
,,Jeho jméno je Laughing Jack."
Byla jsem trošku rozhozená z toho, co mi řekl.
,,No… To je zvláštní jméno. Jak vypadá? " ptala jsem se zmateně dál.
,,Je to klaun. Má dlouhé vlasy a kuželovitý nos. Má dlouhé ruce a pytlovité kalhoty s pruhovanými ponožkami a pořád se usmívá. " 

Uvědomila jsem si, že James mluví o imaginárním kamarádovi. Myslím, že je normální, že děti v jeho věku mají vymyšlené kamarády, když nemají žádné jiné děti na hraní. Asi je to jenom nějaká dětská fáze co časem zmizí.
Zbytek dne probíhal normálně. Večer jsem uložila Jamese do postele. Přikryla jsem ho peřinou, dala pusu a zavřela jsem dveře. Byl jsem hodně unavená, takže jsem se zanedlouho také uložila ke spánku. Měla jsem příšernou noční můru…
Byla tma. Byla jsem v nějakém zchátralém zábavním parku. Měl jsem strašný strach. Běžela jsem mezi polorozpadlými opuštěnými stánky. Celé to místo bylo opuštěné a celkově mělo strašidelný dojem. Všechno bylo černé a bílé, plyšová zvířátka visely za krk ve smyčkách, všechna s děsivými šklebícími se úsměvy šitými na jejich tvářích. Připadalo mi, že se na mě něco dívá, ale široko daleko ani živáčka. Najednou jsem uslyšela hrát hudbu. Strašidelná melodie Pop Goes Weasel rozléhající se parkem mě doslova…Zhypnotizovala… Následovala jsem melodii. Byla jsem jakoby v tranzu. Jediné, co se dokázalo pohybovat, byly moje nohy, co mě nesly k místu, odkud šla podivná melodie. Byla tma, jediné světlo jsem spatřila uprostřed parku. Bylo v jednom obrovském černobílém šapitó.

"All around the mulberry bush
The monkey chased the weasel
Monkey thought was all in good fun
Pop goes the weasel..."

Hudba najednou utichla, světla zablikala. Intenzita světla byla prakticky oslňující, všechno, co jsem viděla, byla malá tmavá silueta blížící se ke mě. Pak se objevil další, a další, a další… Byly jich desítky, a všechny šly ke mně. Nemohla jsem se hýbat, nohy byly jakoby přikovány k zemi, vše, co jsem mohla dělat, bylo sledovat, jak se blíží. Když byly blíž, mohla jsem jim vidět do tváře… Byly to děti! Když jsem se podívala na každého z nich tak jsem si všimla toho, jak byly všechny hrozně znetvořené a zmrzačené. Někteří měly na těle hluboké řezy, jiní byli popálení a jiným chyběly končetiny, dokonce i oči! Děti mě obklopili a škrábaly se na mé tělo, táhly ho k zemi, a začaly mě postupně trhat na kusy... Když mě celou rozsápaly, tak jediné co jsem slyšela, byl smích. Strašidelný, hrůzostrašný a zlomyslný smích. 

