Po válce - Bellatrix Lestrange - Twailightina knihovnička

«Nejnovější články | Twailightina knihovnička

Vytvořit blog | Nápověda

Po válce - Bellatrix Lestrange

Po bitvě o Bradavice Draco Malfoy zjistil že je sám, matka i otec padli v boji a jemu nezbývalo nic než jen prázdné rodinné sídlo. Trvalo několik let než zjistil, že až tak úplně sám není, že jeden člen jeho rodiny přežil. A tak se vydává za ním, s pomocí svých známých na ministerstvu se mu podařilo zajistit její propuštění, za důvod měl jediné: ,, Co by měla co pohledávat nebohá stařenka v Azkabanu!?"

Když jí vyváděli z Azkabanské kobky, nemohl jsem tomu uvěřit. Ta dříve po krvi lačnící vražedkyně, byla nyní drobná stařenka s šedivými vlasy. Nepoznával v ní tu divokost, ani už z ní nevyzařovala ta hrdost a povýšenost jako dřív. Jako by to byla obyčejná stará, nemocná dáma, ovšem tomu tak nebylo.

,, Jste si jistý?"ptal se znovu strážce a já rázně přikývl. Musel jsem ji nechat osvobodit, matka by to tak chtěla. Bellatrix je má jediná rodina a já jí nemůžu nechat hnít v tomhle příšerném vězení, i když by si to zasloužila.

Sleduji jak jí pomáhají s chůzí, klopýtavě se dostáváme až před brany samotného Azkabanu. Chytám jí za ruku. Pokyvuji na strážce, nyní se už můžu v klidu přemístit. ,, Připravena?" přikyvuje. Ozve se jediné prásknutí a my se ocitáme v hlavní síni Malfoy manor. Její oči se rozzáří. Je to pochopitelné, tak dlouho neviděla záři slunce, tak dlouho nepoznala nic než jen chladné kamenné stěny , a jedno malé okénko, jímž byli vidět jen bouřkové mraky a nekonečné moře.

,, Zavedu tě nahoru." stoupám po schodech, ale pak si všimnu že mě nenásleduje. Otáčím se. Zaraženě stojí u zrcadla a hledí na svůj odraz. S očima doširoka otevřenýma hledí na svou starou vrásčitou tvář. ,, Zdá se to jako včera, když jsme s Cissou opustily Bradavice, a teď," její hlas je chraplavý, ale něco v něm zní až přehnaně bolestivě. ,, Jsem stará Draco, tolik let v om pekle, a nikdy bych nečekala že to budeš zrovna ty kdo si pro mě příjdeš." teď se obrátila přímo ke mně. ,, Kde je Narcissa?" bojím se jí odpovědět, to jakým způsobem se zeptala, to jak žalostně těká po místnosti očima jako raněné zvíře. ,, Mrtvá." odpovím nakonec a snažím si zachovat chladnou tvář. Nesmím zapomenout, přes to jak vypadá, přes to jak se chová, i přes to že je moje teta, že to bývala mistrině klamu, vražedkyně, podvodnice, stoupenkyně pána zla - a ano členka čistokrevné rodiny Blacků, jejichš mánie po čistokrevnosti byla tak silná že se dokázali vzdát i dítěte, jen aby rod zůstal bez poskvrnky.

,, A Lucius?" její hlas se láme ,, Mrtvý." nesmím na to brát ohledy. Smutně přikyvuje. Pak mě bezeslova následuje do svého nového pokoje. Zavře za sebou dveře, a já odcházím pryč...

****

Slyším pláč a hysterický řev. Vyběhnu na chodbu a zjištuji že se ozývá z pokoje Belly. Opatrně otvírám dveře, nahlížím dovnitř. Naskytne se mi tak pohled, jaký nikdo jiný asi nikdy neuvidí. Bellatrix Lestrange sedí na posteli a pláče.

Trvá chvíli než si všimne mé přítomnosti. Vzhlédne, a s uslzenýma očima pronese : ,, To jsou ztráty Draco, ztráty kvůli hlouposti, kvůli neopětované lásce," počkat, vždyť si Lestrenge vzala jen kvůli postavení, o lásku jí nikdy nešlo , tedy pokud.. ,, Tom, kvůli němu jsem ztratila půlku života, a skoro celou druhou promarnila zabíjením," promarnila zabíjením? Opravdu zvláštní najít tyhle dvě slova v jedné větě. ,, Věděl to, ale místo mě se soustředil na toho hloupého kluka se škrábancem na tom jeho pitomým čele!" teď už zněla opravdu hystericky.

Začínám si dávat dohromady souvislosti, a opravdu mě děsí to co z jejích slov vychází - Milovala Voldemorta!

Máme v rodině hodně bláznů, to ano, ale nikdo se ještě nezamiloval do bezhlavě vraždící zrůdy. Asi si to připíšu na seznam. ,, Je mrtvý! Zemřel a nechal mě tu! Napospas mozkomorům, Azkabanu, životu!" křičela. Nikdo netvrdí že polibek mozkomora, či pobyt v azkabanu jsou něják zvlášt příjemné záležitosti, ale zdá se mi to lepší než zemřít jako dutá schránka bez duše, rozpadající se na tisíc maličkých kousíčků - jako Lord Voldemort.

,, Běž! Běž!" zakřičín a hodí po mě polštářem, ještě štěstí že jí v Azkabanu zabavily hůlku a ty prokleté dýky. Rychle za sebou zavírám dveře . Nemůžu se vzpamatovat z toho prapodivného zážitku, myslím že si s tetou užiju ještě spoustu legrace....