Twailightina knihovnička

Sen - HP fanfiction

Poslední dobou se mi Draco vyhýbá. Nevím, jestli plánuje ještě něco horšího, bojí se pomsty, nebo , i když je to nepravděpodobné - má svědomí.Smiřuju se s tím co se stalo, chodím do hodin, plním domácí úkoly, a vše zajíždí do starých kolejí.

Zrovna sedím na hodině přeměňování, zapisuji si profesorčin výklad, když jí přeruší dotaz jednoho ze studentů. Nechápavě se ohlédnu a vidím jak se Hermiona úpěnlivě hlásí. Její otázka je velice zvláštní, ptá se na jakousi "Tajemnou komnatu". Profesorka McGonagallová viditelně znejistí, ale pak odpoví. Říká že na hradě, v době kdy Salazar Zmijozel zanevřel na ostatní zakladatele, a rozhodl se opustit školu, vybudoval jakousi komnatu, v níž je schováno něco, co má školu chránit, před kouzelníky s nečistou krví.

Ve třídě zavládne ticho, o té legendě jsem už slyšela, ale to jak ji profesorka vyprávěla , bylo, zvláštní.....Jako by opravdu věřila že komnata existuje. Pokračujeme v hodině. Já jsem ale myšlenkami stále u Tajemné komnaty, co když existuje? Co když to co je v ní schované, je stále na hradě? Nahání to strach. Promnu si oči a pokračuji v zapisování, musím se soustředit!

Když zazvoní vycházím ze třídy jako poslední , pomalu docházím k Zmijozelské koleji a vycházím po schodech do dívčí ložnice. Házím brašnu na postel a usedám na židli u malého psacího stolu. Snažím se si utřídit myšlenky, za posledních pár dní se toho stalo opravdu hodně. Zavírám oči a snažím se zklidnit, neustále se křížící tok myšlenek. Jsem tak unavená, snažím se zůstat vzhůru, ale nejde to, usínám.......

Stojím na prázdném poli, všude kolem mně je jen prach a sutiny, procházím cestou lemovanou kamennými sloupy, přicházím blíž k jednomu z nich a strnu hrůzou. Ony sloupy, jak jsem si myslela jsou zkamenělá lidská těla. Zhrozeně couvám. Narážím do něčeho studeného, šupinatého, ohlížím se. Z všudypřítomné mlhy mlhy jsou vidět jen dvě krvavé , svítivé oči.

S trhnutím se probouzím, slyším tiché ťukání. Nejdřív zmateně otvírám dveře, ale pak si uvědomím odkud zvuk jde. Přispěchám k oknu a otevřu netrpělivé sově. Ta vlétne dovnitř, upustí na mojí postel poštu a odlétá. Přecházím k posteli a procházím tenký svazek obálek, jedna od rodičů, od bráchy a od babičky , a....Nevěřím svým očím, myslela jsem že tohle písmo už nikdy neuvidím. Dopis od ctitele! Nejistě ho otvírám a začínám číst:

Milá Twailo,

To co se stalo v knihovně, .... vím že to Draco udělal schválně. Je to hlupák , a ještě si to s ním vyřídím. Nechci aby sis myslela že se na tebe zlobím.

Dave

Nadšeně se směju, myslím že je to ta nejlepší věc jaká se kdy stala. Sahám téměř okamžitě po brku a odepisuji.....

+3

Příběhy a povídky

Autor: twailight   |   Publikováno: 05.09.2015   |   Zobrazeno: 652x