Navždy spolu - Prolog - Wattpad girl

«Nejnovější články | Wattpad girl

Vytvořit blog | Nápověda

Navždy spolu - Prolog

Flashback

Zase jsem zůstala jako poslední.
,,Tak Adame, vybírej," houkla na něj učitelka. Upřímně, nevím, proč to řekla, když jsem zbyla jen já.
,,Hmm... Ann," podíval se na mě. A tak jsem se dostala do jeho týmu. Po rozdělení do týmů jsme šli na dráhu, kde už bylo připravené stanoviště. Jako vždy jsem jim to kazila, takže jsme skončili poslední nebo předposlední, až na poslední soutěž... Měli jsme běhat ve dvojicích. Jeden stál vepředu a druhý vzadu, tím pádem jsme se měli držet za ruce. Když už všichni z mého týmu odběhali tu soutěž, zbyla jsem sama. Neměla jsem partnera, takže někdo musel běžet znova. A byl to zrovna Adam, kdo se nabídl. Srdce mi bušilo jak o život. Já a držet se za ruce s tím nejkrásnějším klukem ze třídy? Asi to je sen... Jenže nebyl. Tak jsme se připravili na start, dala jsem ruce dozadu a on je chytil, pak jsme běželi až na druhý konec a vyměnili se. Nakonec jsme v tomhle vyhráli, já byla úplně v nebi a trochu se červenala. Opravdu jsem běžela s Adamem? To je fakt štěstí. Kéž bychom se nikdy nepustili...

Konec flashbacku

,,Ann, hej! Posloucháš mě?"
,,Co?" podívala jsem se tázavě na kamarádku Ell.
,,Ptala jsem se, jestli umíš tu ájinu."
A pak mi to došlo, učitelka bude zkoušet ze slovíček!
,,Sakra, já na to zapomněla!" zaklela jsem docela nahlas. Ell se zasmála a poplácala mě po zádech.
,,To vidím, že jsi na to zapomněla. A na co jsi prosimtě myslela? Na Adama?" zašeptala mi do ucha, aby to nikdo neslyšel. Sakra, jak na to přišla?
,,Ell!" sykla jsem na ni, ,,nemůžeš to takhle vykřikovat! Co když to někdo uslyší!" Ta se na mě jen usmála a ukázala prstem za mnou.
Otočila jsem se. Kousek dál seděl Adam a díval se na mě. Já jsem pohotově uhnula pohledem, možná až moc rychle. Ell se začala culit jak blázen, což znamenalo jen jedno, zase se na mě díval. Tak strašne ráda bych se na něj otočila a ponořila se do těch jeho krásných modrých očí, ale bohužel to nejde, když jsou v blízkosti naši spolužáci.
,,Ann, ty jseš dneska fakt někde v oblacích," zamávala mi před obličejem.
,,Můžeš toho nechat?" vrhla jsem na ni naštvaný pohled. Ta se jen ušklíbla a řekla: ,,Jen pokud mi řekneš, na co jsi myslela, nebo spíš na koho?"
,,No dobře, ale až skončí škola, jo?"
,,Super!" zajásala. Já jen zavrtěla hlavou.

Ell
Nemůžu se dočkat až mi to konečně poví! Dělá s tím strašné cavyky a přitom je nad slunce jasné po kom prahne. Ty pohledy mluví za vše. Teď sedíme u skřiněk je nervózní. Dýchá zrychleně a neustále se rozhlíží, jako by nás mohl někdo slyšet.
,,Tak už mluv!" Vyzývám ji nedočkavě.

Ann
,,Tak už mluv!" vyzývala mě. Já si jen oddychla a začala mluvit.
,,Pamatuješ, jak jsme v primě na konci roku byli venku a soutěžili ve skupinách? Tak já jsem byla s Adamem a-"
,,To je super!" zavýskala radostně.
,,Můžu to dopovídat?" zeptala jsem se jí.
,,Jasně, pokračuj."
,,Byla jsem s Adamem ve skupině. A jako vždy jsem všechno kazila, takže jsme byli buď poslední nebo předposlední. Jenže pak jsme měli běhat ve dvojicích. Samozřejmě na mě nikdo nezbyl, takže musel někdo jít znova. A hádej, kdo to byl?" pobídla jsem Ell.
,,Adam!" uculila se. Přikývla jsem.
,,Běželi jsme tedy spolu. Víš, jak já jsem sršila štěstím? Hodně. A co se stalo? Vyhráli jsme! Jen jsem si přála, aby mě nikdy nepustil..." odmlčela jsem se. Ell se usmála a láskyplně mě pohladila po zádech. Věděla, jak mě uklidnit a já jsem za to byla velice ráda.
,,To bude dobrý. Uvidíš, jednou tě chytne za ruku a spolu poběžíte někam do parku, kde budete mít třeba piknik. A nebo tě vezme do kina. Podle toho, co jsem dneska viděla, to vypadá, že o tebe má zájem," začala se culit. Já se zasmála.
,,Tak to mi řekni, jak jsi na to přišla," povytáhla jsem obočí.
,,Ty jsi neviděla, jak se na tebe dívá?" zeptala se vyděšeně. On se na mě nějak dívá? Já myslela, že jsem mu jen překážela ve výhledu, nebo se díval na někoho jiného.
,,Ann, ty už zase pochybuješ o tom, co se stalo, že jo?" povzdychla si. Sklopila jsem oči a řekla: ,,Ano. Není možné, aby se na mě díval nějak jinak. Není možné, abychom byli spolu. Už to pochop, Ell. Nemám šanci. Měla bych na něj zapomenout." Jenže tohle jsem říkat neměla, protože se Ell naštvala, zase...
,,Takže já ti řeknu tohle," vyjela na mě, ,,všechno, co jsi řekla, je naprostý nesmysl! Musíš si přece věřit! Copak jsi neviděla, jak se na tebe dneska díval?! Zamilovaně! Tak už přestaň mluvit ty žvásty a věř mi!" To mi teda zase nandala. Už vím, co přístě nemám říkat. Ale když se nad tím zamyslím, tak má možná pravdu... No to jsem se teda vrátila zpět na začátek.
,,Asi máš pravdu..." zašeptala jsem. A bylo to tu zase.
,,Asi?! Děláš si ze mě srandu?!" vybouchla.
,,Já.... jen jsem chtěla říct, že si tím nejsem tak jistá. Nic víc. Nemusíš se tak rozčilovat," snažila jsem se ji uklidnit, jenže to mělo jeden háček, ještě se víc naštvala, a proto jsem v rychlosti dodala: ,,Dělám si srandu! Máš naprostou pravdu a já budu pořád věřit, že budeme spolu. Sice nevím kdy, ale já budu čekat."
,,Máš štěstí, protože už jsem po tobě chtěla hodit-"
,,Ell? Co se děje?" Nic neřekla a kývla hlavou směrem za mě. Sice jsem za sebe neviděla, ale měla jsem tušení, kdo tam stál...
On...