Vyděšeně jsem sebou trhla a probudila jsem se. Poté, co jsem se několikrát hluboce nadechla a vydechla, jsem se ohlédla a spatřila jsem některé Jamesovi postavičky superhrdinů, které byly umístěny naproti mně na můj noční stolek. Povzdechla jsem si, James se nejspíš vzbudil příliš brzy a dal je sem. Posbírala jsem hračky a odnesla jsem je Jamesovi zpátky do pokoje. Ale James tvrdě spal. Jen jsem pokrčila rameny a položila hračky zpět do bedny a zamířila do obývacího pokoje. Za chvíli se James probral a já mu udělala snídani. Byl tichý a vypadal tak trochu omámeně, asi se špatně vyspal. Rozhodla jsem se ho zeptat na hračky.
,,Jamesi, zlato, to ty jsi dal mamince dnes ráno do pokoje ty hračky?"
,,To udělal Laughing Jack." Napil se džusu.
,,No, řekni Laughing Jackovi, at' nechá tvoje hračky ve tvém pokoji, ano?"
James přikývl. Když dojedl snídani, šel si hrát na dvorek. Šla jsem si odpočinout do obývacího pokojei a musel jsem asi usnout, protože jsem se probudila o pár hodin později.
,,Ksakru! Musím zkontrolovat Jamese! "
Měla jsem trochu strach, přece jenom byla nejméně dvě hodiny bez dozoru. Vyšla jsem na zahradu, ale James tam nebyl. Začala jsem být nervózní a tak jsem na něj zavolala:
,, Jamesi! JAMESI kde jsi? "
V tu chvíli jsem uslyšela smích z přední části dvora. Ihned jsem tam běžela. James seděl na chodníku. Vydechla jsem úlevou a přišla jsem k němu.
,, Jamesi, kolikrát jsem ti říkala, aby zůstali v zadní... Jamesi, co to jíš?"
James se na mě podíval a pak sáhl do kapsy a vytáhl ruku plnou tvrdých bonbónů ve všech barvách.
,, To mi moc chutná" řekl.
,, Kdo ti dal ty bonbóny?"
James na mě zíral a jen mlčel.
,, Jamesi! Prosím, řekni mamince, odkud máš ty bonbóny..."
James svěsil hlavu a řekl:
,, Laughting Jack mi je dal."
Jakoby to s mým srdcem trhlo. Klekla jsem si před Jamese na kolena.
,, James, já už mám dost toho tvýho Laughting Jacka! Není skutečný! Já vážně potřebuju vědět, kdo ti dal ty bonbóny"
,,Ale mami, Laughting Jack mi je dal DOOPRAVDY "
Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. James mi nikdy nelhal, ale to, co mi říká, je nemožné. Donutila jsem ho vyplivnout cukroví a zbytek jsem vyhodila do koše. James je v pořádku. Možná jsem to přehnala, koneckonců mohl je dostat od Toma nebo Lindy od vedle, nebo od pana Walkera, co bydlí přes ulici. Tak či onak budu muset dávat větší pozor na Jamese. Ten večer jsem zase jako vždy uložila Jamese do postele a šla jsem spát. Najednou mě ale probudil hlasitý zvuk vycházející z kuchyně. Vyskočila jsem z postele a spěchala dolů po schodech. Když jsem přišla do kuchyně, byl jsem zděšená. Z poliček byly vyházený všechny věci a náš pes Fido byl za střeva pověšený na lustru. Jeho žaludek byl řezem otevřený a plněný bonbóny, stejným typem, který James jedl. Můj šok byl zahnán, když jsem uslyšela křik z Jamesovo pokoje, následovaný hlasitou ránou. Rychle jsem popadla nůž co byl v šuplíku a vyběhla jsem schody nejvyšší rychlostí kterou může matka dítěte v nebezpečí vyvinout. Vyrazila jsem dveře a rozsvítila světla. Všechny hračky a věci byly schozené na zem . Stejně jako v kuchyni. V rohu místnosti se v posteli krčil vystrašený James s obličejem zakrytým rukama. Sebrala jsem své dítě, vyběhla z domu a šla vedle k Tomovi a Lindě. Naštěstí byli ještě vzhůru. Nechali mě použít jejich telefon, abych zavolala policii. Zanedlouho sem přijeli. Vysvětlila jsem jim, co se tu stalo, ale oni si zřejmě mysleli, že jsem blázen. Prohledali dům, ale vše, co našli, byl mrtvý pes a dva zdemolované pokoje. Policista mi řekl, že nám do domu prostě vlezl nějaký šílenec a unikl zřejmě dřív, než jsem sešla dolů do kuchyně. Věděla jsem, že to není pravda. Všechny dveře byly zamčené a žádné okno nebylo otevřené.
Další den jsem Jamese radši ani nepustila ven. Šla jsem do garáže a z jedné krabice jsem vzala vysílačku, kterou bych večer mohla dát do Jamesovo pokoje. Pokud mu v noci něco vleze do pokoje, já to uslyším a budu v pohotovosti. Z kuchyně jsem si vzala největší nůž, co jsem tam našla a dala jsem si ho na svůj noční stolek pro případ nouze. Imaginární přítel nebo ne, nenechám nikoho, aby ublížil mému chlapečkovi.
Brzy přišla noc. Dala jsem Jamese do postele, bál se, ale slíbila jsem mu, že se postarám o to, aby mu nikdo neublížil. Přikryla jsem ho peřinou, dala jsem mu pusu na dobrou noc a zhasla jsem světlo. Před tím, než jsem zavřela dveře, jsem mu řekla:
,, Dobrou noc Jamesi, mám tě ráda"
Snažila jsem se zůstat vzhůru tak dlouho, jak jen to šlo, ale brzy na mě přišla těžká únava. Moje dítě bude v bezpečí a já mohla v klidu usnout. Položila jsem hlavu na polštář. Najednou jsem slyšela jemné šumění vycházející z vysílačky. Zpočátku to znělo jenom jako statická elektřina. Pak se ale zvuk změnil na sténání. Pak jsem slyšela, smích z mé noční můry, ten hrozný smích. Vyskočila jsem z postele a popadla nůž z nočního stolku. Spěchala jsem do Jamesovo pokoje. Zkusila jsem zapnout světlo, ale to nešlo. Udělala jsem krok vpřed, ale ucítila jsem, že jsem šlápla do nějaké teplé husté tekutiny.
Najednou se rozsvítila světla a já jsem mohla vidět tu nejhorší možnou věc, co jsem si dokázala představit…
Jamesovo tělo bylo přibité ke zdi hřebíky. Jeho hruď byla otevřená a vytékala z ní krev společně se střevy. Neměl oči a jazyk, stejně jako většinu zubů. Byla jsem vyděšená, nemohla jsem uvěřit, že TOHLE je můj chlapeček... Pak jsem znova uslyšel zoufalé sténání. James byl stále naživu! Moje milované dítě, chudáček musí snášet tolik bolesti. Padla jsem na všechny čtyři a začala jsem zvracet. Najednou jsem uslyšela kroky. Otočila jsem se a spatřila jsem tu zrůdu zodpovědnou za všechnu tuhle hrůzu. Laughing Jacka. Jeho bílý obličej rámovaly černé rozcuchané vlasy splývající na ramena. Měl pronikavé černé oči s bílýma duhovkama. Jeho zkroucený úsměv odhalil řadu ostrých zubů. Jeho pleť nevypadala jako kůže. Vypadala, jakoby byla… Z gumy… Nebo z plastu. Měl na sobě černobílé oblečení klauna s pruhovanými rukávy a ponožkami. Jeho tělo samo o sobě bylo groteskní, jeho dlouhé paže visely dolů kolem pasu a vypadaly jako bez kosti, jako Ragdoll. Začal se smát tím odporným smíchem, co jsem slyšela ve svém snu, jakoby říkal:
,, Tak co? Líbí se ti má práce?!" 

