HryProDivky.cz
HUNGER GAMES #9 - První den v Aréně
Ahoj, další díl jsem prostě musela napsat :D Pokud jste nečetli předchozí díly, určitě se na ně mrkněte. (#0,#1,#2,#3,#4,#5,#6,#7,#8)
...,3,2, - nějaký kluk se pokusí získat náskok tím, že si sleze na žebřík, al jen co se dotkne první příčky žebříku, vyletí do vzduchu. Takže je nás 47 - 3 přežijí... 2,1... Zazní gong a já skáču šipku co nejdál do vody. Děkuji sama sobě, že žiji ve čtvrtém kraji, takže jsem na vodu nadmíru zvyklá. Rozhodla jsem se, že nebudu riskovat a nepoplavu k rohu hojnosti, protože tam bych musela vylézt na pevninu. Co nejrychleji jsem doplavala pro ten velký batoh a do něj hned strčila sadu nožů, která byla na ostrůvku vedle. Pak jsem popadla sekyru a plavala zpět směrem k labyrintu. Popadla jsem druhý batoh a co nejrychleji si ho hodila přes rameno. V tom mi těsně nad hlavou prolétl nůž a zarazil se v hlavě dívce, která si chtěla vzít tu sadu nožů která byla nedaleko podstavců. Rychle jsem se ohlédla a spatřila Elizabeth - tu holku z jedničky. Byla u rohu hojnosti. Usmála se na mě a pokračovala v boji s nějakým klukem. Vytrhla jsem té mrtvé holce z ruky sadu nožů a připevnila si je na pásek. Pak jsem dopalavala k pevnině a běžela co nejrychleji do labyrintu. Když jsem si uvědomila, že jsem přežila zahajovací bitvu u rohuhojnosti, poskočilo mi srdce. Vzala jsem si do ruky jeden nůž a další tři nechala připevněné u opasku. Upravila jsem si batohy tak, aby nebylo tak nepříjemné je nést ale prozkoumávání jejich obsahu jsem nechala na potom. Pak jsem uslyšela děla. 1,2,3,4,...,14,15,16 - pak už nic. Šestnác lidí je pryč, 32 lidí zbývá. Kdyby byla Aréna třeba jenom lesnatá a roh hojnosti by byl na nějaké louce, tak by bylo mrtvých více, ale jelikož hodně lidí, a to i profíci, se zadrhli mezi tím, než slezli po že bříku nebo než doplavali k rohu, tak je méně mrtvých. Co nejtiššeji jsem klusala dál labyrintem. Byl obrovský... Asi po dvou hodinách jsem přestala spěchat a snažila se opravdu najít cestu. Šla jsem potichu a naslouchala. Už dvakrát mě to zachránilo před střetem s jiným splátcem. Uslyšela jsem za sebou něčí kroky, a rozběhla jsem se. Zastavila jsem na menší křižovatce, kde se střetávaly tři cesty. Otočila jsem se a zjistila, že za mnou nikdo neběží. Vydechla jsem a v tom do mě někdo narazil. Co nejrychleji jsem vstala a chtěla utíkat když v tom jsem zaslechla ,,Terko???" Podívala jsem se do tváře tomu člověku, s kterým jsem se srazila, a zjistila jsem, že je to Cooper. Pomohla jsem mu vstát a všimla jsem si, že má středně velký batoh a oštěp. Vyrazili jsme třetí cestou a doběhli až k malému jezírku. Vypadalo čistě a na dně bylo mnoho berušek a různých malých potvůrek, takže voda jistě nebyla otrávená. Cooper měl v batohu poměrně velkou lahev asi do poloviny naplněnou vodou. Vypili jsme jí a doplnili. Já jsem v malém batohu našla miniaturní placatku která byla prázdná, takže jsem ji naplnila a ve velkém batohu byla jedna asi litrová prázdná PET lahev a jedna asi půllitrová kovová lahev která byla kupodivu skoro plná. Doplnila jsem ji a šli jsme dál. Bum... Jedno dělo. Bum... druhé dělo. Další dva splátci jsou mrtví... ,,třicet." Cooper se na mě nechápavě podíval. ,,Třicet nás zbývá... Osmnáct je mrtvých." Pak Coopera napadlo, že by mě mohl vysadit abych zjistila, jak daleko je les, nebo jestli někoho nezahlédnu. Když mě vysadil, zahlédla jsem hlavu nějakého splátce, ale byl docela daleko. Některé stěny tvořené podivným křovím byly vyšší, některé nižší. Les už nebyl daleko, ale přes vysokou stěnu nebylo nic vidět. Žádná cesta. Cooper mě postavil zpět na nohy šli jsme dál, pořád směrem k lesu. Pak jsme uslyšeli kroky. Chtěli jsme se vrátit, ale bylo pozdě. Před námi se objevila Clover z 8.Kraje. Původně mě napadlo, že můžeme utéct, třeba nechce bojovat, ale když po Cooperovi hodila nůž, všechny naděje na útěk ze mne opadly. Hodila jsem po ní nůž který jsem měla v ruce a zabodl se jí do stehna až po rukojeť. Ona začala vyndavat další nože, ale než stihla zvednout hlavu, projelo jí hrudí Cooperovo kopí. Bum... ozvalo se dělo. Další mrtvý splátce. Došla jsem jí sebrat malou tašku přes rameno, ten nůž co jsem po ní hodila, Cooperovo kopí a sadu nožů které měla připevněné na opasku. Když jsem to udělala, přiletělo vznášedlo a odneslo jí. Cloveřin nůž Coopera řízl do holeně, ale rána nebyla moc hluboká, takže jsem mu ji omyla vodou a šli jsme dál. Hry začaly ve dvě hodiny, pak jsem nějakou dobu šla sama, a teď jsem minimálně dvě hodiny s Cooperem. Musí být asi 18 hodin. Brzy se začne stmívat, takže si budeme muset najít místo kde přespíme.
Děkuji za komentáře, sledování blogu a "+"
Terka <3
