Jaro - Povídky - Twailightina knihovnička

Jaro - Povídky

Je ráno, velmi brzo, ale už je světlo. Ztěžka se vleču po chodníku, jestli to není nic důležitého, to proč mě sem volali, tak přísahám že... Nemá to smysl, vsadím se že to bude něco jako tehdy když někdo zapomněl zavřít dveře od 346. Kopu do kamínků válejících se na zmoklé cestě. Ráno pršelo a kapky rosy se stále třpytí v záři vycházejícího slunce.

Vzduchem se nese vůně jara, posečená tráva a vzduch pročištěny dlouho očekávaným deštěm. Spadané a rozkládající se listy nahradila zelená tráva a klíčící květiny. Jaro je za dveřmi, a ve vzduchu se kromě lásky vznáší i- což je mému nosu značně nepříjemné - pyl.

Scenérie školy nasvícená ranním sluncem, které si sotva z očí stačilo vytřít ospalky je překrásná. Ve velkých skleněných , kruhových oknech se odráží zatím slabé paprsky. Myslím že dnes se nikomu nebude chtít učit, bude jistě krásně, škoda že ten drahocenný čas co bych mohla být venku, a užívat si jara po blátivé a nepříjemné zimě musím strávit ve škole.