Postavil se před Jamese. Prohlídl si ho a začal se smát ještě víc. To stačilo k tomu, aby mě dostatečně vyprovokoval.
,, Jdi od něj pryč ty hajzle!"
Vystartovala jsem na něj s nožem v ruce. Zabodla jsem mu ho do hlavy. Ale on se zasmál a rozplynul se jako oblak mlhy. Místo toho abych ho bodla do hlavy projel nůž mlhou přímo do Jamesovo hrudníku. Nůž projel jeho ještě tlukoucím srdcem, ze kterého vystříkl proud horké krve.
Co-co jsem to udělala? Moje dítě, zabila jsem své dítě!

Padla jsem šokem na kolena. Sirény v dálce byly pořád hlasitější a hlasitější. Zřejmě někdo zavolal policii... Můj kluk, můj sladký chlapeček, moje všechno... Slíbila jsem mu, že ho budu chránit... Ale já jsem selhala... Omlouvám se Jamesi... Je mi to strašně moc líto...
Policie brzy dorazila do mého domu. Našla mě vedle mrtvého Jamese a s nožem v ruce. Soud byl krátký. Byla jsem dopravena do psychiatrické léčebny Phiropoulos jako duševně chorý zločinec. Jsem tu již 2 měsíce. Není to tu tak špatné…Jediná věc která mě zde děsí je to, že každý večer za dvěřmi mého pokoje hraje hudba Pop Goes the Weasel… 

+1

Příběhy a povídky

Autor: čokl   |   Publikováno: 12.09.2015   |   Zobrazeno: 1084x