Město mrtvých 3.

Město mrtvých 3.

Po tvářích mi tečou horké slzy když myslím na maminčinu milou a něžnou tvář se kterou se možná už nikdy nesetkám.jsem jedináček a můj otec zemřel a bohužel nemám přátele a tak jediné co mi schází je má matka.když najednou zaslechnu jakési vrčení.Srdce se mi rozbuší když ucítím zápach tlejícího masa.rozklepou se mi ruce a nohy.zvedám se a rychle se rozlížím.Náhle zaslechnu drápy klapající o asfalt.Sakra,sakra,sakra!!! Já jsem nechala můj batoh ve výtahu!!!!Já jsem tak blbá.byli v něm nůžky!Já vím nic moc, ale i tak!Teď jsem úplně bezzbraná.hluboce dýchám a otáčím se kolem své osy abych se rozhlédla.a když jsem otočená směrem ke stěně v duchu zajásám.vbíhám do dveří šedivého domu.probíhám zelenou chodbou přes růžový obývák až do modré kuchyně.otevírám dřevěná dvířka jedno po druhém.až narazím na tu kterou jsem hledala.vytahuji nůž ze šuplíku a vbíhám do obýváku kde se schovávání za černé kožené křeslo.Pevně svírám nůž a snažím sklidnit svůj dech a rychle bijící srdce.zavírám oči a jezdím prsty po černé dřevěné rukojeti nože.Ruce se mi klepou a já slyším jak se něco dobývá do domu. Slyším jeho chrčivý dech přeji si aby to byl jen sen.Aby za chvíli přišla Mamka a vzbudila mě.Bohužel se to nestalo.Slyším ránu a domýšlím si že nejspíš tvor vyrazil dveře.cítí šílený zápach ze kterého se mi chce zvracet.Opatrně vykukuji zpoza křesla abych se podívala na toho tvora.vidím rezavou srst na obrovských zadních vlčích nohách s hustým ocasem.zbytek těla nevidím protože mi ho zakrývá křeslo.tvor se mi strácí , ale vzápětí vidí jeho přední část.Krev mi tuhne v žilách když vidím hnědé krvelačné oči nad zubatými čelistmi po kterých stékají sliny na bílí koberec.obří hrudník se nese na svalnatých noháh.když v tom se naše oči setkají.