Twailightina knihovnička

Zpověď zamilované ženy - HP fanfiction

Jáj, 

vítejte u dalšího článku, dnes jsem se rozhodla pro kratší jednorázovou povídku. 

______________________________________________________________________________________

Zamilovanost,

ten nejkrásnější pocit na světě. Možná si teď říkáte , jak zlé to se mnou musí být, ale zcela jsem mu propadla, možná  za to může ono osobité kouzlo, jak sám s radostí říká, možná je to jeho neohroženost, ale vím že on pro mně bude vždy jediný. 

Ovšem, je tu ta drobnost, ta ošemetná drobnost jež mi brání být s ním. Válka. Jsem ochotna bojovat na jeho straně, stát po jeho boku a zemřít za něj, nejsem jako ostatní, co se před ním plazí jako červi ze strachu, myslím že to cítí, využívá toho jak moc se ho bojí. Čekala jsem na něj dlouho a pár týdnů mě nemůže odradit, zůstanu. Mimoděk bubnuji prsty do desky stolu a čekám až domluví, je tak chytrý, jeho plamenné proslovy jsou magické - a to občas i doslova. Otáčí se na mně s otázkou, jen přikyvuji, ví že jsem pro něj schopna udělat cokoli ,, Výborně Bellatrix, doprovodíš Ferinyra do Bradavic." uzavírá, a já jen hledím do té dokonalé bledé tváře, do těch žhnoucích očí, je tak  sebevědomý, je to pán zla a já budu jeho paní, až zemře Harry Potter, ten zpropadený malý budižkničemu, a ty jeho kamarádíčkové, bude po všem, my zastaneme vládu, už jsme sesadily ministerstvo, dokážeme ale mnohem víc, znovu hledím do tváře své sestry.

Narcissa nikdy nebyla nějak výrazná, vždy to byla poslušná dcera, to ano, ale nikdy nechtěla převzít rodinné dědictví, nikdy nechtěla být služebnicí pána zla. I když se nyní na jejím bělostném předloktí skví znamení zla, skrývá jej, nenosí je hrdě, tak jak by měla, neobhajuje pána zla tak, jak by si to zasloužil, jen tu sedí s tím svým Luciusem, nikdy k ničemu nebyli. Ale Draco, Draco je jiný, možná teď když mu lord Voldemort prokázal tu čest zabít toho sešlého, senilního, staříka, ukáže svou dobrou stránku, možná se stane jedním z nejvěrnějších. 

,, Bello, ještě něco," poslušně hledím do jeho božské tváře ,, zbav se Crabbeho, už ho nepotřebujeme." kývne hlavou a drobný muž naproti mně se sveze k zemi. Zakrývá si hlavu a krčí se strachy, vytahuji hůlku a přecházím k němu, vím že dostávám tyhle úkoly za odměnu ,, Avada kedavra!" pronáším a vychutnávám každou slabiku na rtech. možná se zdám šílená , ale lidé mně neznají, žiji jen pro jeho existenci, pro samotného pána temnot, Lorda Voldemorta!

+3

Příběhy a povídky

Autor: twailight   |   Publikováno: 01.02.2016   |   Zobrazeno: 774x