HryProDivky.cz
Povídka na přání pro : kelia
Otupěle vstávám, netuším kde jsem, kolik je hodin nebo jaký je den. Třeští mi hlava, co se to jen minulou noc dělo, poslední co si pamatuji je rvačka v baru. Pak...Pak...nevím.
Snažím se vstát, bolí mě nohy, sahám si na krk a zjišťuji že je celý od krve, ale rána žádná. Začínám se bát. Když vstávám, zjišťuji že jsem uprostřed vysoké kukuřice, bude to doma hodně vysvětlování. Prodírám se polem , dostávám se ze stínu a do tváře mi svitne slunce.
Chvíli je to příjemné, pak ale pálí, jako by se mi kůže škvařila, zalézám spátky do stínu . Netuším co to se mnou je. Zaslechnu z dálky drobné zašustění. Prudce se otáčím. Za mnou stojí mladík, celý v černém, s hnědými vlasy, je mi celkem povědomý, nemůžu si ale vzpomenout odkud. ,, Přežilas to!" vzdychne a obejme mě. Nebráním se.
,, Co se stalo." zmateně se odtahuji. ,, Je to normální, že si nic nepamatuješ, včera.... Ty jsi, totiž nejsi, je to těžké.... nejsi už člověk Sindy." ustrašeně couvám. ,, Vím že tě to děsí, ale my to zvládneme, společně!" natahuje ke mě ruce. ,, Ne, já..... ne!" ucukávám.
Vydávám se pryč, dál polem, cítím se jako bych letěla. Míjím metry, kilometry, pole je nekonečné, zoufale zastavuji a sedám si na zem. Netuším co se to tu děje! Je to nějáký hloupý žert? V slzách se uchyluji do přítmí kukuřičného stínu.
Najednou se mi minulá noc vybavuje v zcela jasných obrazech.:
Přicházím do přeplněného baru. Jsem rozčílená z hádky s rodiči a chci se odreagovat , sedám si k baru a objednávám si pití, opravdu hodně pití. Pak se ke mně přitočí jakási partička, flirtuji s chlapci mezi nimiž je i ten hnědovlasý chlapec. Večer ubíhal a my se přesouvaly do malého bytu, je tam hodně alkoholu, nikdo ale nepije, podivně se na mě dívají, pak ke mně přichází ten hnědovlasý chlapec, v záři lamp se odrazí jeho sněhobílé ostré tesáky, pak už jen cítím ostrou , bodavou bolest na krku. Maličkým bytem se ozve můj tlumený výkřik.....
Zděšeně se chytám za hlavu, já jsem, jsem.... Ne! Na tyhle věci nevěřím! Přesto to asi bude pravda, jsem upír!
Jak budu žít, jako stvůra ve stínech? Jako zrůda ničící lidi? Slyším jak přibýhá ten chlapec. Hladí mě po zádech, šeptá že vše bude v pořádku, že bude vše jako dřív. Nevěřím mu, jsem zrůda, odporná kreatura toužící po krvi, a myslím že dostávám hlad....
Komentáře
kelia
Bojim,ale příliš pozdě (protože je to tu už pár měsíců