Navždy spolu - 1.kapitola - Wattpad girl

«Nejnovější články | Wattpad girl

Vytvořit blog | Nápověda

Navždy spolu - 1.kapitola

,,Ell? Co se děje?" Nic neřekla a kývla hlavou směrem za mě. Sice jsem za sebe neviděla, ale měla jsem tušení, kdo tam stál...
On...

—————

Otočila jsem se a podívala se do jeho očí.

,,Ehhmm... Promiňte, že ruším, ale nevíte, kde je Maras, teda Marek?" zeptal se s takovým nevinným pohledem.

,,No... my ho... teda... viděli jsme, jak šel někam s Káťou a Johankou." vykoktala jsem. Ell se jen zasmála, takže jsem na ni musela vrhnout vražedný pohled, aby zmlkla.

,,Aha, ehm díky a ještě jednou mi promiňte za přerušení vašeho rozhovoru," usmál se a odešel. Já jako naprosto "normální" člověk mu na to samozřejmě nic neřekla, protože jsem byla úplně někde mimo tento skutečný svět. Ocitla jsem se někde v ráji, kde jsme byli jen on a já. Mluvil na mě, usmál se na mě, poděkoval mi, všechno bylo tak krásné, dokud mi někdo nedal pohlavek. Byla to Ell, která se nesmírně hodně culila.

,,Vy když se spolu bavíte, tak vypadáte jako zamilovaný pár," zasnila se.

,,Hele, nech toho. Jsme jen... spolužáci..." řekla jsem zklamaným hlasem, ,,bohužel."

,,Promiň, já jen, že vám to spolu sluší. Vím, drtí tě to, ale opravdu se k sobě hodíte," mrkla na mě a přidala k tomu i povzbudivý úsměv. Trochu mě to potěšilo, jen to bude asi navždy sen...

,,Díky. Jsi opravdu bez-"

,,Ann! Ann!" vběhla do místnosti blonďatá dívka s hnědými melíry. Byla to moje kamarádka Markéta, ale my jí říkáme Marky nebo Maky.

,,Co se děje?" zeptala se Ell.

,,Mluvil s vámi Adam?" Vykulila jsem na ní oči.

,,Ty jsi věděla, že půjde za námi?!" vyjela jsem.

,,No, to já jsem ho za vámi poslala. Hledal totiž Marka a vy jste ho viděli, tak proto," přiznala se. To si ze mě děláte srandu! Ell rychle začala něco mlít, ale já jsem ji neposlouchala, protože jsem v hlavě měla pořád Adama.

,,Ann, jsi v pohodě?"

,,Ani nevím jestli mám být naštvaná, nebo šťastná, že se mnou mluvil," povzdychla jsem si. Zatímco já jsem smutnila, Maky se usmívala jak sluníčko.

,,Něco ti řeknu, takže si radši sedni, ať nám tu pak neomdlíš radostí," kývla na mě. Tak jsem si sedla a čekala, co z ní vypadne.

,,Takže, začalo to takhle: Byla jsem si v Bergbaru koupit něco k jídlu. Když jsem čekala na Áďu, přišel Adam a zeptal se mě, jestli nevím, kde je Marek, tak jsem mu řekla, ať jde za vámi ke skříňkám, jelikož jste ho viděli. On mi teda poděkoval a šel. Samozřejmě, co bych to byla za kamarádku, kdybych pro tebe něco neudělala, že? Tak jsem ho poněkud nenápadně sledovala, jak míří k vám. Jenže on udělal něci jiného. Poznal, že se o něčem bavíte, a tak chvilku odposlouchával. Až potom s vámi mluvil. A to nejlepší nakonec... Než opravdu odešel pryč, tak se na konci chodby opřel o zeď, zavřel oči a začal se usmívat, jako by se právě zamiloval. Tohle všechno je dobré znamení, Ann. Určitě k tobě cítí to samé co ty k němu," uculila se Maky.

,,Souhlasím. A jestli jen trošinku zapochybuješ o tom, co teď Marky řekla, tak tě vlastnoručně uškrtím, zabiju a pohřbím někde v háji!" vrhla na mě smrtící pohled, který nemám zrovna moc v lásce. Když vezmu v potaz to, co řekla Maky, tak mám asi nějakou tu šanci. Jenže kdoví, jestli to je pravda. Ach ne... Už zase začínám s tím pochybováním. Kdyby to zjistila Ell, tak bych z toho fakt nevyvázla bez zranění. Jenže jako by mi četla myšlenky, které se mi honí v hlavě, protože se hned rychlostí blesku zeptala: ,,Doufám, že nemyslíš na tamto, protože jinak použiju o hodně lepší metodu, kterou ty jen promýšlíš v té tvé úžasně chytré hlavě."

,,Kdepak, jen jsem si to všechno dávala dohromady, neboj," ujistila jsem ji. Upřímně nevím, jestli mi teda uvěřila.

,,Škoda, už jsem chtěla zajít za Adamem a zeptat se ho, jestli tě miluje," ušklíbla se. Marky se taky zašklebila a já jsem málem dostala infarkt. Když za ním půjdou, tak můžu rovnou skočit z okna.

,,Holky, prosím, nedělejte to. Já už budu hodná, slibuju. Jestli to uděláte, půjdu do 92 a skočím dolů." A pak jsem si na něco vzpomněla, 92. Děják! Za chvíli máme mít děják! Zbývá jen minuta, než zazvoní na hodinu!

,,Děják, holky!" vykřikla jsem. A tak jsme rychle běželi na budovu C do učebny 92. Naštěstí měla učitelka zpoždění. V rychlosti jsem si připravila a zkusila si ještě narvat do hlavy nějaké informace o klasicismu. Po pár minutách konečně přišla učitelka.

,,Dobrý den, sedněte si," pokynula nám.

,,Doufám, že jste nezapomněli na náš dnešní odpolední plán." Odpolední plán? Co to k sakru mele? No počkat! Plán? Já zapomněla, že dnes přijedou němečtí studenti! Je to takový česko-německý projekt, abychom se lépe poznali a také se naučili spolu komunikovat, spolupracovat atd.

,,Takže potřebovala bych vás rozdělit do několika skupin. Nejlépe do dvojic, abyste nebyli s tím, s kým se přátelíte. Tak jak to tedy uděláme?" rozhlédla se po třídě.

,,Losovat!" vykřikl někdo. No tak to dopadne opravdu špatně, protože na losování mám strašnou smůlu. Vždy jsem skončila s nějakým idiotem nebo mrchou.

,,Dobře, tak napište své jméno na papírek a hoďte ho do této krabice a jelikož potřebujeme dvojice, losovat bude Alex, Áďa, Jirka, Marek, Adam, Markéta, Adél, Katka, druhá Katka, Johanka, třetí Katka, Marek, Matěj a Max." Podívala jsem se do tašky, vytáhla blok, vytrhla jednu stránku, vystřihla malinký proužek a na něj napsala svoje jméno, Ann. Pak jsem ho hodila do krabičky a doufala, že skončím s někým normálním, i když celá naše třída je úplně retardovaná. Moje srdce si však přálo, abych skončila s tou nejúžasnější osobou a to je on.

Jenže už tolikrát se mi to nesplnilo, tak nevím jestli tohle bude nějaká výjimka. Učitelka začala obcházet mé spolužáky, kteří si měli losovat.

,,Teď řeknete, koho jste si vylosovali, ano?" Všichni přikývli.

,,Tak Alexi, začněte," pokynula mému spolužákovi a já začala mít tušení, že tohle nemůže dopadnout dobře...