všechno možné a nemožné

Město mrtvých 7.

Odteď budou všechny části města mrtvých i na wattpadu a taky budu psát tak jednou dvakrát týdně protože nestíhám.Děkuji za pochopení ;)


Přebíhám růžovou chodbu vbíhám do bílého obýváku kde si sednu za sedačku a modlím se aby na mě krysy zapomněli aby si mě nevšimli a já mohla zase odejít s rukama a nohama na svém místě.Ale já takové štěstí nemám a slyším jak se krysy dobývají do domu.Když v tom se otevře okno a dovnitř nakoukne hnědovlasí kluk asi v mém věku.Má milé hnědozelené oči kterými se na mě teď upřeně dívá.Skáče dovnitř a neobtěžuje se ani zavřít okno.Přijde ke mě a až teď vidím že drží luk a na zádech má toulec se šípy.,, Si v pohodě ?"Ptá se a jeho koutky úst se zvednou v povzbudivý úsměv který mu oplácím. ,, Ujde to ."Odpovídám.Křup a dveře praskly!! Rychle se zvedne vytáhne šíp kterým nabije luk zamíří a krysa padá mrtvá k zemi. ,, Poď " křikne a vyběhne z okna.Já ho následuji a skáču na tvrdý šedý asfalt.Běžím za ním ale po několika minutách rychlého běhu se musím zastavit protože mě šíleně pálí plíce a píchá v boku.Když se ohlédne a vidí mě udýchanou stát vrátí se vezme  mě do náruče a běží dál.po několika kilometrech se zastaví postaví mě na zem a opře se černou stěnu domu po které sjíždí až si celý udýchaný a unavený sedá.Také si sedám.,, Jsem Cup a ty?" Ptá se.,, Já se jmenuju Topi"Říkám a dívám se do jeho přátelských očích.Usměje se a přitom ukáže své bílé zuby.,, Co tu vlastně děláš?"Ptám se po chvíli ticha.,, Zachraňuju . "Říká a už se tolik nesměje. ,, Bohužel ti nesmím říct koho ."Říká smutně. Přikyvuji.,, Ty krysy nás už nechají být takže  si můžeš pořádně odpočinout."Říká se smíchem když vidí jak přemáhám spánek.Uposlechnu a zavírám oči.

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.